28.2.2021 | Svátek má Lumír


ÚVAHA: Kubiceho zpráva a Kubiceho správa

31.1.2007

Text je osobní úvahou Ivety Jordanové, ředitelky NPO Růžový panter. Organizace Růžový panter nemá s tímto textem nic společného a ve věci zpracovává vlastní analýzu, kterou posléze zveřejní.

Tak tu máme další novinku v kauze Kubiceho zpráva - prostor ve sněmovně měl být prý skutečně odposloucháván. Almer v televizi prohlásil, že byl lidsky trochu překvapen.

Kam až paměť dosáhne…

Jednoho dne vyděšený šéf ÚOOZ Jan Kubice přispěchal po mnoha letech v řídící funkci u policie do poslaneckého výboru pro obranu a bezpečnost s utajenými policejními zápisky svého útvaru, aby přečetl poslancům to, co v té době už dávno věděl každý průměrně informovaný novinář, a sice, že organizovaný zločin prorostl do státní správy. Dodal, že policejní práce jeho útvaru je politicky ovlivňována, resp. že existují určité snahy o její ovlivňování. Pro šokované a vyděšené poslance z branně bezpečnostního výboru, který byl mimořádně svolán i za účasti nejvyšší státní zástupkyně, to byla velká novinka. Když měly být informace z Kubiceho zprávy ve výboru čteny, vyděsila se také nejvyšší státní zástupkyně a z jednání výboru utekla, aby nebyla přítomna porušení zákona. (Nakonec prý ale zákon porušen nebyl a nikdo nebyl potrestán.) Nějak se stalo, že když šli někteří vyděšení a šokovaní poslanci na malou stranu, kdosi si utajený dokument odnesl a dodnes se neví, kdo to byl. Dokonce se ani neví, kdo za to na Malé Straně může. A už vůbec se neví, jestli byl dokument odnesen ze sněmovny nebo zda-li se mezi lid dostal jinou cestou. To vyděsilo policii a Národní bezpečnostní úřad a začalo se šetřit. Protože v odnesených a obratem zveřejněných utajených dokumentech byly informace o závažné trestné činnosti, bylo usouzeno, že vyzrazení těchto informací může mařit policejní práci, tu práci, která měla být podle Kubiceho zprávy politicky ovlivňována a tak inspekce vnitra nařídila odposlouchávat podezřelé poslance, některé prostory ve sněmovně a některé osoby, které s dokumenty přišly do styku, protože se přece musí přijít na to, kdo na Malé Straně byl ten lotr, co neumí ochránit tak důležitý utajovaný dokument.

Ivánku… kamaráde…

Je po volbách a na trůn ministerstva vnitra usedá jeden z napíchnutých – Ivan Langer. Poněkud kuriózní situace, se kterou si ovšem Česká republika hravě poradí. Inspekce ministra vnitra se rozhodne raději odposlechy po měsíci zrušit. A tak byly odposlechy zrušeny. Ivan Langer přesto pro jistotu svojí inspekci personálně malinko poškádlí a život jde dál.

Ale protože nezáživná řeč práva je jen pro suchary, musíme trochu rozhýbat události, aby neustrnuly v nudném tempu.

Ve stavu permanentního obecného zděšení na scénu přichází další aktér, policejní šéf „štěnicového útvaru“, Tomáš Almer, který náhle vykoukl ze své tajemné nory zvláštních činností a rozhodl se iniciativně předat poslancům informace o nasazení operativně pátracích prostředků. Sám ministr spravedlnosti s poslancem Bendou neváhali a hned přispěchali před veřejnost s citací utajovaného dokumentu. Co teď? Počkáme si, co se ze zámotku průšvihů vyklube. NBÚ si stěžoval, ale výsledky nikde. Dokument byl prý „odtajněn“ samotným Almerem (tvrdí právní „expert“ Benda), ovšem nikdo nezkoumá, jestli měl Tomáš Almer k něčemu takovému pravomoc, když nebyl původcem této tajné informace.

Pikantní je, že Tomáš Almer poslancům předal informace, které zrovna přímo nepatří na jeho stůl. Jeho útvar technicky zajišťuje např. odposlechy, ale šířit informace o odposlouchávaných telefonních číslech, to už svědčí o hodně velké iniciativě. Možnou motivací by mohlo být, že se technik Almer cítil po letech napichování telefonů a umisťování štěnic frustrován a také jednou zatoužil vběhnout přímo do centra dění ve žlutém trikotu. Profesionální sportovní výkon to ale moc nebyl. Nu, co dodat, profesionálů je obecně v tomto dobrodružství poskrovnu, není tedy ani Almer žádnou výjimkou, snad vlastně právě proto se na scéně také objevil.

