29.3.2024 | Svátek má Taťána


ÚVAHA: Volič

4.2.2020

Nedávno jsem v rozhlase poslouchal rozhovor s Petrem Fialou, předsedou ODS, a právě těch asi dvacet minut mne přivádí k úvaze, která si naprosto nečiní nároky na nějakou zasvěcenou politologickou sondu. Je to pouhá směs toho, co běžnému občanu občas utkví v paměti, a to nejen z tohoto rozhovoru a nejen výhradně o straně ODS.

Mezi profesorem Fialou a mnou jsou přinejmenším dva zásadní rozdíly. On je politolog, já přírodovědec, on je předsedou politické strany, já jsem jen potenciální volič. Nevím, jestli zrovna ODS, třebaže jsem se od pana profesora opakovaně dozvěděl, že mají nejvíc odborníků ve srovnání s jinými stranami. Je to možné, proč nevěřit. Nelze popřít, že například premiér hledá ve své družině s nemalými obtížemi. Nevím, jak jsou na tom Piráti – jsou dost naplněni ajťáky.

Ten největší počet odborníků byl také páně profesorovou odpovědí na dotaz redaktorky, proč nemají „stínové ministry“, jak bývá často zvykem. Rozuměl-li jsem dobře, pak takových ministrů jim netřeba, hojnost odborníků prý stačí. Padlo hned několik jmen, ze zdravotnictví. Žádné z nich jsem neznal, ale to nic neznamená. Nedokážeme dnes v záplavě informací sledovat všechno, tedy ani odborníky.

Přesto mám pocit, že by nebylo od věci, kdyby se nějaký takový stínový ministr/ministryně objevil objevil/a, aby naznačil/a, co vlastně ODS zamýšlí (teď jsem genderově vyvažoval, ale dál nebudu, natahuje to text). Jinými slovy, jaký má ta strana program? Není snadné udělat si takovou představu, pomineme-li obecná hesla, která má každá strana. Tak jen namátkou – zaslechl jsem, mohu se mýlit, jak europoslanec Vondra hovořil kriticky o „zelené vlně“, nebo tak nějak. Je klimaskeptikem jako někdejší otec-zakladatel Václav Klaus? A co na to strana jako celek? Nebo europoslanec Zahradil – je pro EU, nebo proti ní, chtěl by ji změnit ve prospěch národních států (to už tu bylo po staletí, a každou chvíli válčily), nebo reformovat? Jak? Pohádka o chytré horákyni má svoje následovníky v politice, a to zdaleka ne výhradně v ODS.

Nerad bych, aby to byl jen pohled na tuto stranu. Co třeba jedna z dvou set čtyřiceti firem pana premiéra skrývající se za slibným ANO? Program je srozumitelný – makáme. Občas zmákneme nějaký kilometr dálnice, jindy přidáme důchodcům a jen nenapíšeme, že větší část toho přídavku byla podle zákona. Navíc, jak ekonomové spočítali, důchody vlastně během posledních let relativně klesly, přičemž nezapomeňme, že dnešní premiér byl dřív ministrem financí. Takže ANO je jeden šik, zastupitelé a zastupitelky téměř k nerozeznání (přeháním – dámy mívají náušnice a nosívají sukně). Jen občas někdo maličko vybočí a zatančí si v parlamentě na stole. Mluví ze mne senior, sám bych se na ten stůl hrabal obtížně, o tanci nemluvě. Navíc, doma to pan poslanec asi nesmí – manželka (to víte, ty ženské) by možná nesouhlasila. Už dávno přijímám jako úsměvné tvrzení, že zastupitelé hlasují podle svědomí. V tom jsou shodné snad všechny strany, jejichž jednotu by jim mohl závidět i papež František. Kdyby to tak měl v katolickém kléru… Naštěstí má Svatý Otec víru a ví, že závist je nectnost. Je to hned třetí ze sedmi hlavních hříchů.

