Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Představa, že ústava někdy, jednou, dokonale postihne a popíše všechny možné situace reálného světa, je nechápavý idealismus.

"prezident jmenuje" Když jmenuje tak ať jmenuje a ne trucuje.

On netrucuje. Plní rozkazy...

Co se týče výkonu prezidentových funkcí výkonů v budoucí Ústavě:

1)zanechat: Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný. Prezident je hlavou státu. Prezident representuje stát navenek.

2)Nově: Prezidenta republiky pověřují zákonodárci a i nebo vláda dle potřeby k výkonu jeho funkcí.

3)nic více.

Nastala by situace kdy prezident by mohl odmítnout funkci jemu dle jeho vlastního úsudku nepřiměřenou. Zákonodárci a vláda by věděli že prezidenta nemohou k ničemu nutit což by je samotné nutilo nabídnout prezidentovi jen jeho postavení důstojné a přiměřené funkce. Prezident by věděl popřípadě by mu bylo vysvětleno které funkce takové jsou. Rozhodnutí by ale bylo vždy jeho. A byl by klid.

A co řekl Petr Pavel těsně před svým zvolením: Lidé si v demokratických volbách zvolí strany, které se dostanou do parlamentu a tyto strany najdou shodu na vytvoření nějaké koalice, která bude tvořit vládu. Pak je to především zodpovědností designovaného premiéra jakou vládu si postaví, jestli bude schopen s ní fungovat nebo ne a hlavně teda jestli občané si tyto strany zvolili a pak by asi neměl prezident vystupovat jako ten, který bude přepisovat výsledky voleb. Stejně tak si nemyslím, že by měl prezident veřejně kádrovat ministry a zkoušet je a že to je nakonec odpovědnost premiéra, protože on je šéfem vlády on zodpovídá za exekutivu.

Guma je pružná

Kdyby Ústava zamýšlela rozhodovací prostor pro prezidenta, použila by formulaci:

Premiér navrhuje, prezident schvaluje

Premiér navrhuje, prezident kontrasignuje

Obdobně, jako v jiných případech.

Tady ale říká "jmenuje" - což prostor nedává.

Maximálně ve zjevných případech - že dotyčný je agentem cizích tajných služeb (jako "přítel po boku"), prokazatelně nesvéprávný nebo je prokazatelně pachatelem závažného trestného činu.

Jmenuje - není rozkazovací způsob.

Nejmenuje - znamená, že neschvaluje návrh a navrhovatel má možnost jiného návrhu.

Jmenuje - tedy jiného navrženého.

Nenavrhuj - nejmenuje - - - dohodněte se kohouti na jednom hnojišti. Amen.

Havel měl výhrady - ale nakonec jmenoval.

Klaus měl výhrady - ale nakonec taky jmenoval.

Zeman měl výhrady - a z osobní msty nejmenoval.

Pavel měl výhrady - a podle "příkazů shora" nejmenoval.

A Husák jmenoval seč mohl -- a zmizel v propadlišti dějin.

A Štrougal navrhoval - a nakonec byl odjmenován.

A Babišovi se to stane taky.

Ústava ČR umožňuje soutěžit jen politickým stranám /Čl. 5/. Demokracie uvnitř stran a hnutí je rozdílná. Navenek se to ukazuje i nekandidaturou někoho jiného (mimo střet zájmů), než vůdce hnutí. Strana je schopna vždy více či méně demokratickým způsobem vyslat náhradníky. Ústavu není dobré případnou změnou"utahovat". Problém současnosti je ji chtít dodržovat. Politická hnutí kandidovala dle původní Listiny - viz několik uvozovacích veledůležitých paragrafů (to bylo po právu, Ústava ještě platila socialistická).

Dobrý den. Se změnou Ústavy si nedělejte starosti. Kdyby se nějakým zázrakem ustanovil parlament s ústavní většinou, co by mohl měnit ústavu, byla by to většina, které by současné znění právě vyhovovalo, z mnoha důvodů. Taková většina si může dělat co chce neboť k tomu mívá i prezidenta a možných nepřesností výkladu právě využívá ve svůj prospěch. - (Dovede si snad někdo představit "ústavní" většinu zvolenou do parlamentu a pouze nadpoloviční většinu prezidentskou,?) Ahoj, Jóžín.

Je to jinak.

Parlament má vždy ústavní většinu. Jde o to přesvědčit dostatečný počet zákonodárců aby pro novou Ústavu hlasoval. Nemusí to být dle politických preferencí.

Nějak se musí připravit Ústava kterou většina zákonodárců bude vidět v zájmu nás všech státu jako správnou a odsouhlasí ji. Když se nepodaří takovou Ústavu dát dohromady a nebo i když se podaří ji dát dohromady ale zákonodárce pro ni hlasovat nebude budeme mít to co nám patří nebo co za nás třeba v Mnichovu rozhodne někdo jiný.

Prezident jmenuje, ale není nikde napsáno, že je povinen jmenovat. Pokud je navržen do funkce hochštapler, tak je jeho povinností jeho jmenování odmítnout.

A to je samozřejmě někde napsáno.

Teď když i vážení pánové Aleš Gerloch a Petr Kolman uznávají potřebu lepší ústavy přeji si pomocí tzv. kompetenční žaloby vysvětlit jak ČR jede dle moci jednotné a ne dle dělby moci a co nás čeká při tvorbě ústavy nové:

Dělba moci – ilustrovaný encyklopedický slovník Academia 1980:

,,Dělba moci, zásada buržoazního státu, kterou formulovali poprvé Locke a Montesquieu ve své kritice absolutní monarchie; podle ní struktura státní moci není jednotná a má se dělit na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní v souvislosti se zásadou buržoazního parlamentarizmu. Sociální stát zná pouze jednotnou státní moc, avšak uznává dělbu funkcí".

Tam kde v systému moci jednotné docházelo ke sporu nebo jen nebylo zřejmé zda ta či ona instituce nebo úřad má povinnost či právo na výkon té či oné funkce muselo být nějak rozhodnuto. Rozhodnutí bylo pak na soudu a to pomocí právě kompetenční žaloby.

V dělbě moci spadají všechny instituce pod jednu ze tří mocí a potřeba kompetenční žaloby zcela odpadá neboť o tom jaké povinnosti a práva mají instituce té či oné moci rozhoduje hlava té moci. I proto je zásadní že každá ze tří moci včetně soudní má svoji hlavu.

Česká soudní moc svoji hlavu nemá a tím je její výkon nezřídka paralyzován. Další projev tohoto nedostatku je pak naprostá neodpovědnost moci soudní - nemá totiž žádnou sebekontrolu.