Tomáš Almer aktuálně sděluje, že prý nebylo možné odposlouchávat prostory poslanecké sněmovny, ačkoli to původně bylo v plánu a odposlechy byly povoleny soudem. Tento úkol byl prý neproveditelný kvůli poslanecké ochrance. Co je ovšem zvláštní, že se už dál nikdo neptá na pravidla hry. Máme tu tedy problém. Může být vůbec prostor sněmovny odposloucháván? Nebo snad nemůže? Není tu někdo, kdo by byl schopen to vysvětlit? Co když, tedy čistě teoreticky, se ocitnou mezi poslanci zločinci? Co když se ocitnou zločinci mezi poslaneckou ochrankou? Jak se potom zajistí nezávislé policejní šetření? Nebyla to ze strany Almera jen obstrukce? Ministr vnitra Ivan Langer tvrdí, že se nikdy nesmíří s tím, že někdo dá souhlas s takovým vpádem do prostor parlamentu. Podle ministra Langera má tedy trestná činnost prostě do sněmovny vstup zakázán a tak to má být. Jen ať zůstane venku, trestná činnost jedna ošklivá. Žádné odposlechy nejsou potřeba. Jurisprudent poslanec Benda oznámil, že se soudce pomýlil, když něco takového schválil, prý to odporuje českému právnímu řádu a Česká televize to klidně pustí mezi lid aniž by se optala také na názor soudce. Ministr spravedlnosti prý soudce trestat nehodlá. (Škoda. Ministr mohl soudce na Letné seřezat rákoskou pro výstrahu v přímém přenosu). Nakonec ještě IMV musí prošetřit, zda-li také Tomáš Almer nevyzradil něco, co neměl, když aktivně přispěchal za poslanci se svými informacemi o operativní technice. Zřejmě občanská uvědomělost, kterou zažehla jiskra jeho lidského překvapení. To jsme ale zase u té profesionality…dokola…tralala…

Situace se mírně komplikuje, ovšem na české poměry opravdu jen mírně. Je to jen takové zpestření, drobné intelektuální cvičení, abychom náhodou po populární kauze poslance Jana Klase, která spolehlivě prověřila schopnost, resp. neschopnost šetřit úniky utajovaných informací v České republice, nevyšli ze cviku. Všichni přece víme, že opakování jest matka moudrosti.

(Flashback, české déja vu: Bylo to kdysi během jedné panelové diskuze v senátu, kde poslanec Jan Klas urputně vysvětloval, proč telefonicky sděloval obsah utajovaného jednání komise pro kontrolu činnosti BIS, které předsedal, tehdejšímu řediteli NBÚ Tomáši Kadlecovi. Tehdy doslova řekl, že nechápe, jak mohl být odposloucháván jeden z nejvyšších bezpečnostních činitelů v zemi. Máme tu tedy dalšího zděšeného nechápajícího poslance…Který by ovšem zřejmě nyní, po medializaci všech možných skandálů týkající se onoho bezpečnostního činitele Tomáše Kadlece, už takový nesmysl neopakoval. Přesto se nic nestalo a policie konstatovala, že je vše ok. A Jan Klas je doposud přísně tajně způsobilý seznamovat se s utajovanými informacemi. Styl, jakým získal svojí druhou bezpečnostní prověrku je totiž prý poněkud nestandardní a dodnes se hovoří v této souvislosti o manipulaci.)

Inspekce ministra vnitra chtěla Kubiceho a jeho dva podřízené stíhat za to, že utajenou zprávu pro poslance, která unikla na veřejnost, vytvořili. Jde o stejné 2 policisty, které inspekce původně chtěla obvinit za falšovaní cestovních příkazů. Tito policisté se podílejí na vyšetřování kauz Biolíh, Mrázek a Doležel. Státní zástupce však trestní stíhání zahájit nenechal.

Mezi tím vším se pozapomnělo na samotný obsah Kubiceho zprávy a na to, jak je obecně úspěšný a produktivní Kubiceho útvar při šetření závažných trestních kauz souvisejících s organizovaným zločinem za celou éru Kubiceho velení.

Dodnes nikdo nedokázal z manipulace policejního šetření, na kterou si Kubice stěžoval, nikoho usvědčit.

Místo toho bývalý premiér Paroubek podává trestní oznámení, protože se cítí být poškozen, když z Kubiceho zprávy uniklo, že znásilňoval malé holčičky. Jako poškozený má nyní právo nahlížet do spisu.

