Dumáte jako co? No přece Velká Británie podporuje Ukrajinu jak dodávkami zbraní, tak výcvikem armády. Dokonce Britové dodávali Ukrajině moderní bojové prostředky ještě dříve, než Rusko na Ukrajinu zaútočilo. Nebýt jejich protitankových zbraní, tak by Putinovi plán na bleskové obsazení Kyjeva pravděpodobně vyšel. Německo dodnes nedodalo prakticky Ukrajině nic užitečného, a to, co dodalo, byl šrot, co zbyl po NDR. Německo ve skutečnosti dělá vše proto, aby Ukrajina v žádném případě a žádným způsobem nezvítězila.
Než začnu psát dále, musím znovu zdůraznit, že Rusko Ukrajinu přepadlo a že viník současné situace se jmenuje Putin. Ukrajina má právo na svoji samostatnost, na tom nic nemění ani historie vztahu obou národů. Celý složitý problém není možno ani zjednodušit na to, že Kyjevská Rus je pro Rusy i Ukrajince něčím podobným, jako je pro Čechy, Moravany a Slováky Velkomoravská říše.
Problém Ukrajiny je problémem nejen historickým, jak se dnes zdůrazňuje, ale i geopolitickým, jak píše ve své knize „Příštích 100 let“ George Friedman (Argo, Dokořán, 2010, originál The Next 100 Years, 2008). Upozorňuje na to, že z vojenského hlediska je od Seelowských výšin na východ od Berlína prakticky až do Moskvy rovina. Čehož využily všechny evropské armády, švédské, polské, francouzské, německé ale i ruské. Co bylo včera, může být i zítra. Moc se o tom nemluví, ale každý stratég, ale i ekonom, musí tuto věc brát jako fakt. Jde o oblast, kde se stýkají vlivy a zájmy Ruska a Německa, ať se Německo jmenovalo v průběhu dějin jakkoliv. Kdo tuto oblast ovládá, ovlivňuje celý vývoj Evropy.
Neustále čteme, že tuto oblast ovládl ten či onen, ale prakticky nenajdete v dnešním mediálním šílení informaci o tom, že na tomto území existoval v letech 1569 až 1795 historicky největší stát Polsko-litevská unie. Dnešní Polsko, ale také Litva, se vzhledem k tomu, jak se posunuly hranice po roce 1945 i celá západní část Ukrajiny, tím či oním způsobem odvolávají na existenci a historický odkaz politické entity zvané „Rzeczpospolita“. Za vlády Jagellonců na českém trůně byly součástí této obrovské říše i země Koruny české. To si dobře pamatují jak Rusové, tak i západní Evropa, zvláště vzhledem k dnešní aktivní politice České republiky.

Význam Polsko-litevské unie pak politicky a ekonomicky nahradila habsburská Rakouská říše. Rozpad Rakouska na Rakousko-Uhersko, jeho příklon k Německu a následně 1. světová válka vedly k rozpadu státního útvaru, který by vyvažoval jak ruský tlak, tak zájmy Německa a Francie. Nesmíme také zapomenout, že obě shora jmenovaná seskupení byla základním kamenem boje křesťanské Evropy proti muslimům.

Porážka Sovětského svazu v roce 1989 vedla k obnovení nezávislosti mnoha národních států této části Evropy. Pokusy o vytvoření protiváhy evropského Západu tedy vytvořené volné sdružení tzv. Visegrádské čtyřky bylo od počátku trnem v oku „starým unijním státům“, které tomuto sdružení neustále „mydlili schody“. Současné útoky na Polsko a Maďarsko jsou toho nezvratným důkazem.
