Vláda poslala Sněmovně návrh změn ústavy. Nepůjde samozřejmě o běžné parlamentní jednání; k získání 120 hlasů se musí koalice dohodnout se zástupci opozice.

V této věci souhlasím s Jiřím Pehem, který na stránkách Práva kriticky psal o tom, že cesta ke změnám ústavy prostřednictvím vládního návrhu má svá úskalí. Z povahy věci by bylo vhodnější, kdyby takový návrh vznikal ve Sněmovně a byl předložen jako poslanecký návrh zástupců parlamentních stran, aby se otupilo napětí mezi vládní koalicí a opozicí, jež může ztěžovat věcné jednání o změnách a blokovat dohodu o většinově přijatelných řešeních. Některá řešení v předloze se mi jeví jako problematická. Návrh například předpokládá účinnost některých úprav až po skončení volebního období této Sněmovny a funkčního období prezidenta republiky. Vláda tak postupuje ve zjevné snaze respektovat nález Ústavního soudu, který zrušil ústavní zákon o předčasných volbách v roce 2009, aby vyloučila jakékoli pochybnosti o retroaktivní účinnosti navržených změn.

To je ale namístě třeba u institutu klouzavého mandátu poslance. Ale není po mém soudu namístě u nové úpravy „samorozpuštění“ Sněmovny ani třeba u nové úpravy jmenování členů Bankovní rady ČNB. Pokud má navržená úprava vést k přesnějšímu vymezení vztahů mezi prezidentem a vládou, což byl jeden z hlavních motivů, pak se význam těchto změn značně redukuje. Nabízí se asociace s názvem Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic.

I obsah návrhu je překvapující. Nově se navrhuje, aby guvernéra, viceguvernéry a další členy Bankovní rady ČNB jmenoval prezident republiky se souhlasem Senátu. Má tu být uplatněn podobný postup jako u jmenování členů Ústavního soudu, jejichž jména také projednává a schvaluje Senát. Mám však za to, že tato analogie není namístě. Senát totiž nemá k činnosti ČNB žádný vztah.

Proto byly vhodnější návrhy obsažené ve vládní předloze z roku 2003, kterou předkládal Pavel Rychetský, nebo v poslaneckém návrhu ČSSD na přímou volbu prezidenta, který jsem předkládal v roce 2007 já, aby pravomoc prezidenta jmenovat členy bankovní rady byla převedena mezi rozhodnutí kontrasignovaná předsedou vlády či pověřeným členem vlády.

Důvodem je rozsah pravomocí ČNB, k nimž vedle péče o cenovou stabilitu a určování měnové politiky patří i úkoly správního orgánu. Smyslem úpravy je vyvolat diskusi a dosáhnout shody mezi prezidentem a vládou nad osobami kandidátů do bankovní rady, aby byly jmenovány osoby s maximálně možnou odbornou způsobilostí. Takové bylo stručné odůvodnění ve zmíněném poslaneckém návrhu, který podepsali všichni tehdejší členové vedení ČSSD, pokud byli poslanci, včetně současného předsedy i místopředsedů. Na podporu této argumentace lze uvést, že v roce 2000 podala Zemanova vláda návrh Ústavnímu soudu, aby rozhodl, že jmenování guvernéra i viceguvernérů ČNB podléhá spolupodpisu předsedy vlády. Návrhy ústavních změn, které ČSSD předkládá, mají mít svou kontinuitu, a ta tu chybí.

Nevím, proč představitelé soc. dem. v této otázce změnili názor. Důvodem možná byla snaha vyjít vstříc Senátu a dát mu jisté „odškodnění“ za ztrátu jeho práva účastnit se volby prezidenta republiky, a zajistit si tak příznivější půdu pro schválení ústavních změn v Senátu. Takový motiv při jednání o principiálních otázkách, jimiž změny ústavy nepochybně jsou, by však neměl převážit.

Poslanci pod tlakem každodenní politiky význam ústavních otázek většinou podceňovali. Nyní se ukáže, zda tento stav trvá, či zda dochází k žádoucí změně. Návrh vlády totiž ještě mohou vyladit.

Autor je ústavní právník

Právo 12.6.2015