Předseda ODS Topolánek neuspěl s pokusem svolat schůzku šéfů demokratických parlamentních stran a premiéra Fischera. Tématem měl být rozšířený mandát Fischerovy vlády poté, co padly předčasné volby. Nejprve Paroubek odmítl zasednout s „přeběhlíky a opilci“ z TOP 09 (aristokratovi z RaJ se pochopitelně musí něco podobného přirozeně hnusit), pak se k němu přidal Liška, nakonec účast s odvoláním na Paroubka odmítl i Fischer.

Nyní svolává konkurenční schůzku sám premiér Fischer. Kromě těch, co chtěl pozvat Topolánek, zařadil na Paroubkovu žádost i poslankyni Zubovou coby (jedinou) zástupkyni DSZ v PS (podotýkám, že DSZ neznamená „Demokratická strana Zubové“, nýbrž prozaičtější „Demokratická strana zelených). Paní Zubová momentálně figuruje na kandidátce ČSSD. Protože ji teď Paroubek potřebuje, nějakou dobu tam ještě vydrží. Zlobí se Topolánek i Liška. Není divu, ČSSD má dva hlasy (podobně jako měla rakouská orlice dvě hlavy nebo jako má český lev dva ocasy).

Pan Fischer vrátil paní Zubovou do politické hry poté, co z ní vypadla, když splnila svou historickou úlohu při svržení Topolánkovy vlády.

V Právu vládne nadšení: Fischerova vláda se nám teď „emancipuje, začíná se chovat jako vláda a její kmotři se mohou zbláznit“. Já bych se trochu mírnil. Vláda se nám emancipovala od parlamentu. Vláda emancipovaná od parlamentu není nic, co by bylo třeba obdivovat, protože je to v podstatě vláda libovůle. Kýčovitá představa vznešených „odborníků“ může veřejnosti imponovat jen na první pohled, než si ji dostatečně vychutnají.

Pro spravedlnost je třeba říci, že premiér Fischer to má těžké. Není jistě svou náturou žádný diktátor. Svod využít rozvratu kontrolních mechanismů je ovšem velký – a v nedefinované situaci se coby ovlivňovatelé vládní politiky nejlépe uplatní uřvaní hulváti, co umějí nejlíp mlátit pěstí do stolu.

Problém Fischerovy vlády je odvozen od problému Poslanecké sněmovny. Obě tyto instituce přežily díky indolenci Ústavního soudu svou klinickou smrt. A Jiří Paroubek vyčerpal svou schopnost konsensu, která nepřesahovala pět měsíců provizoria. To, co následuje, je chaotický tanec mrtvol. Fischer toho může chvíli využívat – ale do květnových voleb mu to určitě nevydrží.

V této situaci by dokonce i vláda Jiřího Paroubka s komunisty za pozadím byla lepší než nynější stav (který připomíná politický systém Lemovy planety Eden: vládne někdo, neví se, kdo). Aspoň bychom věděli, na čem jsme.

lidovky.cz 6. října 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.