Válka na Ukrajině, hrdinný boj Ukrajinců a pomoc Polska a ČR však mění evropské paradigma. Tichou, ale zcela jasnou hrůzu budí v západních politicích představa, že by se vytvořila jakási nová polsko-litevská unie ve spojení se západní části Ukrajiny. Tento spolek, ohrožovaný Ruskem a nemilovaný „pokrokovým západem“, by ve vlastním zájmu musel držet pohromadě. Z hlediska HDP a ekonomického výkonu to sice není žádný obr, ale nedá se prostě přehlédnout, že počet obyvatel tohoto nového soustátí by byl 82 milionů. Ve spojení s Českem, Slovenskem, Maďarskem a pobaltskými státy a případně Moldavskem by to bylo okolo 104 milionů obyvatel. Ukrajině nerad a se skřípěním zubů Brusel přiznal možnost vstupu do Unie. Tím by toto uskupení mohlo lehce přehlasovat Německo anebo případně Francii, podle toho, jak by potřebovalo. Bruselsko-německo-francouzská osa by se zlomila.
Z našich médií se prakticky nedozvíte, že současný vývoj stále víc ukazuje, že Rusko nedokáže obsadit celou Ukrajinu, pouze východ, zbytek Ukrajiny se více přibližuje Polsku, tedy se na pořad dne vrátila idea tzv. Trojmoří. Jedná se o polský plán z 20. let 20. století. Trojmoří, by bylo území, které by zasahovalo od Baltu k Černému moři a dolů k Jadranu. Trojmoří by tvořilo 12 členských států ležících mezi Baltským, Jaderským a Černým mořem: Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Bulharsko a Rumunsko. Pokud by se tento spolek postupně stal jakousi konfederací či dokonce volnou federací, řešilo by to pro středovýchodní Evropu mnoho problémů. Rusku by se objevil silný nepřítel, který má historické důvody se vůči němu vymezit, a to nejen politicky, ale i vojensky. Německo by si už nemohlo hrát na „panstvo“, které diriguje celou středovýchodní Evropu podle starého římského hesla „Divide et impera“. Také by přišlo o svoje výhody, které plynuly z rozdělení Československa a rozpadu Jugoslávie, na čemž mělo Německo již od roku 1918 eminentní zájem. Zdánlivě slabé Bulharsko by byl chráněno proti Turkům. Svým způsobem by to znamenalo další rozpad nového převleku Římské říše, která se coby Svatá říše národa německého po nástupu Francie, a hlavně habsburského Rakouska v roce 1806 rozpadla.
Teď se konečně dostáváme k tomu, proč Velká Británie jako jediná ze západních evropských států podporuje Ukrajinu. Vývoj, kdy se většina Ukrajiny jako stát prakticky spojí s Polskem, případně s dalšími státy regionu, by Británii politicky velice vyhovoval. Síla Německa, které záměrně a dlouhodobě podnikalo všemožné kroky proti Velké Británii, by byla zmenšena. Londýn by se tak mohl pomstít Bruselu za všechny ústrky a urážky, kterých se mu dostalo.
Na bojištích se urputně bojuje, ale v zákulisí se plánuje nový svět. Tak jako v roce 1918 ve Versailles a v roce 1945 na Jaltě. Středovýchodní Evropa se již ve dvou světových válkách silně spálila, když věřila spojencům a bojovala na jejich straně. V Mnichově nás prodali jako kus hadru a v Jaltě, přes veškeré naše úsilí a válečné oběti Západ prodal Stalinovi Československo i Polsko bez mrknutí oka. Poláci a Ukrajinci si to plně uvědomují, je otázka, kdy to dojde i vládě Česka. Středovýchodní Evropa se musí pokusit opřít o Spojené státy a Británii, dokud mají zájem se v této oblasti angažovat. Proto také ty americké základny v Bulharsku a Rumunsku, Polsku a poněkud načerno i na Slovensku.
Středovýchodní státy by si však měli pamatovat slova jednoho z pákistánských prezidentů, a to Muhammada Zijáula Haka, který básnicky popsal spojenectví s USA: „Spokojeně si žijete ve své oáze na břehu přátelské a veliké řeky. A najednou přes noc ta řeka zmizí a vy zůstanete uprostřed pouště a nepřátel sami.“