Doufejme, že nepromarní šanci, kterou má, a že z historického milníku neučiní mylník. Bude záležet, jak se projeví jejich touha „jít do sebe“ a zodpovědně vyhodnotit důsledky zbytečného politického lavírování, které se v posledních letech nese v duchu od komunistů směrem ke komunistům.

Myslím, že KDU-ČSL nemá být Marxovým pohrobkům za co vděčna. Je jim přece velice dobře znám výrok z evangelia, “ať jsou vaše slova ano, ano , ne, ne“, V případě KSČM platí slova záporná v druhé mocnině vyjádření. Je poznat, že poražený se stébla chytá, ale politicky aktivní křesťané by se měli chytat stébla jiného. Je zřejmé, že neporaženého, vyrůstajícího z pevně založeného politického rybníka.

Skutečnost je totiž taková, že z posledních voleb vyšli poražení jak lidovci, tak komunisté. Historie obou stran je totiž propojena negativní minulostí, se kterou se již jaksi nepočítá. Bohužel však i společná minulost zároveň spojuje. V případě pozůstatků rudých vládců s červenající se hvězdou na čele a ne purpurově zbarvených křížů na ornátech, které by měli za pokání nosit, vyplývají na povrch jejich posměšné úšklebky jen díky tomu, že mastí společně karty s polorudými (což může být barevné označení oranžové) soczemáky. Jen díky mocichtivých socialistických zemanů (zeman - nejnižší příslušník šlechty) , kteří pro rudohvězdce představují silné stéblo, se drží na vahách politického vyjednávání. Klidná síla ovšem díky neodpovědnému lavírování a přeskupování se na společné lodičce v připlouvání od jednoho stébla k druhému dosáhla toho, že se pomalu potápí. Snad nebudou tak naivní a nedopustí i klidné potápění. Vzhledem k přírodnímu uspořádání na hladině politického rybníka se stává, že tu a tam občas rozčeří hladinu hejno kačerů a kačen. Pokud jsou příliš klidní kačeři a nechtějí se pouštět do razantnějšího víření zahnívajících vod, je potřebné, aby klidnou sílu dlouhodobě stojatých vod rozčeřila jejich drahá polovička plující zatím také lidově klidově.

V současné době je zcela běžné, že do čela politických stran nastupují ženy. Příkladem je právě současná kancléřka Německa Angela Merkelová, která vede klidnou německou sílu za CDU-CSU. A k ní se naši lidovci hrdě hlásí. Anebo nedávná změna ve vedení SNK ED, kde do čela nastoupila ne nevýznamná poslankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková. Věřím, že se mezi klidnými lidoveckými poslanci najde i klidná, statečná a rozvážná poslankyně. Taková, která má zároveň i cit pro spravedlnost. V konečném důsledku by čeští lidovci mohli změnit i název strany, kde zvláště název za pomlčkou nápadně připomíná spojení s minulostí. Je jasné, že nedávné rezignace a vyvození politické nedůslednosti nebudou stačit. Razantní obměna celého vedení strany bude zřejmě dosti náročným rozlousknutím celosjezdového oříšku, je však za situace povolebního patu zcela nevyhnutelná.

Jakou louskací metodu zvolí politicky aktivní čeští křesťané, bude záviset na stupni sebereflexe neboli pokání během předsjezdového půstu. Očišťování či katarze bylo, je a bude křesťanům vlastní, jako je náboženství ve své podstatě založené. Příkladem mají jít vždy ti, kteří razí cestu dalším generacím. Na viditelném politickém rybníce jen poklidně plout nestačí. Je potřeba hladinu pořádně rozčeřit a pak se nebát důsledně pádlovat. K jakému politickému směru, ukáže čas. A ten, jak známo, ubíhá pořád stejně – volby nevolby, paty nepaty.