Upadne do Scylly, kdo se chce vyhnout Charybdě. Slavné rčení, které podle starověkého Odysseova líčení prý zavedli vzdělanci ve 13. století. Scylla byla saň se šesti hlavami, která chytala a pohlcovala námořníky, Charybda pak mocný vír strhávající do hlubin celé lodě. Snad šlo o Messinskou úžinu, kde dnes Scylla není, mořské víry zůstaly. Odysseovo líčení je obrazem rozhodování. Říkáme z deště pod okap, ale to budeme jen mokří, dnes je to horší.
Nejdřív připomeňme, že je to situace, jakou nikdo nezná. Také proto by bylo na místě částečně upustit od naší věčné kritiky, protože každý udělal nějakou chybu. Tedy začátek v Číně bylo počínání zločinné, typické komunistické zatloukání pravdy, takže se choroba rozvinula. Pak ale chyboval kde kdo. V Itálii začínala epidemie a v Bergamu si zakopali fotbal před plnými tribunami, navíc se španělským klubem. U nás vláda naprosto nezvládla roušky, o dezinfekci nemluvě. Mimochodem, k ní jsem nedávno četl, že vláda tento preparát objednala u firmy shodou okolností patřící pod Agrofert, zatímco další firmy pohořely. Podobně byla prý „zakleknuta“ laboratoř nabízející testy na virus za 1300 korun, zatímco akreditaci dostala jiná, provádějící to za tři tisíce. I ta patří pod Agrofert. To není nejlepší vizitka premiéra. Co jeho fan-klub? Ale ty chyby. Itálie vše zprvu hrubě podcenila, Španělsko také, ostatně i Německo zprvu váhalo. Evropská unie se nevyznamenala, Světová zdravotnická organizace rovněž ne – roušky jsou k ničemu, roušky jsou hodné doporučení… Korunu všemu nasadil prezident Trump. Takže, pochybili snad všichni. Jde o to, zda a jak se dokážeme poučit. Tedy my, voliči, teď však hlavně vlády.
Jsme v úžině mezi pomyslnou Scyllou a Charybdou všichni, náš stát, jakož i celý svět. Nesnáz je v tom, že šestihlavá obluda i mořský vír se daly představit a předvídat. V naší úžině je virus, o němž toho víme málo. Známe ho zvenčí i zevnitř, ale co dál? Znalosti se zatím tenčí. Přežije na vzduchu dvě, pět, osm hodin, nebo déle? Prý není na pečivu. Více méně víme, jak se přenáší, ale jsou to všechny možnosti?
Jsou i jiné otázky. Bude po prodělané nemoci imunita? Patrně ano, bývá po většině infekcí. Jak dlouho? Jako dítě jsem slýchal, že plané neštovice dostaneme jen jednou v životě. Snad. Za dlouhá léta jsem slyšel o jednom případu, kdy je dotyčný dostal znovu. Přitom je to jedna z nejnakažlivějších chorob vůbec, a když jsme ošetřovali naše tři děti a natírali je plošně tekutým pudrem, přečkali jsme to. Proti tetanu se však musí občas přeočkovat, imunita proti chřipkovému viru je zřejmě krátkodobá. Co tedy koronavirus? Dá se sledovat hladina protilátek v těle uzdravených osob, ale i to znamená čekání. Pokud není imunita krátkodobá, tak léta. To je ta lepší možnost.
Co teď? Můžeme čekat na zázrak, že nemoc sama ustoupí. V minulosti se tak občas stalo. Moc pravděpodobné to není. Vakcína – to je záležitost dlouhodobá. Takže antivirotika, na nichž se teď po světě horečně pracuje. Jinak nezbývá než být opatrný, mýt si ruce, dodržovat hygienu, nosit roušku (i kolem ní je diskuse). A být ohleduplný. Opravdu zneklidňující byly zprávy, jak o víkendu byly tisíce lidí auty na oblíbených místech; zmiňoval se Český kras. Neskrývám obavy, jaké to bude o Velikonocích, když počasí má být příjemné. Následující dny po svátcích nám nastaví zrcadlo. Co v něm uvidíme?
Tím jsem u významného bodu – jak dlouhý má trvat nouzový stav? Nikoho z nás nebaví, ale nejde jen o ten pocit. Řada rodin má existenční starosti, firmy čelí problémům. Naše vláda je opravdu mezi Scyllou a Charybdou. Na jedné straně Scylla − zdraví a bohužel i životy, na druhé Charybda, pád hospodářství do propasti. Uvolnit nouzový stav brzy? Nerozjede se choroba s novou silou? Itálie, Španělsko a teď i USA jsou varováním.
Možná by bylo dobré ukazovat na internetu grafy vývoje nemocnosti. Ano, slyším oponenty, že se s grafy dá „kouzlit“. Znám to, za komunistů se takhle vykazovalo domnělé plnění plánu. Stačí dát na svislou osu deset milionů obyvatel a pak je počet nemocných mizivý. Chtělo by to „poctivý“ graf, aby byl vidět vývoj, trend, zda nemocných přibývá zvolna, prudce, nebo se vzestup zpomaluje či dokonce nastává pokles.
Dokázal by někdo z vedoucích osobností, s takovým grafem za zády, vystoupit před veřejností a obrazně – hrát s otevřenými kartami? Tedy přiznat, v čem si vláda není vůbec jistá, ale také říci, pokud možno jasně, co zamýšlí. Jak to provádět. Někdo, kdo by dokázal říci, jaké jsou varianty. Na jedné straně nemocní a zemřelí, na druhé ekonomika státu. Bohužel, politici neznají slovo „nevím“. Přitom v tomhle případě by se nejednou muselo ozvat. Současně však by měla zaznít jistota, klid. Kdo z politiků by to zvládl?
Nedávno se vrcholní politici sešli v Lánech u bývalého prognostika. Ani nevím, proč. Tento muž, kdysi výtečný řečník, nedokázal promluvit k národu bez omšelých bonmotů a urážek některých skupin. Je to smutné. Projev premiéra byl lepší. Prý mu ho napsali, ale docela dobře.
Ovšem dokázal by pan premiér promluvit tak, jak jsem to naznačil? Bez své věčné touhy po sebeprezentaci, protože tady nejde o předvolební kampaň (ale říkejte to politikům). A také bez toho, aby za pár dní hovořil zas docela jinak. Jeho chaotické výstupy jsou pověstné. Tedy uvést představu, která vydrží aspoň déle než týden?
Ano, jsme mezi Scyllou a Charybdou. Doplním pokračování. Odysseus u vědomí nezbytnosti volil ze dvou zel to menší a míjel Scyllu, které padlo za oběť šest jeho námořníků, čímž zachránil před zkázou v Charybdě celou loď s posádkou. Co naše volba? Na rozdíl od Odyssea jsme na tom mnohem lépe: proti Scylle totiž nebylo obrany, byla nezranitelná. Koronavirus zranitelný bezpochyby je. Ovšem co − delší nouzový stav, a bohužel i oběti, ale těch snad ne moc, přičemž budeme stále blíže k Charybdě, hospodářskému pádu? Jak dlouho? Vláda to nemá snadné, ale, opakuji, někdo by se měl pokusit o jasná slova. Snadné to nemáme ani my, běžní občané. Odysseovo líčení nás ještě o něčem poučuje – v životě není nic zadarmo. Všechno něco stojí, nejen peníze. Věřme, že proplujeme, ale každý z nás to nějak zaplatí.