Minulý týden se v Právu objevil úžasný článek. Jeho titulek zněl "Janoušek se prý snažil dostat k zabaveným miliardám MUS" a text stál skutečně za přečtení.

Člověk se v něm totiž mohl dočíst neuvěřitelné věci. Příspěvek měl sice vyznít jako prezentace úžasných úspěchů protikorupčního útvaru plukovníka Šlachty a oslava jeho pečlivé práce, díky níž bude známý kmotr co nevidět za mřížemi, ale výsledek byl, eufemisticky řečeno, poněkud rozpačitý.

O co ale v článku konkrétně šlo, čeho se protimafiánský útvar dopátral?

Hned v úvodu se čtenář dozvídá ohromující zprávu, spíš tedy spekulaci, že "lobbista a 'politický podnikatel' Roman Janoušek se před dvěma lety snažil dostat alespoň k části ze 14 miliard korun, které byly zabaveny ve Švýcarsku v souvislosti s tamním vyšetřováním kauzy divoké privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS)". Možná snažil, možná nesnažil, evidentně se k nim nedostal. Takže mnoho slov, výsledek žádný. Nebo je u nás trestným činem už i nějaké snažení? Ostatně autor vzápětí přiznává, že není jasné, jakým způsobem se k těm miliardám chtěl Janoušek dostat. Poněkud chabý výsledek dvouletého pátrání, není-liž pravda?

Nicméně "své zjištění operativci opírají např. o odposlechnutý telefonát Janouška neznámému muži" (údajně spjatému s kauzou MUS). Vše se točí kolem tehdejšího šéfa Finančně analytického útvaru ministerstva financí Milana Cícera, který měl Janouškovi s transakcí pomáhat. To vyvozují Šlachtovi muži z telefonátů odposlechnutých v roce 2012, víc ale nejspíš nemají, takže buď vydávají několik vět za důkaz rozsáhlého spiknutí, nebo Janouškovi jeho kšeft nevyšel a on od svého snažení ve věci švýcarských miliard upustil. Švýcarské úřady mu sice před šesti, resp. pěti lety zablokovaly na jeho tamních účtech dvě miliardy, ale protože se ničeho nedopátraly, peníze mu zase vrátily.

Čačtí detektivové ale nezaháleji, jejich seznam Janouškových aktivit je prý rozsáhlý. Jednu takovou do Práva pustili: lobbista se prý měl angažovat i v obří zakázce na dostavbu Temelína. Pravda, zakázka měla mít rozpočet ohromujících tři sta miliard, takže se okolo ní točilo určitě mnoho lidí, řada z nich jistě s nepříliš čestnými úmysly, jenže zase - co je na tom trestného? A že se Janoušek sešel ve své kanceláři se zástupcem Gazpromu, ale policisté se přes množství nasazených štěnic ze schůzky vůbec nic nedozvěděli? Má si tam snad lobbista zvát bezdomovce, aby se zbavil podezření z nekalé činnosti? Je to celé postavené na hlavu...

Ostatně zakázka nakonec nebyla vůbec vypsaná, tudíž to lze brát jen jako pouhé spekulace a snahu očernit jednoho sice vlivného a z mnoha neplech podezřelého, jenže dosud z pohledu zákona bezúhonného člověka. Možná je toto ovlivňování veřejného mínění součástí policejní taktiky, rozhodně to ale daleko spíš ukazuje neschopnost naší protikorupční policie.

My se jen dál ptáme, proč bylo před rokem nasazeno do monstrózní akce na čtyři sta policistů, kde skončily desítky kilogramů zlata, komu patřilo těch sto padesát milionů na hotovosti a proč muselo být na měsíc šest úředníků ve vazbě. Vše, co dvojice Šlachta a Ištvan dosud předvedla, je totiž do nebe volající pitomost a blamáž. Pokud ovšem nebyl původním a jediným záměrem státní převrat. Ten se totiž povedl dokonale.

Proto je možno konstatovat, že jestli je tahle parta diletantů, kterým bůhvíproč naši novináři stále říkají "elitní policisté", skutečně tak slabomyslná, jak naznačuje článek, pak člověk chtě nechtě začíná držet palce gaunerům. Tedy možná, prý, asi zločincům. A má-li být ÚOOZ výkvět naší policie, pak se jeden bojí pomyslet, jak to vypadá v jejích nižších patrech.