Prezident je pro dezinformační scénu ideálním cílem, protože v jedné osobě spojuje tři vrstvy, které chce zpochybnit zároveň – ústavní systém, alianční závazky a proatlantickou orientaci země. Sám jsem to popisoval už v roce 2023: dominantním cílem dezinformátorů byl generál Pavel dlouho předtím, než byl zvolen, a snažili se ho vykreslit jako agenta cizí mocnosti, jako příjemnou tvář skrývající nebezpečnou vojenskou minulost, jako někoho, kdo zatáhne zemi do války (viz rozhovor pro iROZHLAS).

Útok na konkrétní osobu je pro publikum vždy srozumitelnější než útok na abstraktní instituci – nemusíte obhajovat Rusko, stačí zpochybnit jednoho člověka. V rozhovoru pro Aktuálně.cz jsem to shrnul takto: pokud to hodně zjednoduším, v dezinformacích je Petr Pavel označen za hrozbu, zatímco jeho protikandidát nabízí řešení (viz Aktuálně.cz).

Infrastruktura, která to celé pohání
V rámci Českých elfů rozlišujeme čtyři hlavní kanály šíření – dezinformační weby, řetězové e-maily, profily a skupiny na sociálních sítích a veřejná diskusní fóra. Weby přitom fungují jako vstupní brána: narativ se nejprve objeví tam a teprve pak jej přebírají sociální sítě a maily (viz náš popis dezinfo-vesmíru).

V lednovém monitoringu webů jsme uvedli, že mezi nejsledovanějšími zdroji patří Aeronet.news s přibližně 21 tisíci unikátními návštěvníky denně, michalapetr.com se 17 tisíci a Protiproud.info s necelými 13 tisíci (viz monitoring leden 2026).

K tomu přibyla automatizace. Podle zjištění, která popsaly Hospodářské noviny s odkazem na naši práci, dokážou některé prorusky se projevující účty vygenerovat desetitisíce vymyšlených příspěvků, v nichž se chatboti a neautentické účty vydávají za skutečné lidi. A spouštěčem těchto vln bývají právě spory prezidenta s vládou.

Repertoár narativů
Zde jsou nejčastější způsoby, jakými se snaží dezinformační scéna manipulovat obraz současného českého prezidenta a vykreslovat ho v negativních souvislostech pro tradiční příjemce dezinformačních obsahů:

Válečný prezident. Nejstarší a nejvytrvalejší linka. Analýza projektu E-Bezpečí po volbách 2023 ukázala, že jádrem řetězových e-mailů i příspěvků na sítích bylo téma války a ohrožení země, že šlo minimálně částečně o koordinované šíření a že kolovaly vymyšlené citáty i fiktivní screenshot SMS o mobilizaci, k níž policie nenašla jediný důkaz (viz e-bezpeci.cz). Přitom prezident republiky v českém právním pravomoc vyhlásit mobilizaci vůbec nemá, jak potvrdil i ověřovací servis iROZHLAS.

Agent cizí moci. Pavlova kariéra v NATO se soustavně překlápí do tvrzení o loajalitě k Washingtonu nebo Bruselu místo k vlastní zemi. Z ústavního činitele se tak stává údajný reprezentant vnější moci a jakýkoli proatlantický postoj lze rámovat jako plnění cizího zadání. S tímto souvisí i útoky na Pavlovu minulost a vykreslování Pavla jako převlékat kabátů, který dokáže bez mrknutí oka změnit svého „pána“.

Vůdčí osobnost opozice. Z poznámek Andreje Babiš, které neplánovaně ukázal během svého pravidelného videa na Facebooku, vyplývá snaha vykreslovat nadstranického prezidenta jako součást protibabišovské opozice a dát mu tak nálepku stranicky angažovaného politika (viz Novinky.cz).

Osobní diskreditace a rozklad důvěry. Deník.cz popsal, jak se k tradičnímu vkládání vymyšlených výroků do prezidentových úst přidaly smyšlené zprávy o jeho zdraví a falešné upoutávky vedoucí na phishingové stránky. Po únorové kauze kolem SMS zprávy ministra Macinky, kterou prezident označil za vydírání, se na sítích objevily nepravdivé příspěvky, například že Pavel tráví dovolenou v luxusním hotelu v Malaze patřícím ukrajinskému oligarchovi – popsaly to opět Hospodářské noviny.

