A teď k té politické matematice. Vyjděme z možná naivního předpokladu, že politika je služba lidem, minimálně pak zájmům voličů. A to už jsme u iracionální politické matematiky. Politici KSČM spolu s bratrskou ČSSD mají ve sněmovně bez dvou hlasů 50% a odhlasovali si, že stávajícího prezidenta v žádném případě volit nebudou. Se stejným prohlášením si pospíšila i strana pana Bursíka se svými šesti nebo osmi procenty. Dohromady je to tedy něco mezi 56 a 58%. Koho tedy ve skutečnosti tyto strany reprezentují a čí mínění a zájem obhajují? No přirozeně jenom svůj a jasně bez ohledu na názor svých voličů.
Pokračujme ještě chvilku v kalkulacích. Nedávno na sjezdu ČSSD horlil soudruh předseda Paroubek pro modernizaci strany a když nabyl dojmu, že nebyl podpořen svými nejvěrnějšími, dokonce pustil informaci o tom, že zváží odstoupení. Jenom okamžité a masové projevy celonárodního zoufalství a šoku národa mu v tom na poslední chvíli zabránily.
Na tomtéž sjezdu, kdy volal po přivedení mladých a vzdělaných lidí do své strany, vyzval poslance za tuto stranu a morálně je zavázal, aby v žádném případě nevolili za rok opět stávajícího prezidenta. V té souvislosti mne napadá jedno modernizační opatření pro tuto stranu. Pokud se poslanci nesmí projevit samostatně, natož bez hrozby vyloučení hlasovat jinak, než uvede předseda, bylo by optimální, aby předseda převzal, demokraticky ovšem, hlasy všech řádně zvolených poslanců za jeho stranu a hlasoval sám za daný počet mandátů. Strana by byla semknutá, homogenní a tuze moderní. Ušetřené platy poslanců by se mohly posílat například na úhradu dosud nezaplaceného dluhu za služby jistého právníka.