Jsem člověk povahy klidné, někdy téměř flegmatické a jen tak něco mne ze židle nenadzvedne. Ale tentokrát se to stalo a tím, komu se to povedlo, byl Ústavní soud. Rozhodl totiž, že lidé, kteří pobírají sociální dávky, nemusí platit pokuty za přestupky (přesněji jim pokuty nesmějí být strženy z oněch sociálních dávek, což je ovšem v praxi totéž). Kdo nevěří, nechť se přesvědčí zde.

Rozhodnutí Ústavního soudu není skandální jen svým obsahem, ale i zdůvodněním.

Rozhodoval totiž na podnět 17 senátorů, kteří tvrdí, že jelikož ve společné domácnosti s pobíračem dávek žijí i další členové rodiny, jsou postiženi i oni a tím se z toho stává kolektivní trest. A já se ptám, vážení senátoři a ústavní soudci, když zaplatí pokutu člověk pracující, který pobírá plat a nikoliv sociální dávky a také má ve společné domácnosti další členy rodiny, to není kolektivní trest? Téhle rodině společné peníze neubydou?

Představme si situaci, kdy se v hospodě sejdou dva sousedé, Karel a Václav. Karel má ženu a dvě děti, Václav má také ženu a dvě děti. Karel chodí do práce a pobírá mzdu, Václav přes den popíjí krabicové víno v parku a pobírá sociální dávky. Cestou v hospodě oba rukou společnou povalí pár popelnic a zadrží je policie. Ovšem zatímco Karel, protože pracuje a platí daně, musí zaplatit pořádkovou pokutu, Václav, který nepracuje a žije ze sociálních dávek (které mu částečně ze svých daní platí Karel) nezaplatí nic. Protože by utrpěly jeho chudinky děti, pokud by náhodou neprochlastal veškeré dávky, Karlovy děti trpět mohou, protože ten mizera jejich fotřík se živí poctivou prací.

Karel Čapek v jedné ze svých povídek píše o rozdílu mezi právem a spravedlností. Ústavnímu soudu se podařilo právo pokroutit a spravedlnost pokálet. Pracující lidé musí strpět porušování zákona od lidí, které ze svých daní živí.

A pak se politici diví, že lidé nemají úctu k zákonu. Kdo by k něčemu takovému mohl mít jakýkoliv respekt?