ÚVAHA: Mrtví čeští vojáci v zahraničních misích
Očima libertariána
Před pár dny zemřeli další tři vojáci v Afghánistánu. A jako obvykle se vytvořily dva tábory veřejného mínění… pro jedny to byli hrdinové, chránící naše hodnoty a bezpečí v zahraniční misi, pro druhé žoldáci, vykonávající špinavou práci pro světového četníka – USA, případně pro nadnárodní korporace bojující o ropu (či o co v Afghánistánu usilují).
Je vlastností demokracie, že rozeštvává lidi. Peníze „na obranu“ jsou vybrané, řešení je jen jedno. Se zbraní v ruce v té vzdálené zemi zajistí, aby se hordy Afghánců nepromenovaly (se zbraní v ruce) v ulicích českých měst. Protože to by nám vadilo.
Jiní namítají, že tak, jako by se nám nelíbili cizí vojáci patrolující v ulicích (a zabíjející ty, kterým to vadí a něco proti tomu dělají), tak i Afghánci možná vnímají naše vojáky úkorně, jsou z toho mrzutí a když budou moci se v rámci svých možností pomstít, udělají to.
Kdo má víc pravdu, vlastně nevím. V Afghánistánu jsem nikdy nebyl, nemám osobní zkušenost. Dokážu si představit, že drtivá většina Afghánců raději vojáky NATO, nežli Talibance. Dokážu si ale představit i to, že jsme krmeni propagandou, stejně tak jako byli krmeni propagandou občané „bratrských národů“, jejichž vojska provedla u nás intervenci v roce 1968. Tisíce děkovných dopisů, klanící se „normalizační“ věrchuška, která se díky tomu dostala k moci…
Afghánci mají možná smůlu, že (asi) nepijí pivo. Pořádně by všechno probrali v hospodě, zanadávali si na poměry a…. přizpůsobili se. Tak jako my po srpnu 68. Místo demonstrace nesouhlasu sebeupálením se opásají výbušninami a odpálí se u cizích vojáků, případně nastraží léčku. Místo deklarování rozhodného nesouhlasu bojují. A asi to nejsou jednotlivci.
Nevím, zda vysílat naše vojáky do zahraničí nebo nevysílat. Nevím, zda nejlepší obranou je skutečně útok v cizině. Přiznám se ale, že český voják zabíjející ozbrojené agresory v České republice, případně ve spojeneckých zemích, je pro mě přece jen uchopitelnější než ten, který mě brání v Afghánistánu.
(Článek byl v upravené verzi zveřejněn na reflex.cz)