Kubiceho zpráva a Kubiceho správa

Až neuvěřitelně zní informace tiskové mluvčí ÚOOZ z října 2006, která informuje, že ÚOOZ se aktuálně zajímá o uprchlého Bohuslava Hájka z Prahy, který měl před 14 lety v roce 1992 zastřelit novináře Václava Dvořáka, který se věnoval aktivitám podnikatele Františka Mrázka. Tisková mluvčí dále uvedla, že vraždu novináře měl spáchat uprchlý Hájek, ale objednat si ji měl dnes již zavražděný Mrázek. Zprostředkovat jí pak měl Antonín Běla, který byl ovšem bohužel rovněž zavražděn. Tisková mluvčí doplnila, že trestní stíhání proti Mrázkovi a Bělovi nebylo zahájeno, neboť jsou oba mrtví a Hájek je stíhán jako uprchlý, neboť je již 5 let pohřešován. Jedna z verzí je prý taková, že se stal rovněž obětí násilného trestného činu.

Bude-li ÚOOZ pokračovat ve stejném stylu, možná se dočkáme toho, že za 20 let vyjde najevo, že zprostředkovatelem vraždy Františka Mrázka byl pan X, který byl ale zastřelen panem Y, který je nezvěstný, takže nemůže být vyslýchán a objednatel vraždy prý již sešel věkem na Cocos Islandu. Jeho kostra byla nalezena v houpací síti, ale nejde udělat testy DNA, protože s Cocos Islandem nemá Česká republika dojednanou právní pomoc a tak vlastně ani nelze s určitostí tvrdit, že zrovna on je ten, koho policie hledá. Policejní prezident vyšle na Cocos Island speciální misi, jenže té se nepodaří žádnou kostičku ukořistit a tak alespoň rozvědka zaplatí pobyt rezidentovi, který bude mít za úkol min. 3 hodiny denně dalekohledem sledovat při romantickém západu slunce místo skonu dotyčného s nadějí, že jeho rodina jednoho dne přijede uctít jeho památku a při té příležitosti se podaří zajistit nějaký ten genetický materiál. Státní rozpočet to utáhne a mít zločince pod kontrolou je důležité. Za stolem v ÚOOZ bude sedět Kubice a bude si stěžovat na to, jak organizovaný zločin prorůstá do státní správy, ovšem ÚOOZ s tím, až na výjimky, neumí nic udělat. Otázka zní, proč. Resp., co všichni ti, dnes šokovaní, udivení a vyděšení udělali za posledních 15 let pro to, aby byl organizovaný zločin tam, kam patří, tedy pod zámkem. Má Kubice málo lidí? Nejsou všichni spolehliví? Špatná organizace? Strach policejních špiček před vrchností? Děsná bilance. A ještě děsnější řešení v podobě „Kubiceho zprávy“ a „Kubiceho správy“.

Abychom však nebyli nespravedliví. Útvar pro odhalování korupce dýchá v produktivitě své práce silně ÚOOZ na záda. Střídání policejních géniů v době nedávné na postu ředitele tohoto útvaru je kapitola sama pro sebe.

Bývalý šéf ÚOKFK Brych, jehož jméno se v Kubiceho zprávě také objevilo, nedostal nyní bezpečnostní prověrku, bohužel se ale neví proč, což je škoda, protože důvody by mohly být velmi interesantní.

Každému zasvěcenému je už nyní jasné, že je potřeba co nejrychleji uklidit. Kubice způsobil strašlivé věci a málem byl stíhán za to, že vyzradil něco, co neměl. Jenže nesmíme zapomínat na to, že v České republice se zásadně za vyzrazení utajované skutečnosti nikomu nic stát nemůže. A také jak by mohlo. Hrůza, kterou by způsobilo spuštění řetězce všech viníků, kteří kdy něco vyzradili a nebyli potrestáni a jejichž aura se jmenuje „bezpečnostní riziko“, je nepředstavitelná. Tolik lidí bez prověrek, to si česká politická scéna nemůže dovolit. A proč já mám jít před soud a tenhle nemusí? To přece není fér. Hezky všem stejně, musí se postupovat systematicky. Šmíruješ? Donášíš? Jsi neřízená střela? Tak padej… Před soud ale nepůjdeš, to bys ještě mohl něco vybalit na mě a bůhví, jak by tvoje chování nakonec soud vyhodnotil, proto budeš prostě jen postaven mimo hru, abys nezlobil, to stačí. Pokud ale budeš umět být užitečný, někam bychom tě upíchnout mohli… Takto se často v České republice „soudí“ a dokonce i reorganizují zpravodajské služby. Toto je pravý obrázek českého právního prostředí. Soudy jsou prostě často mimo hru, dostat před ně kauzy načichlé politikou je nadlidský výkon. Nazvat situaci klientelismem, korupcí, manipulací, nečestností, zbabělostí, divnou hrou, to je jen drzost, kterou suverénně každý mediálně trénovaný zainteresovaný veřejný činitel zdatně vysvětlí našprtanou básničkou do televizní kamery.

