Již před více než deseti lety, v roce 2014, přední česká ústavní právnička Kateřina Šimáčková na blogu „Jiné právo“ veřejně zapochybovala, zda nutnost být u Ústavního soudu České republiky povinně zastoupen advokátem je pomocí účastníkům řízení, anebo spíše sítem, které má odradit početné žadatele o spravedlnost.

Osobně se i dnes kloním k závěru, že jde spíše o variantu druhou, byť se o ní gentlemansky moc nehovoří. Téměř všichni si na to už totiž zvykli. A současně je pravda, že něco obdobného existuje i v jiných státech Evropy.

Ovšem existují i státy, třeba Finsko, kde žádný specializovaný Ústavní soud nemají. Právu a právní pedagogice se věnuji přes čtvrt století. Co mne ale již od studentských let trápí, je hluboce zakořeněná představa, že právo je zde pouze (anebo hlavně) pro bohaté. Anebo pro zdatné, aktivní, asertivní osoby. Již i velmi mladí lidé s oblibou říkají – vezmu si dobrého právníka a dostanu to z tebe! Dříve to říkali na pískovištích, nyní na TikToku, obrazně řečeno.

Jestliže se nad tímto častým sdělením, tedy „když budete mít dobrého právníka, tak…“, zamyslíme hlouběji, znamená to, že vlastně není ani tak podstatné, zda je věc spravedlivá, anebo nespravedlivá, zda máte pravdu, anebo lžete, ale jak ji umíte (respektive jak ji váš šikovný právník umí) podat příslušnému soudu.

Staré satirické právnické přísloví ostatně říká, že k soudu se chodí pro rozsudek, nikoliv pro spravedlnost. Bohužel na tom asi něco stále je.

Soud není právnická fakulta

Ale zpět k myšlence z úvodu tohoto textu, tedy k obligatornímu zastoupení u Ústavního soudu ČR. Mám dlouhodobě právně-filozofický problém s tím, že je někomu odepřen přístup k našemu „soudu soudů“, tedy k Ústavnímu soudu, jen proto, že si nechce vzít či nemůže dovolit advokáta. Nepovažuji za správné, že občan České republiky (o cizincích ani nemluvě) musí zaplatit například dvacet nebo třicet tisíc korun za to, že mu advokát vypracuje takzvanou ústavní stížnost.

Zastánci povinného právního zastoupení před Ústavním soudem argumentují mimo jiné tím, že na tomto soudě zasedají ti nejlepší právníci a právničky z celé republiky, a proto by nebylo vhodné, aby se zabývali kdejakým nesmyslem nějakého Franty Potůčka ze Zlámané Lhoty.

Nicméně to je hluboké nepochopení funkce a postavení Ústavního soudu. Ten opravdu není a nemá být právnickou fakultou nebo Ústavem státu a práva na Akademii věd, kde by se hodnotila právní ekvilibristika, a zda účastník správně citoval recentní uruguayskou nebo mongolskou judikaturu.

Mým snem je takový Ústavní soud, ke kterému když například paní z pohraniční periferie bez maturity podá na pytlíku od mouky ve třech pravdivých větách shrnutí, co se jí stalo za zjevnou nespravedlnost ze strany České republiky, že se tím budou slovutní soudci z brněnských justičních paláců zabývat. A v takovém světě povinné zastoupení advokátem u Ústavního soudu nemá své místo.

Psáno pro Lidovky.cz