Náš soud soudů sídlící v čarokrásném městě Brně desátého prosincového dne, v den, kdy si demokratický západní svět připomíná Mezinárodní den lidských práv, v podstatné části vyhověl návrhu skupiny poslanců za opoziční hnutí ANO a zrušil takzvaný lex Babiš II. Novela zpřísnila pravidla pro vlastnictví médií u politiků a přijímání dotací u členů vlády a jejich firem. Politici a další veřejní funkcionáři například už dále nemohli být zároveň skutečnými majiteli televizí, rádií či novin. Právní úprava ale vznikla jako neústavní přílepek (jako tzv. jezdec v právu), zdůraznil náš konstituční tribunál v svém svátečním nálezu.

Jako právník a právní publicista považuji za klíčové osvětlit principy, které vedly Ústavní soud k tomu, že podstatnou částí vyhověl návrhu hnutí ANO a zrušil zmíněný kontroverzní lex Babiš II. Tento případ totiž představuje příklad toho, kdy je nezbytné pečlivě oddělit ústavněprávní otázky od politických sporů.

V rozporu s pravidly

Předmětný lex Babiš II byl přijat s cílem zpřísnit pravidla pro vlastnictví médií a přijímání dotací u politiků a členů vlády. Zákon zakazoval veřejným funkcionářům být skutečnými majiteli médií, jako jsou televize, rádia nebo noviny, a zároveň omezoval jejich možnost čerpat veřejné dotace. Tento záměr byl prezentován jako nástroj k posílení důvěry veřejnosti ve spravedlivou soutěž a nezávislost médií.

Přesto však právní úprava trpěla zásadní vadou, kterou nelze přehlédnout: vznikla jako neústavní přílepek, tedy v rozporu s pravidly zákonodárného procesu. Ústavní soud dlouhodobě hájí zásadu, že každý návrh zákona musí projít řádným legislativním procesem, včetně diskuse a připomínek v příslušných orgánech. Lex Babiš II byl přijat způsobem, který tuto zásadu porušil. Jako přílepek byl přidán k jiné právní normě, čímž došlo k obejití standardních legislativních procedur.

Takový postup je z hlediska ústavního pořádku nepřijatelný. Pokud bychom přílepky (easy riders v právu) tolerovali, mohlo by to vést až k absolutní erozi principů právního státu (rule of law). Ústavní soud proto v nálezu jednoznačně konstatoval, že právo nesmí být ohýbáno ani ve jménu jinak legitimních cílů.

Příště už žádný bodyček

Kritici nálezu mohou namítat, že Ústavní soud tímto rozhodnutím nahrává konkrétním politickým aktérům. Je však třeba zdůraznit, že Ústavní soud nebyl a není arbitrem politických sporů. Role soudu soudů je chránit ústavní pořádek a základní práva.

Lex Babiš II svým obsahem nepřiměřeně zasahoval do vlastnického práva, které je chráněno Listinou základních práv a svobod. Regulace médií a dotací, byť třeba i vedená na počátku dobrým úmyslem, nesmí překročit hranice proporcionality a řádného procesu. Rozhodnutí neznamená, že otázky střetu zájmů či vlastnictví médií u politiků nejsou důležité. Právě naopak.

Legislativci mají plné právo – a možná i (morální) povinnost – se těmito problémy znovu zabývat. Tentokrát však musí řádněji respektovat ústavní pravidla a mj. vést plnohodnotnou strukturovanou diskusi tak, aby byla právní úprava nejen účelná, ale i ústavně konformní.

Lidověji napsáno - příště již žádné skrčky, bodyčky a přílepky.

Účel nesvětí prostředky

Ústavní soud svým rozhodnutím potvrdil, že účel nesvětí prostředky.

Právo, které vznikne v rozporu s ústavními principy, nemůže obstát, byť by bylo vedené sebelepšími záměry. Tímto nálezem brněnští vysocí soudci a soudkyně opět zdůraznili, že ochrana právního státu je základem demokratické společnosti. Jakýkoliv zásah do práv či majetku musí být proveden zákonně, transparentně a v duchu naší normy norem – tedy ústavy.

Je nyní na zákonodárcích, aby se poučili z minulých chyb a vrátili debatu o střetu zájmů do věcné roviny, která bude více respektovat pravidla hry. Gól z offsidu prostě neplatí, ať ho dá Petr nebo Pavel, Havel anebo Šavel.

A věřme, že náš Ústavní soud zůstane i nadále nestranným strážcem těchto pravidel.