28.10.2020 | Den vzniku samostatného československého státu


ÚVAHA: U nás v Hamelnu

14.10.2020

Vzpomínáte si na proslulé vyprávění o krysaři, kterého povolalo německé město Hameln, aby je zbavil obtížných tvorů? Zbavil, ale když chtěl peníze, město odmítlo. On pak, za zvuků své píšťalky odvedl neznámo kam děti. Prý je na tom něco pravdy. Mělo se to stát roku 1284, ale ty děti jsou nejspíš navíc.

Proč připomínám tuhle historku? Platí dodnes, jen záhadného muže nahradili někteří politici. Jde o to dovést co nejvíce voličů k urnám, aby dali hlas právě dotyčnému. Dnes už se nepíská, ale slibuje. Kolik nás tomu podlehne? Stačí líbivé heslo. Vzpomínáte? „ANO – bude líp.“ Teď víme, že nebude, alespoň ne v dohledné době. Moje babička říkávala, že člověk míní a Pán Bůh mění. Tady za nadpřirozenou bytost zaskočil virus.

Předvolební programy si občas čtu jako zábavnou četbu. Všichni myšlenkově budují dálnice, vzdělávají obyvatelstvo, přidávají na platech. V programech ovšem téměř vždy chybí, kde na to dotyčná strana vezme. Ale čte se to dobře, je to přitažlivé. Vypadá to skoro tak, že Hamelnů je mnohem víc. „America first“, a je to − Donald Trumpt vyhrál. Krátké heslo, spíš výkřik, a stačilo to. Boris Johnson hlasujícím lhal, pak to přiznal a znovu jeho stranu volili. Kde všude máme krysaře hamelnské? Spíš, kde je nemáme.

Začátky podivného hnutí ANO/Agrofert stály na slibech, že „zatočí s korupcí“. Policejní akce STOKA v Brně zatím neskončila, zmíněné hnutí je v tom údajně namočeno. Problémy jsou i jinde. Po volbách se premiér Babiš nechal slyšet, že se hnutí musí zbavit kariéristů. Myslel jsem, že už je dost starý na to, aby hovořil soudněji. V ANO se prostě uplatnila „vedoucí role strany“, jakou znala naše generace u komunistů před rokem 1989. Chcete udělat kariéru? Přikloňte se k silné vládnoucí straně. Je to bohužel přirozené, řada lidí na to spoléhá.

Tohle je však běžným osudem stran. Nejen ANO, v minulosti to postihlo ODS a táhne se to s nimi dodnes. Premiér Babiš by snad mohl pomatovat na doby, kdy pracoval v zahraničním obchodě. Kolik tam bylo komunistů. A kolik nestraníků? Nebo snad, Bůh uchovej, lidovců. Andrej Babiš zřejmě nečetl knihu svého krajana Ladislava Mňačka „Jak chutná moc“.

Panu premiérovi hodně zachutnala a veškeré úsilí zaměřil na dvě oblasti – na peníze, ty vlastní, a na moc. Tu posiloval populismem, který se teď, bohužel pro nás, vrací jako bumerang. Prý lidé chtěli v létě cestovat. Proboha, kdo by nechtěl, ale zodpovědný politik musí dokázat jít proti veřejnému tlaku. Teď i všestranný ministr Havlíček přiznal, že věci „trochu podcenili“. Myslí tím podle všeho vládu. Výraz „podcenili“ je dost skromný, slyším od svého okolí výrazy mnohem peprnější.

Nepodcenili jen trochu, ale katastrofálně. Přitom varování tu byla, ovšem kdo chce poslouchat sýčkování nějakého profesora Flegra. Mám čest ho znát jako vynikajícího a solidního vědce. Věřil jsem mu. Jen bych teď byl rád, kdyby se přece jen zmýlil. Většina lidí nemá ráda proroky, už od dob starozákonních. Kdo jim naslouchal? Skoro nikdo, a špatně to dopadlo. Proroci měli pravdu. Podobně profesor Flegr – na internetu ho nejeden čtenář ostře až nevybíravě napadal. Místo diskuse si nadáváme. Je to snazší. A raději následujeme krysařovu píšťalku, která začátkem léta pískala, že jsme vyhráli.

