Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pár postřehů z jiného světa. Autor ve svém článku operuje několika zásadními pojmy: Ústava; Ústavní pořádek; Ústavní soud; Soud soudů; zákonodárce; Základní práva; Zákon; Nález Ústavního soudu

Zvážím-li obecný význam těchto pojmů, jedná se – dle mého soudu - o článek plný nesourodých myšlenek. Popisuje jen zmatek, v kterém se státu správa nachází. Vysvětlím.

Ústava je institut, která byl zcela správně odsouhlasen zákonodárcem. Zákonodárce je ze tří státních mocí jedna, jejíž povinnost a právo je hlavně vydávat zákony pro chod státu účel. Instituce zvaná Ústavní soud není žádný soud, a již vůbec ne soudem soudů, neboť ona žádné soudy nesoudí, jen se vyjadřuje k jejich práci, nevydává žádné rozsudky, ani rozhodnutí, pouze tzv. nálezy – tedy jen to, co si myslí.

Ústavní pořádek je cosi, co zákonodárce neschválil. Zákonodárce schválil, že slovo ,ústava ́ a slova od něj odvozená, má být změněno v Ústavě na pojem ,ústavní pořádek ́, něco jako v kuchyni, na dvorku (někdo tu neumí česky). Je to zvláštní legislativního procesu způsob, ale lze myslím říci, že z ústavního pořádku nelze dovodit nic, co by smělo mít sílu zákona, nebo dokonce ústavního (je to něco jako schválit sousedovi, že smí na mé louce pást své krávy, a soused pak přijde s tím, že jeho koně jsou také krávy a že je tedy na stejné louce smí pást též!). Je tedy faulem tvrdit, že ,role soudce soudů je chránit ústavní pořádek ́. I kdyby tato instituce byla skutečným ústavním soudem, její role by byla ochrana Ústavy.

pokračování

pokračování vorlický

Je-li legislativní proces formou zákona, nebo dokonce zákon, je zřejmé, že o jeho znění, úpravách a síle rozhoduje zákonodárce. Musí tedy být evidentní, že soud, ať již skutečný nebo zdánlivý, si může nebo smí myslet o legislativním postupu zákonodárce co chce, ale na to, co je a co není legislativní postup zákonodárce, to nemůže mít žádný dopad, neboť postup, který zákonodárce v daný okamžik zvolí, se implicitně stává zákonem. Role soudů spočívá v rozhodování co ten či onen zákon znamená a zákona dopad, a ne to, co je a co není zákonem.