Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Všechna čest profesoru Fialovi, ale úvod pana Kolmana mi připadá jako nechutný vtip. Prý "desetileté období, které se do historie české ústavní justice zapíše spíše klidem, vybroušenou argumentací a intelektuální poctivostí než okázalými mediálními gesty." Naopak! Příchodem Baxy a jeho politické roty se ústavní právo stalo trhacím kalendářem. Klasickou ukázkou je, že ukradení valorizace důchodů (profesor Fiala byl proti) nebylo odůvodněno právně, ale ekonomickým dopadem do rozpočtu fialové vlády. Přitom stejná neústavní parta schválila navýšení platů politiků. Nejen uplynulé desetiletí, ale i další roky, kdy budou rozhodovat figurky jmenované generálem Pavlem, se zapíší do historie jako pošlapáváním ústavního práva v podání Baxova estrádního justičního souboru.

Jo, budete to mít těžké, smířit se s tím, že někdo rozhoduje jinak, než si vy představujete.

Ukazuje se prostě, že i Česká republika by se měla rozdělit. Slušní lidé, jako je pan Foltýn, paní Šimáčková, páni Fialové, pan Rakušan, paní Šabatová, pan Rozumek a další lidé bychom měli svou část, do které bychom si zvali tolik migrantů, kolik by jich jen chtělo s námi žít a ti Křečci aost. zemanovští a okamurovští xenofobové a dezoláti ať si žijí na své části, zcela opuštění bez ukrajinských a muslimských přátel.

Jakákoli společenská pravidla jsou nutně založena na přibližném poznání reality, nikoli na absolutní pravdě. Vznikají jako praktické zjednodušení složitého světa, aby bylo možné spolu žít a jednat, nikoli jako neměnné morální axiomy. Kdo s nimi zachází, jako by byla bezvýjimečná a vše vysvětlující, popírá tím základní skutečnost: omezenost poznání každého jednotlivce i každé skupiny.

„Přílišná slušnost“ v tomto smyslu není ctností, ale formou epistemické arogance. Spočívá v přesvědčení, že správná pravidla již byla nalezena, a proto není třeba je v konkrétních situacích znovu promýšlet, testovat ani obhajovat. Jakmile se pravidla začnou uplatňovat bez schopnosti vysvětlit, proč mají v daném případě platit, přestávají být nástrojem rozumu a mění se v rituál.

Lpění na principech a zásadách bez porozumění jejich smyslu vede nevyhnutelně k absurditám. Člověk pak nejedná rozumně, ale mechanicky, a své chování omlouvá odkazem na „hodnoty“, „slušnost“ nebo „správný postoj“. Výsledkem není morální nadřazenost, ale hloupé chování, které ignoruje realitu, v níž má být pravidlo vůbec použito.

Společnost funguje jen tehdy, pokud jsou její pravidla chápána jako hypotézy o světě, nikoli jako dogmata. Jakmile se z nich stanou absolutní normy, které nelze zpochybnit ani vysvětlit, přestávají sloužit lidem a začnou lidi rozdělovat. Ne proto, že by byly špatné samy o sobě, ale proto, že byly odtrženy od reality, kterou měly pouze přibližně popisovat.

Pan profesor Fiala byl jeden z nejlepších přednášejících, na jeho semináře nelze zapomenout. Pane profesore děkujeme a přejeme klid a pohodu do dalších let ve zdraví

Článek nepřímo ukazuje hlubší problém, který nelze redukovat na osobní selhání jednotlivých soudců. Josef Fiala měl dlouhodobou tendenci chápat sociální politiku téměř výhradně jako otázku právně-politické konzistence, nikoli jako součást širšího mechanismu fungování státu. Právo zde bylo posuzováno samo o sobě, odděleně od otázky, zda stát jako celek má kapacitu dané právní nároky fakticky unést a administrativně zvládnout.

Tento přístup přehlíží elementární, ale zásadní podmínku: právní systém může fungovat jen tehdy, pokud funguje stát jako výkonná struktura. Práva nejsou abstraktní ideje existující ve vakuu, ale nároky, které musí někdo organizovat, financovat, kontrolovat a vynucovat. Pokud soudní výklad ignoruje limity výkonné moci, rozpočtové kapacity a institucionální soudržnosti, vzniká formálně bezchybný, ale prakticky destruktivní výsledek.

Rozhodování o tom, co je stát schopen reálně vykonat, není primárně soudní otázka. Spadá do sféry výkonné moci, která nese odpovědnost za chod institucí, stabilitu systému a dlouhodobou udržitelnost veřejných politik. Ústavní soud má chránit hranice moci a základní práva, nikoli nahrazovat exekutivu v posuzování provozní racionality státu.

Problém Fialova pojetí tedy nespočívá v tom, že by hájil práva příliš důsledně, ale v tom, že oddělil právo od funkčnosti. Jakmile se tato vazba přeruší, soud se sice může tvářit hodnotově čistě, ale zároveň podkopává předpoklady, na nichž samotná vymahatelnost práva stojí. Právní stát totiž není jen systémem norem, ale fungující organizací, a tuto skutečnost nelze v ústavním rozhodování ignorovat bez vážných následků.

Zajímavé. Děkuji.

Za to tam máme Baxu co vstoupil do KSČ v roce 1989. Borec .

Ustavni soud si osobuje pravo menit zakony a ne je iba kontrolovat, aby byla v soulade s Ustavou.

Panu Kolmanovi se soudce Fiala líbil. Jinak ale článek nevidím jako zvlášť přínosný. Dovolím si tedy reagovat na zajímavější příspěvek Miloslava Grundmanna 30.12.2025 1:21.

Pan Grundmann píše právní systém může fungovat jen tehdy, pokud funguje stát jako výkonná struktura. Já bych napsal že demokratický a právní stát může fungovat jen na základě dělby moci. Tedy zákonodárci říkají co a vláda to vykonává a soud rozhoduje jak vláda koná. Je toto pana Grundmanna ,výkonná struktura ́ ?

Pak pan Grundmann píše práva nejsou abstraktní ideje ve vakuu atd. To nejsou. Posuzování limitů výkonné moci je ale v dikci zákonodárce kterému vláda předkládá rozpočet k souhlasu ne soudu.

Konečně pan Grundmann píše že Ústavní soud má chránit základní práva, nikoli nahrazovat exekutivu v posuzování provozní racionality státu. To jistě že nemá nahrazovat. Jak ale ÚS může chránit základní práva když o ničem nerozhoduje přičemž ani jeho nálezy nejsou vynutitelné jak předseda Baxa?