Hlasy tvrdící, že strůjcem současné situace je premiér, ani nepřehánějí. Vždy hovořil „já“. Ano, moc chutná. Teď se pro změnu schoval za plukovníka Prymulu. Tomu lidé také spílají, a přitom tento odborník se vzdělával v tom, jak má armáda řešit krize. Teď ta krize je, a třebaže ani já nejsem nadšen, soudím, že tenhle muž je na svém místě. Dokud ho premiér nevyžene jako docenta Maďara nebo ministra Vojtěcha. Určitou nadějí je, že plukovník na sebe nenechá křičet a snad dokáže reagovat sice ne stejně, ale dost rázně. I když …

Premiér není sám. Jeho ministři následují obraz svého vůdce. A poslanci? Zde jsem před měsícem připomínal, jak poslanci opozice navrhli debatu o covidu. Neproběhla. ANO se zdrželo hlasování a zablokovalo to. Tehdy jsem se ptal, zda aspoň některé poslankyně a někteří poslanci tohoto podivného hnutí neměli pochybnosti. Teď se jich na to ptám znovu. Klub poslanců ANO/Agrofert má snad ještě větší disciplínu, než mívali komunisté, když byli u moci.

Sílí teď hlasy po odstoupení premiéra. Na to, aby odstoupil sám, bychom museli být normální stát, nikoli byzantský model. Jen opakuji – Andrej Babiš ví, jak chutná moc. Navíc, kdyby nakrásně odstoupil a třeba padla vláda, co dál? Jeho loutkovodič skrývající se v Lánech sliboval, že ho opakovaně pověří sestavením vlády. Pokud by na něj v nějakém nepředvídatelném záchvatu nezanevřel. Ale to sotva. Jsou to bratři v triku.

Teď premiér volá, abychom dbali pokynů vlády. Jeho vlády, jíž je majitelem. Pořád mu dost lidí věří, což je pochopitelné. Stále slyšíme líbivá hesla, navíc se rozdává z peněz, kterých ubývá. V Hamelnu stačila na děti píšťalka, u nás kdysi uspěly koblihy. Teď sliby růstu platů, důchodů. Ptám se, kde na to vzít? Při růstu počtu nemocných se bude vyplácet víc nemocenské, ale současně budou podniky odvádět méně na daních. Ministryně financí počítá na příští rok schodek přes 300 miliard. Bude div, pokud ho dodrží. Nevěřím tomu. K tomu letošních 500 miliard… A přece zas ožívá přízrak kanálu Dunaj-Odra-Labe, aby se jeden starý muž zvěčnil. Kolik zaplatíme jen za pouhé vypracování projektu, který patrně nikam nepovede?

Ale zpět virům. Nenošení roušek je pro některé symbolem protestu, prý boje za osobní svobodu. Za jako svobodu bojujeme? Okolní státy s námi stále více omezují kontakty. Neměli bychom je osočit, že omezují naši svobodu? Používám možná absurdní argument, ale tak to skoro vypadá. Sám nejsem tím náhubkem, jak to nazývám, nijak nadšen. Pohodlné to není. Ovšem nedávno poskočila malá zpráva, že v Arizoně nějak koncem června začal moc narůstat počet nových případů covidu, šel do tisíců denně, a guvernérka, demokratka, nedala na bláznivé výkřiky Donalda Trumpa a přikázala nosit roušky. Během několik týdnů poklesl počet nových případů o 75 %. Mimochodem, Italové, přikázali nosit roušky i na ulici. Vědí po jaru svoje. Jen my jsme pořád čeští furianti.

Teď vyzývají k nošení roušek premiér i prezident (ten výjimečně slušně), který je jinak skrytý v ilegalitě. A výsledek? Viděl jsem z povzdálí farmářské trhy. Stánky jeden vedle druhého, před mnohými tísnící se dav zákazníků. Odhaduji, že třetina z nich neměla roušky, o rozestupech se nedalo mluvit.

Pan premiér se svou poslušnou vládou zasel semeno chaosu, původně optimistických ale nepodložených výkřiků, a teď naopak zmatených příkazů a zákazů. Nejde jen o počet nových případů, ale především o to, kolik jich pojmou nemocnice. Mnozí na to pořád nemyslí. Opakuji, že varovné hlasy tu byly od jara, ale byli jsme na dovolených, bavili jsme se. Sklízíme teď plody a zase nasloucháme jiným píšťalám, které pískají, že ta opatření jsou zbytečná. Uvěříme jim? Krysařova píšťala zabrala před stovkami let a funguje stále. Tak vítejte u nás v Hamelnu. Čau, lidi.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.