ČSSD před vánocemi svázala hlasování o zahraničních vojenských misích české armády se zdravotnickými poplatky. Tedy dvě věci, které spolu vůbec nesouvisí, druhá je prestižní vnitropolitický spor mezi koalicí a opozicí, první otázka dotýkající se mezinárodní bezpečnosti a věrohodnosti ČR pro její spojence. A přispěla k tomu, že PS mise en bloc zamítla. Byl to od ČSSD neslýchaný a nestydatý krok.

Ještě ve Sněmovně na výsledek hlasování reagoval ministr Langer: mluvil o „propojení kšeftování hospodského typu páté cenové skupiny s lidskými životy“, označil Paroubka za vraha a prohlásil, že pokud se českým vojákům něco stane, bude mít předseda ČSSD na rukou jejich krev. Topolánek to pak v mírnější podobě zopakoval na tiskové konferenci: Paroubek nese přímou zodpovědnost za ohrožení zdraví a životů českých vojáků v zahraničí, premiér nezná nikoho, kdo by takhle hazardoval se životy vojáků.

Nato Paroubek zablokoval všechna další jednání s ODS (mj. i o „příměří“ po dobu českého předsednictví EU) až do doby, než se Topolánek veřejně a pokorně neomluví. Tedy ultimátum - zase svou neslušností - trochu podobné tomu, kvůli němuž vznikla první světová válka.

To, co řekl Langer o krvi na Paroubkových rukou, je hysterické a přepjaté, ale omlouvá se to samo ze situace, jaká ve Sněmovně kvůli nehoráznému postupu ČSSD vznikla. Pokud jde o to, co řekl o kšeftování, a pokud jde o vše, co řekl Topolánek, musím se přiznat, že to považuji za úplně OK, jen se při tom taky díky Topolánkovi a jeho omluvě cítím být ve vzdáleně podobné situaci jako kdysi někdo, kdo schvaloval atentát na Heydricha. Omlouvat se nebylo za co. Ostatně, omluví se Paroubek za buranské výroky o tom, že Topolánek „mele“ a že se chová perfidně?

Topolánkova omluva z rozhovoru v dnešních LN zní: „při znalosti úrovně výroků ve sněmovně i ze strany sociálních demokratů ten požadavek považuji za trochu absurdní, ale já to udělám. V zájmu životů vojáků a v zájmu pozitivního projednání té věci veřejně vyslovuji Jiřímu Paroubkovi omluvu za sebe i za Ivana Langera. Přestože sám za sebe nevím za co, udělám to. Chtěl veřejnou omluvu, tak ji činím a splňuji podmínku.“ Tohle ovšem není žádná omluva v normálním slova smyslu. Omluva sama o sobě je důležitá věc, a takovéhle omlouvání ji znehodnocuje. Navíc je zjevně nesena mylnou představou, že když si pan Topolánek veřejně nadělá na hlavu, pomůže životním zájmům svých vojáků a udrží se déle v křesle.

Paroubek přesto omluvu přijal. Samozřejmě, nešlo mu o to, učinit za dost spravedlnosti (nic podobného se nestalo), ale ponížit veřejně svého nepřítele a ubrat mu ještě více na politické váze a popularitě. Představa, že by byl vstřícnější, je absurdní. Hned dal najevo, že má další podmínku, neblokovat zrušení zdravotnických poplatků: čímž se spor vrací k východisku a neslýchaný postoj ČSSD se tím legitimuje.

Porážka může být dobrá nebo špatná. Tohle je pro Topolánka špatná porážka. Obětoval osobní čest, aby zachránil pozice. Čest ztratil, pozice nezachrání.

lidovky.cz 9. ledna 2008

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.