Politika v České republice už dávno není o idejích, myšlenkách či poctivosti slov. Soutěž je už jenom v PR.

Jako letitý pamatuji snad první PR v dějinách naší země, kdy Milouš Jakeš ve snaze napodobit Michaila Gorbačova, poprvé v dějinách KSČ slezl při „oslavě“ Vítězného února na Staroměstském náměstí z papalášké tribuny plné echtovních proletářů mezi překvapené milicionáře a snažil se zahájit neformální rozhovor s nejbližším modrým chlapíkem. Ten byl tak vyděšený, že začal blekotat cosi o tom, že každý má být hospodářem na svém pracovišti, což kdysi před ním pronesl Tonda Zápotocký. Byla to odpověď bezpečná, zajišťující další setrvání toho strejce u Lidových milicí.

Čas oponou trhnul a z PR se stalo průmyslové odvětví. Vznikly agentury, sledující nálady obyvatel a dodávající jistě za patřičný obolus materiál všem, kdo si to objednali. A to bez ohledu na stupiditu s tím spojenou. (obávám se dokonce, že platí přímá úměra, tedy čim stupidnější, tím dražší). Kupříkladu místopředseda senátu ČR Zdeněk Škromach neváhal a zveřejnil své video z bazénu, kde večer za svitu pochodně opilecky drmolí cosi o moravském víně, škvarcích a nebezpečných migrantech.

Fotografie Tomia Okamury ve valašském kroji je hodnotově v politickém bizáru hodně vysoko. Nevím, proč mne napadl Mireček z Básníků. Oba vypadají ve svém úboru hodně blbě, ale u Mirečka to byl režisérský záměr pobavit. (Mireček svým krojem ve filmu zvyšoval sexuální apetýt Vendulky Utěšitelky) U pana předsedy poslanecké sněmovny není jasný cíl této šarády, ale u mnohých navýšil pocit trapnosti, protože Asiat ve valašském kroji je totéž, jako anglická královna Alžběta oblečená v obvyklém úboru Biancy Censori.

Nicméně současnost dostává mnohem sofistikovanější ráz. Paní Alena Schillerová – nejlepší ministryně financí – nejde pro bizár daleko, stačí třeba usednout v parku, kde je v její blízkosti páv. Fotografie je dostatečně známa, význam pro státní rozpočet a výdaje jsou doposud temné, smysl tohoto snímku uniká i těm největším znalcům tajemných znamení a podprahových sdělení. I pytlík s hranolkami před sněmovnou má samozřejmě vysoký státní význam. Nějaké myšlenky? Nápad? Nepochybně asi ano, paní Alena pracuje s rozmyslem, ale plebsu to uniká.

Pan premiér zdolal spolu s kameramanem vrchol Lysé hory, aby na jejím vrcholu s kyticí v ruce tančil na rytmus nějakého rapera. Ti, co bydlí v blízkosti Beskyd vědí, že na Lysou lze vyjít celkem v pohodě za hodinu a půl až dvě a to prakticky ze všech možných stran. Převýšení zhruba kilometr na 8,5 km od restaurace U Freuda v Ostravici. Osobně chápu nadšení lezců po zdolání Nanga Parbatu či Kilimandžára, ale vlnit se v rytmu egyptských břišních tanečnic a vyřvávat vítězné skřeky na beskydském kopečku je cosi nového, co tam doposud nikdo z tisíců turistů nedělal. Vše patřičně zadokumentováno a použito na sociálních sítích. Včetně omluvy za narvanou flóru, kterou pan premiér v případě pokuty zaplatí. Pokud by udělal běžný turista, byl by okolím považován za poněkud zvláštního exota, u předsedy vlády to má jistě státní význam, jen nám zatím uniká, jaký.

Politik, jenž by se pohyboval v médiích slušně oblečen, myšleno v obleku s kravatou a dámy v hezkých šatech, je u nás na vymření, zdá se. Není třeba sdělovat občanům rmutná čísla o narůstajícím deficitu státních financí, případně buzeracích státní správy, o pomalém tempu výstavby dálnic či opravy výtluků na cestách, kam stát nepošle ani vorla a tak budeme solit v autoservisech za noví tlumiče jako diví atd. Není potřebné sedět ve studiu s připraveným redaktorem a v klidu rozebírat témata, jež se týkají nás všech.

Je třeba najít tu správnou partu PR, která z Vás udělá Burta Simpsona, kačera Donalda či Matu Hari a splácá video, jež diváky zaujme natolik, že v den voleb usoudí, že nemá cenu to hodit nějakému strojenému panákovi (který navíc provokuje temnými zítřky) ale lépe je to dát veselému strejdovi či tetě v úboru brouka Pytlíka či veselé selky Boženky.

A těšit se u jejich mediálních výstupů na další a další taškařice.