Komerční parazitování. Zvláštní kategorií je zneužití prezidentovy podoby v podvodných investičních reklamách. Podle HlídacíPes.org vedou stopy za sérií podobných reklam s českými veřejně známými tvářemi včetně prezidenta do Ruska a nejde jen o peníze, ale i o získávání osobních dat. Sám Pavel před tímto zneužíváním veřejně varoval, jak zaznamenala Česká televize – podvodníci podle něj zneužívají tváře ústavních činitelů jako značku důvěryhodnosti. Efekt je dvojí: přímá finanční škoda a zároveň normalizace představy, že syntetické video s prezidentem je běžná věc, což zpětně usnadňuje i politicky motivované manipulace.

Aktuální fáze: prezident jako překážka vůle vlády
Od nástupu Babišovy vlády se narativ posunul. V lednovém monitoringu jsme zaznamenali setrvale posilující protizápadní, protiunijní a protialianční narativy, přičemž téma české politiky se točí zejména kolem útoků na Pavla (viz monitoring leden 2026). Ve druhé polovině dubna jsme zaznamenali, že útoky na prezidenta pokračují souběžně s útoky na veřejnoprávní média a neziskové organizace (viz monitoring duben 2026) – tedy na celý ekosystém institucí, které mají korigovat výkon moci.

Katalyzátorem se stal spor o účast na summitu NATO v Ankaře. Vláda původně rozhodla, že Česko budou zastupovat jen premiér a ministři obrany a zahraničí; na sítích se přitom objevovala označení prezidenta za zrádce, jak zaznamenal Blesk.cz. Ústavní soud následně poměrem deset ku dvěma předběžným opatřením přikázal vládě zajistit účast hlavy státu v souladu s dosavadními ústavními zvyklostmi, jak popsal Reflex.cz; do šíření dezinformací o údajně přemrštěných požadavcích Hradu na prezidentův doprovod se podle stejného zdroje zapojila i některá vládě nakloněná média.

Po summitu prezident v rozhovoru pro iDNES.cz označil vystoupení české delegace za diplomatický výprask a uvedl, že spojenci dali najevo, že Česko k bezpečnostní situaci nepřistupuje dostatečně odpovědně – jak přinesl Deník.cz. Premiér Babiš na to reagoval tvrzením, že prezidentova účast byla ostudou a že mu dlouhodobě hází klacky pod nohy, což zaznamenala Aktuálně.cz.

Klíčový posun vidím v tom, že prezident už není líčen primárně jako válečný štváč, ale jako nelegitimní překážka vůle voličů – jako instituce, která brzdí vládu vzešlou z voleb. Podle mě je to útok na dělbu moci samotnou: pokud jsou hlava státu, Ústavní soud i veřejnoprávní média rámovány jako součást jedné „nezvolené“ struktury, delegitimizuje se celý systém brzd a protivah, nikoli jen jeden politik.

Zesilovací efekt a proč to funguje
Dezinformační scéna dnes nemusí témata vymýšlet od nuly – stačí, aby zesilovala reálný domácí konflikt a dodávala mu radikálnější rámec. Základní technikou takových kampaní je polarizace: vyhledat ve společnosti trhliny a co nejvíce je otevřít, protože cílem není získat sympatie k Rusku, ale oslabit soudržnost společnosti jako takové. Spor Hradu a vlády takovou trhlinu poskytuje v takřka ideální podobě.

Druhým mechanismem je přesouvání těžiště sporu z obsahu na proces. V dubnovém monitoringu jsme to popsali na kauze senátorky Hamplové: weby rámují tematizaci spolupráce některých politiků s nástupnickým webem Sputniku jako záměrnou perzekuci legitimních politických názorů, čímž se pozornost přesouvá z obsahu sdělení na proces domnělého pronásledování – a to může oslovit i publikum, které samo proruské postoje nesdílí, ale je citlivé na téma omezování svobody projevu (viz monitoring duben 2026). Stejný manévr se používá i vůči Pavlovi: každá kritika dezinformací se převypráví jako cenzura.

Co si z toho odnést
Prezident tu není cílem sám o sobě. Je nosičem – konkrétní, emocionálně uchopitelnou tváří, přes kterou lze útočit na abstrakce, jež by samy o sobě publikum nezaujaly: na ústavní zvyklosti, na alianční závazky, na členství v Evropské unii. Diskreditace jednoho člověka je levnější a účinnější než přímá argumentace proti NATO. A protože se útoky vedou zároveň proti veřejnoprávním médiím, soudům i neziskovému sektoru, nejde ve skutečnosti o kampaň proti Petru Pavlovi jako takovému – jde o kampaň proti samotné představě, že v demokracii existuje moc, kterou vítěz voleb nemá zcela k dispozici.