ÚVAHA: Když totéž není totéž
Osobně mě zaujalo a překvapilo, jak se tato silná osobnost v poslaneckém výboru před poslanci podle nich chovala: Díval se upřeně do papírů, nesměle pokukoval před sebe, třásly se mu ruce, kvůli obrovskému stresu pozapomněl plná jména svých nejbližších spolupracovníků, které poslancům představoval. Bylo na něm patrné, že i sedm let stará událost (obvinění kolegy z vydírání) je pro něho stále osobním traumatem a po novém obvinění dalšího kolegy z napomáhání vazebně stihanému muži mu "už povolily nervy", protože "za své kluky dává ruku do ohně", věří v jejich nevinu "na tisíc procent".
Tohoto "nejschopnějšího policejního profesionála vůbec prý před volbami nenapadlo, že aféru využije ODS, on jenom "nevěděl kudy dál". Proč měl ve své zprávě balast a i "nejlacinější drby z ulice" nevysvětlil, ale nyní s třítýdenním odstupem uznává, že "by to tam možná (!) už nedával". Teď o tom ale "mluvit nechce", je unavený a nerad by byl obviněn, že "něco pořád sděluje do nepravých uší".
Exministr vnitra a známý pražský právník Tomáš Sokol hodnotí pana plukovníka zcela odlišně než Ivan Langer. Podle něho selhal tento šéf ÚOOZ ve všech směrech, choval se jako hysterka, odepsal se jako policista i jako člověk, choval se způsobem, který je zcela neomluvitelný, jako profesionál by měl zvládat i velký stres.
Babo raď. Vím, že organizovaný zločin vskutku není pro "barbíny", to se mi zdá jasné, na tom se jistě shodneme. Jak je ale možné, že minulý ministr vnitra a možný budoucí ministr vnitra hodnotí před zraky veřejnosti totéž a - jak vidno - ono to není totéž. Jak to tedy je a proč to tak je?
