V textu, který zveřejnil Petr Havlík v pátečních Lidových novinách (Zelený marketingový produkt, 31.3.) je nejprve třeba oddělit věcné jádro od vnějších nánosů. Jsou to především tvrzení nikoli nepodobná pomluvám (předseda Bursík živočišně nenávidí Klause, stranu z pozadí diriguje uhlobaron Bakala) a to, co věcně nesedí (Havel a jeho tisková lobby, především Jiří Pehe, zatím nepodporovali zelené, nýbrž Paroubkovo menšinové vládnutí s komunisty v zádech). Taky není spravedlivé vytýkat zrovna zeleným „bezejmnennou základnu a elitářské vedení“. V tomto smyslu jsou i ODS a ČSSD legitimními dětmi Občanského fóra: jsou to vlastně politické kluby, jejich členská základna je velmi úzká (aby mohla být srovnatelná s členskou základnou stran například v SRN, musela by být až čtyřikrát větší). Tak početně omezené členstvo není pak schopné dávat politice vedení dost relevantních podnětů a korigovat některé ujeté iniciativy „centra“. Působí tak trochu jako alibi.

To hlavní, co po odfiltrování tohoto balastu z Havlíkova článku zbude, je konstatování, že Stranu zelených je možné označit za Občanské fórum 2, a na tom je hodně pravdy: s tím, že přesnější by bylo mluvit o Občanském hnutí 2. Taky je pravda, že zdaleka není vyloučená koalice ČSSD (bez Paroubka) – KDU-ČSL (možná bez Kalouska) – zelení. Že tahle koalice by patrně nevolila v příští prezidentské volbě Klause a že v ODS by nastal „rozkol“ (řekl bych spíš, že by byla nucena něco se sebou udělat, zrevidovat svou dosavadní politiku a sáhnout k personálním změnám ve vedení). Jen nechápu, proč se pan Havlík zrovna toho všeho tak bojí v situaci, kdy reálnou hrozbou, jejíž uskutečnění je na dosah ruky, představuje menšinová vláda Paroubkovy ČSSD s tichou komunistickou podporou. Vina v této věci je i na pravostředových stranách (ODS, KDU-ČSL). Samy nejenže nejsou schopny přitáhnout zejména voliče ze středu politického spektra a převážit nad neregistrovaným partnerstvím ČSSD a KSČM, ale navíc si to předem nedokázaly spočítat a chovaly se, jako by tu tohle nebezpečí (podložené stojedenáctičlennou většinou „levého bloku“ v PS) vůbec nebylo.

Daleko pravděpodobnější než budoucí koalice ČSSD – KDU – zelení, která nejspíš nezíská dostatečnou podporu v PS, je ovšem (pokud se zelení vůbec do parlamentu dostanou) koalice ODS – KDU – zelení (zelení ji předem nevyloučili). Není to uskupení nijak ideální a problematičtí jsou všichni tři potenciální účastníci: jenže v situaci, kdy hrozí skrytá spoluvláda ČSSD a KSČM, si nelze příliš vybírat. Problém pana Havlíka je, že jaksi zůstal sedět někde v roce 1992. Naše politika však nabrala zpátečku a chystá se proletět volbami 1990 tak říkajíc v obráceném gardu. Samozřejmě s tím, že návrat před „Listopad“ nehrozí - návrat před Listopad však není jedinou velkou nepříjemností, kterou si lze představit).

2. dubna 2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.