Opravdu si někdo může vážně myslet, že dnešní válka na Ukrajině se vede o posvátné a neměnné hranice? Západní hranici Ukrajiny přece tvoří území, které na základě Paktu Molotov – Ribbentrop obsadilo Rusko (resp.. Sovětský svaz) když přepadlo v roce1940 Polsko. Nebo to bylo jinak? A východní hranice: v místech. kde od pradávna vedla nejasná a snadno překročitelná linie dotyku a střetávání mezi ruským, polským, litevským, kozáckým, tatarským a konečně i ukrajinským národem? Nebo to bylo jinak? Ukrajina není Česko, jehož hranice jsou neměnné bezmála již tisíc let…

Jestliže představitel našeho státu prohlásí, že státnost Ukrajiny je starší než Ruská, neboť existovala Kyjevská Rus(!() nelze se pak divit ani dívce, která na sociálních sítích hystericky tvrdí, že nás osvobodili Američané neboť slovo „osvobodit“ je od slova „svoboda“ a Ruský voják nikdy žádnou svobodu nikomu nepřenesl. Ale kdyby nacistická říše, od které nás Ruský voják „neosvobodil“, trvala stejně dlouho, jak existoval následný totalitní stát, pak by většina českého národa byla po smrti, mluvila německy, nebo pracovala v táborech někde za Uralem. A ona shora uvedená dívenka by se nikdy nenarodila . A zdá se tedy cela zřejmé, že deformace historie k propagandistickým účelům začíná být již nesnesitelná a co víc: skutečná historie se pomalu stává proruskou dezinformací sloužící „sviním“.

Jistě, nelze zpochybnit, že dnešní hranice Ukrajiny jsou hranicemi mezinárodně uznanými ? Přáli bychom si, aby platilo, že agresorovi se nemá ustupovat, ale svět není zařízen tak, jaký bychom si přáli. Kdyby zítra USA obsadily Grónsko, dělali bychom – mimo několika summitů – co ?

Těžko se ubránit myšlence, že jde také a možná především o válku dávno znepřátelených národů, pokud nepřipustíme trochu divokou, leč často sdílenou myšlenku, že jde o válku USA a Ruska prostřednictvím Ukrajiny. Nelze přece přehlédnout, jak se nedávné, ale přece jenom již dějiny, vstupují do dnešní reality: připomínání nutnosti denacifikace, banderovci, divize SS Galicien …. Přimknutí se Ukrajiny k německým okupantům je snad do jisté míry pochopitelné z touhy po vlastním státě, ale zcela nepřijatelné z hlediska ruského národa, tehdy bojujícího za celý svět. A tato residua z dávných časů se touto válkou zcela jistě nevyřeší.

Naše vztahy s Němci se se vztahy mezi Ukrajinci a Rusy nedají vůbec srovnávat, ač zločinů zde jistě nebylo méně. Pravda, neměli jsme naše divize Waffen SS, které by bojovaly proti Spojencům . A nekonají se u nás srazy kolaborantů , jako je tomu na Ukrajině, kde se , dokonce za přispění vlády, scházejí „staří bojovnici“ s nacistickými symboly. To vzájemné důvěře nepřidá, a pokud aktuálně Estonsko, Lotyšsko, a Litva odebraly volební právo Rusům žijícím na jejich území, pak odpor okupovaných ruskojazyčných oblastí odejít zpět pod správu Ukrajiny bude větší než dnes. Oprávněně. Vědí, co by je čekalo.