Všechna čest, Donald Trump dokáže tvrdohlavě prosazovat svá rozhodnutí, i ta nejhorší – teď právě cla na ocel a hliník.

Může Amerika existovat bez americké oceli a hliníku? Na tuto otázku odpovídá 45. americký prezident záporně.

„Když nemáte ocel, nemáte zemi,“ vzkázal Donald Trump a oznámil, že tento týden stiskne největší obchodní tlačítko a odpálí do celého světa cla na ocel a hliník.

Pokud by byl upřímný, musel by odtweetovat jiný vzkaz: Když nebudu mít na své straně Pensylvánii, Michigan a Ohio (ocelářské oblasti), nevyhraju příští prezidentské volby. Takže cla budou. Howgh, domluvil jsem.

Donaldovy dobré války

Trump oznámil, že jeho vláda zavede cla ve výši 25 procent na dovoz oceli a deseti procent na dovoz hliníku. K tomu upozornil, že budou bez výjimek a budou platit dlouhou dobu, aby mohla oživit ocelářský a hliníkářský průmysl.

Edward Alden z amerického think-tanku Council on Foreign Relations to označil za „nejzávažnější obchodní rozhodnutí posledních desetiletí“. Je nasnadě proč. Cla mohou odstartovat „dominový efekt“ – sérii odvetných cel, odvetných cel za odvetná cla, odvet za odvetu odvety… a tak dokolečka.

Evropská komise už dala najevo, že na cla zareaguje. „Nebudeme nečinně sedět,“ upozornil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Lucemburčan informoval, že komise tento týden předloží unijním vládám seznam amerických výrobků, na které mají být zavedena odvetná cla. Jsou pečlivě vybrány tak, aby bolely také americké politiky.

Deník Financial Times píše, že kromě motocyklů Harley-Davidson a džín značky Levi´s, je na seznamu bourbon z Kentucky, odkud pochází významný republikánský senátor Mitch McConnell (Juncker sám před whiskey preferuje koňak), anebo sýr z Wisconsinu, který je domovským státem vůdce republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů Paula Ryana.

Trump na zprávu o chystané odvetě reagoval okamžitě. V sobotu ráno ve tweetech hrozil cly na dovoz automobilů z Evropské unie, pokud Brusel zamýšlená opatření zavede.

Vrchní velitel Ameriky přirozeně nemůže připouštět pochyby o výsledku. A tak v kanonádě kolem cel napsal i jeden ze svých nejhloupějších tweetů, v němž Američany ujistil: „Když máte deficit obchodní bilance, jsou obchodní války dobré, dají se snadno vyhrát.“

Volby na prvním místě

Na to, aby Amerika vyhrála tradiční války, potřebuje americkou ocel, tvrdí prezident. Trump hlásá, že závislost na dovozu oceli představuje hrozbu národní bezpečnosti.

Tím se chce vyhnout tomu, aby cla schvaloval Kongres. Jednoduše se odvolá na článek obchodního zákona, který americké vládě umožňuje v zájmu národní bezpečnosti stanovit clo v neomezené výši.

Samosebou takové tvrzení je nesmysl. Nejvíc oceli a hliníku do Spojených států vyváží sousední spojenec z NATO – Kanada. Lze snad tvrdit, že Kanaďané jsou hrozbou bezpečnosti Spojených států? Co víc, před cly uvalenými na americké spojence varoval i Pentagon.

Trump chrlil síru a oheň na čínské oceláře. Čínské dovozy však omezily už dřívější tarify vlády Baracka Obamy. Teď se Čína podílí na dovozu oceli do Ameriky pouhými dvěma procenty.

Je tedy jasné, že cílem cel není zajistit národní bezpečnost, ale chránit domácí výrobce. Jsou podporou ocelářů z oblasti Rezavého pásu (Rust Belt), oblasti na americkém severovýchodě táhnoucí se od Atlantiku po Velká jezera a kdysi nazývané Ocelový pás (Steel Belt). Právě voliči z této oblasti Trumpovi výrazně pomohli do Bílého domu.

Vysoké ceny americké oceli i silná zahraniční konkurence vedly k poklesu počtu pracovních míst v americkém ocelářském průmyslu. Trump v kampani sliboval, že je ochrání. A propuštěné oceláře ujišťoval, že jim práci vrátí.

Nejvyšší čas s tím něco udělat. Vždyť už za dva roky se začne rozjíždět kampaň k prezidentským volbám a dělnický prezident Trump bude potřebovat v Pensylvánii, Michiganu, Ohiu a dalších státech středozápadu nějaké výsledky.

Vítězové a poražení

Na straně vítězů by každopádně měly stát americké ocelárny i hliníkárny a jejich zaměstnanci. Je však otázkou, zda pro tohle odvětví mohou být cla tím, čemu se říká game changer, tedy rozhodnutím, které zásadně zvrátí situaci na trhu v jeho prospěch.

Někteří američtí ekonomové upozorňují, že ocelárny a (zejména) hliníkárny jsou provozy náročné na energii. Pokud budou chtít uvést do provozu nové kapacity, narazí doma na nedostatek levné elektřiny. Proto také dovozce oceli a hliníku nemusí cla výrazně poškodit. Tím spíš, že budou paušální a poskytnou rovné podmínky pro všechny.

Zástup lúzrů v Americe bude každopádně početný. Budou v něm průmyslníci, kteří jsou závislí na dodávkách oceli a hliníku – automobilky, výrobci letadel, stavební firmy a další. Ti všichni si budou muset připlatit.

Podle Amerického institutu pro železo a ocel tito průmyslníci zaměstnávají přes šest milionů lidí. To je ve srovnání s výrobci oceli a hliníku (v amerických ocelárnách pracuje jen něco přes 140 000 lidí a v hliníkárnách jen pár desítek tisíc) přesvědčivější číslo. A ještě jedno srovnání: Přidaná hodnota výroby oceli v Americe je necelých 60 miliard dolarů, ale ti, kteří z oceli vyrábějí, jí vygenerují na bilion.

Dražší ocel zvýší náklady také americkým energetickým společnostem, které Trump tak vehementně podporuje a které zažívají vlnu konjunktury – budují nové rafinerie i infrastrukturu pro přepravu ropy a zemního plynu. Odvetná cla pak mohou zasáhnout ty, pro které ceny oceli a hliníku nejsou vůbec podstatné, třeba výrobce bourbonu.

Na straně poražených budou přirozeně i spotřebitelé. Cla budou vlastně novou daní, kterou na ně uvalí vláda.

V Americe se přetřásá zdražení aut. Růst cen v důsledku cel je odhadován na půl až jedno procento. Nic fatálního. Jenže Američanům se prodraží spousta zboží, které kupují mnohem častěji než auta. Třeba Budweiser, Coca Cola, anebo Pepsi v hliníkových plechovkách.

Z toho všeho se dá udělat jednoduchý závěr, ke kterému ve Financial Times dospěl Rufus Yerxa z americké Národní rady pro zahraniční obchod: „Záporný dopad [cel] převáží nad jakýmikoli benefity.“