Postupně se odkládá všechno, co se jen odložit dá, tak, jak je už český občan navyklý. To největší zděšení by totiž nastalo teprve tehdy, kdyby byl v kauze „Kubiceho zpráva“ opravdu někdo spravedlivě potrestán. Od těch zmíněných ve zprávě až po samotné neprofesionální aktéry.

Proč ještě nemáme ministerstvo kompromitace?

Jak naivní byl ten, kdož si pomyslel, že Kubiceho zprávou všechno skončí. Občan znaven všemi úniky, ve kterých se vyznat je i pro právníka těžký úkol, zírá do novin a televizních obrazovek a zjišťuje, že se musí vyšetřit nejen samotná Kubiceho zpráva a únik informací z Kubiceho zprávy, ale také únik informací o šetření úniku informací z této zprávy. Mezi tím se objeví dokument očerňující Kubiceho, následně měl být podle dalších zpráv Kubice zavražděn a v médiích se rozebírá, kdo to měl udělat…

Robert Malecký, Jiří Reichl a Václav Drchal z Lidových novin napsali ve svém článku Šifra mistra Kubiceho „Od červnových sněmovních do nynějších senátních voleb se objevila řada materiálů, které jsou označovány jako Kubiceho zpráva číslo jedna až pět. Jen u té původní je znám autor. Druhou operoval šéf ČSSD Jiří Paroubek a měla ukázat, co z jeho minulosti na něho chystají jeho oponenti. Třetí, o níž psal deník Šíp, popisovala Kubiceho majetkové poměry. S další vystoupil šéfporadce ČSSD Jaroslav Tvrdík, šlo o „analýzu“ kauzy Doležel tvrdící, že vraždu Kubiceho měl provést policista. „Kauza Kubice - souhrnná informace“ je v pořadí pátá.“

Je jasné, že každé vychýlení ze zavedených mechanismů je o nervy. Proto by se měl zavedený mechanismus zdokonalit, lépe ukotvit, dostat pod kontrolu. Měl by přestat být směšným a nebezpečným v předvolebním boji. K tomu by výborně mohlo posloužit ministerstvo kompromitace. Ten chaos by měl konečně někdo začít řídit a pokud možno za státní peníze. Plánovací oddělení by pak nemělo opomíjet investovat do kvalitního rozvoje amatérismu.

Amatérismus je pro české prostředí obecně velmi důležitý, protože jen amatér rád umožní za perspektivu zachování žvance a teplé židle třeba i nečestně zvýhodnit své chlebodárce. Jak se chlebodárci mění, mění amatér své výstupy. Někdy naslouchá, jindy mlčí, občas mlží, sem tam vykřikne, ale ne moc a když je potřeba, nevidí, zapomene, zašantročí. Pokud nečestně zvýhodňuje a přesto je to profesionál, posouvá se už do kategorie zrádce. To ale nebývá v českém prostředí obvyklý model. Je pohodlnější vystačit si s amatéry, kteří se dají jednoduše vodit na nitkách dlouhého vedení. Amatérů je proto nesrovnatelně více než zrádců. S profesionálem je nutné rozehrávat složitější hru a dodržovat pravidla a hlavně být na podobné úrovni (což je někdy trochu problém), vše dohromady je to už zbytečně komplikované. Na ministerstvu kompromitace by se proto zrádci měli zabývat jen náměstci, maximálně ředitelé odborů po důkladném psychologickém vyšetření.

„Informace šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu prý vážně znepokojily i prezidenta Václava Klause. Požaduje, aby všechna vyslovená podezření o propojení organizovaného zločinu se špičkami policie, politiky a státní administrativy byla rychle a nestranně vyšetřena. Po volbách požádá předsedu vlády a ministra vnitra, aby ho informovali o postupu vyšetřování v této věci.“ Alespoň to takto uvedl 30.05.2006 Český rozhlas.

Hezké, až dojemné. Malinko naivní, ale české, proto milé. Jestlipak se pan prezident už optal a jestlipak je pořád tak znepokojen…

Dne 27. ledna 2007, v zemi, kde zítra již znamená v sobotu večer a v neděli ráno a pozítří včera, dnes a zítra.



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.