Samozřejmě, občas se majitel ANO trochu splete, třeba teď ta lapálie s dálničními známkami, ale Andrej Babiš ví, jak na to − vyrazit za úspěšnými ajťáky a vyfotit se s nimi. Věci neznalá osoba pak soudí, že to vlastně vyhrál, že je to jeho nápad. Mimochodem, na tohle se paní redaktorka zeptala v rozhovoru, ale mám dojem, že to politolog Fiala nepochopil. Soudil, že nebylo třeba tam chodit. Třeba pirátský kapitán Bartoš tam zavítal – ajťáci jsou jeho svět.

Premiér Babiš si zaslouží pochvalu, přesněji jeho PR tým. Vidět a být viděn, říkají Angličané. Takže místo nějakých debat s poslanci při interpelacích vyrazil do Litvínova kvůli tribuně na stadionu. Samozřejmě, že by to zvládl některý úředník z vhodného ministerstva, ale proč ho honit od stolu? Navíc jeho fotografie by nikomu nic neřekla (s výjimkou členů rodiny a jiných úředníků – ti poslední by mu záviděli). Takže takhle to bylo lepší a spoléhám na to, že až na mne z nějaké tiskoviny vypadne dvojlist velkého formátu a usměvavý premiér mne na něm pozdraví „čau lidi !“, bude na snímku i u té tribuny. Aspoň doufám.

V sériích obrázků za tímto oslovením je tenhle politik k vidění tu s dětmi, jindy s důchodci, s vojáky a můžeme vyjmenovávat dle libosti. Moje generace, jsem válečné dítě, to pamatuje z minulých dob, kdy stranická a vládní delegace navštívila úspěšné zemědělské družstvo, pobyla mezi hutníky, i na zedníky došlo. Přitom to delegaci zhola nezajímalo, platila jen polovina – „být viděn“. Možná se mýlím, ale neslyšel jsem, že by premiéři jiných států jezdili tak pilně a besedovali. Asi makají – dálnic se jinde staví víc a jde to rychleji, železnice jezdí mnohem rychleji. Ale přece, teď si vzpomínám – britský premiér Johnson byl zachycen, jak na laně drží snad malého býčka, jindy v bílé košili a s kravatou je opatřen červenými boxerskými rukavicemi. Ovšem tenhle pán má pověst extravaganta.

Podobně jednotný šik je i strana, která měla v této zemi po léta vedoucí úlohu. Přesto musím přiznat, že občas není tak jednolitá jako ANO. Občas z ní zazní hlas ze záhrobí, že třeba doktorka Horáková byla opravdu zemský škůdce. Ostatně to postřehli už nacisté a zavřeli ji do koncentračního tábora. K popravě se neodhodlali.

Obecně však jsou naše politické strany jednolité, aspoň většinou. Snad jen Piráti trochu vybočují, občas u nich dojde na palubě k hádce, kterou media nadšeně sledují. Ale co – piráti jsou vesměs mladí a mívají trochu horkou krev. Věrný opak vykazují drobné strany občas nazývané pravicové. Zcela chladnokrevně se navzájem přehlížejí, to v lepším případě, a možnost nějaké dohody mezi nimi je asi ještě menší, než mírové sjednocení Severní a Jižní Koreje. Skoro to připomíná závan první republiky. Nevím, kolik tehdy bylo v parlamentu stran, ale pořád se hádaly. Typické žabomyší vojny. Kdysi na to reagoval básník Viktor Dyk verši, z nichž mi utkvěla v paměti pasáž: „Z kurníků nikdy nevyletí orli, pse, svoji nohu pozvedni.“

Vracím se ke zmínce, kterou jsem naznačil výše – v téhle zemi máme každou chvíli nějaké volby. Tahle neučesaná úvaha, postesknutí voliče, který to vidí z žabí perspektivy obyčejného občana, v sobě skrývá otázku – koho tedy volit? Na závěr ještě k ODS. Je nepochybně skvělé, jak jsem v radiu opakovaně slyšel, že tato strana má nejvíce odborníků. Postřehl pan profesor Fiala, že někdy stačí jen mísa koblih? Čau lidi!