ÚVAHA: O současné politické situaci
Jiří Paroubek (jiný název pro ČSSD) teď ve skutečnosti rozhodně nechce vládnout. Upřesním, že určitě nechce vládnout příští dva roky. (A to přesto, nebo právě proto, že umanutě tvrdí, že chce druhý pokus o sestavení vlády, o němž mu musí být nad slunce jasnější, že neuspěje. Ale nestojí o pokus jako třetí v řadě.) Divné? Ale vůbec ne, naopak vše do sebe pěkně zapadá.
Všichni vědí, že už nelze odkládat řadu vládou iniciovaných reformních kroků, včetně restrikcí ve státním rozpočtu. Krátkodobá vláda to ještě může o pár měsíců odložit, ale dva roky nečinně čekat nelze. No a to sebou pochopitelně nese spoustu "nepopulárních" opatření, která lze (navzdory jejich uznávané oprávněnosti) úspěšně kritizovat právě z opozice. Černou práci při nastavování a zahajování reformních opatření tedy odvede ODS, přičemž pozitiva se začnou dostavovat až po dvou třech letech, no a tehdy právě by nastala vhodná chvíle k předčasným volbám, ve kterých by ještě doznívaly nevrlé reakce na utahování opasků v režii ODS a ČSSD by si v předvolebním boji přisvojila přikrášlené zásluhy. Vítězství Jájínka Paroubka by bylo nevyhnutelné.
Takže proto Paroubek neustále zamítá jakýkoli návrh na řešení politické situace a až už to bude nadále neudržitelné, vyzve státotvorně ke kompromisům. "My vám překlenovací vládu, vy nám předčasné volby, ale na jaře 2008." Riskuje sice nepříjemnosti s vyšetřováním medializovaných kauz, ale ty za dva roky zapadnou pod nánosem nových, které budou mířit patrně do jiných politických stran. Koneckonců, ono riziko není zase až tak moc velké, protože tajným dodatkem oněch kompromisů by zcela jistě byla i doložka o klidu zbraní - a čas bude hrát právě pro Jiřího Paroubka.
Teprve tato hypotéza vysvětluje mnohé z rejstříku povolebních póz Jiřího Paroubka: tak dlouho bude nesnesitelně negativistický, až všichni s jásotem nakonec přijmou jeho blahosklonnou změnu kurzu. A za touto fasádou bude sbírat politické body, zúročitelné v čase, který předem sám stanoví. Nakonec by se tedy ukázalo, že mistrem v politické strategii je právě tento inženýr arogantnosti, který navíc umí takticky běhat dlouhé tratě a ví, kdy nasadit k trháku, zatímco předstírá, že chce zvítězit na první stovce. Pokud by se tato hypotéza ukázala býti víceméně pravdivou a Jiřímu Paroubkovi by to vyšlo, museli bychom pak umět přijmout fakt, že v čele vlády je politik jakkoli obecně protivný, nicméně chytřejší než ostatní.
Výše kostrbatě popsaný scénář se mi jeví, díky mé prostotě, natolik jednoduchý a jeho realizace pravděpodobná, že se divím, že to ještě nikdo jiný neprokouknul. Nevím, možná že ano, ale nestíhám sledovat všechny komentáře renomovaných politologů a odborných komentátorů (včetně jejich samozvaných rádobykolegů). Proto se předem omlouvám, pokud nejsem originální. V případě, že tento nápad dosud nedostali v ČSSD (ale to by v české kotlině už dávno prosáklo) a chtěli by jej využít, vyhrazuji si veškerá autorská práva.
