V poslanecké rozpravě před hlasováním o nedůvěře se vicepremiér (a prezidentský kandidát) Karel Schwarzenberg demonstrativně distancoval od premiéra Nečase.

Shrnuji to, co řekl: poté, co se seznámil s obsahem amnestie, byl zděšen. Předpis, že ji kontrasignuje premiér a zodpovídá za ni vláda, není žádná formalita. Premiér měl vládu předem informovat, což neučinil, a dal jí tak najevo svou nedůvěru. To Karel Schwarzenberg považuje za postup "mírně řečeno mylný", velice jej pobouřil. Proto se rozhodl hned po svém vystoupení Sněmovnu opustit a hlasování o nedůvěře se nezúčastnit. I nadále je prý přitom loajálním členem vlády.

Argumentace pana ministra je formálně vzato neprůstřelná. Podle ústavy odpovídá za ty akty prezidenta, které kontrasignuje premiér, vláda ČR. Aby mohla odpovídat, musí je předem znát. Což jí zjevně nebylo umožněno.

Je tu ovšem jeden problém. Podle pana Schwarzenberga dal premiér najevo, že vládě nedůvěřuje. On by naopak rád premiérovi, a tedy i vládě najednou důvěřoval i nedůvěřoval. Jeho odchod je pouhé symbolické gesto: jeho podpora vládě trvá (jinak by hlasoval pro nedůvěru), jen nebude tolik na očích. To mu samozřejmě hned vyčetli nejen sociálně demokratičtí protivníci, ale na samém začátku večerní televizní debaty i prezidentský protikandidát Zeman.

Přitom pan Nečas a grémium ODS se předtím rozhodli, že prezidentskou kandidaturu pana Schwarzenberga podpoří přesto, že vnitrokoaliční vztahy nejsou a nebyly ani náhodou idylické a že museli vědět, že stoupenci Václava Klause ve straně jim budou tuto podporu vyčítat. Zachovali se k němu tedy loajálně. Pan Schwarzenberg to pak vůči premiérovi neopětoval.

Tím nechci říci, že pan Schwarzenberg měl sklapnout kufry a spolknout postup pana Nečase, který vládu o amnestii předem neinformoval. Má důvod se cítit zaskočen a nemusí si to nechat pro sebe. Jen si mohl odpustit silácké gesto, které mu opozice neuzná a zdůvodní to tak, že je s tím obtížné hnout.

Postoj pana Schwarzenberga je nejen poněkud neloajální, ale navíc i nešikovný. ODS disponuje daleko větším elektorátem, než jak by se mohlo zdát z volebního výsledku Přemysla Sobotky. Dá se předpokládat, že když necháme stranou Lucii Bílou, jen málo těch lidí bude hned a beze všeho volit pana Zemana. Velká většina z nich pana Zemana volit nechce, a to z důvodů pochopitelných a dobrých, ale má jakési problémy s tím, aby volila hned a beze všeho pana Schwarzenberga. Pan Schwarzenberg teď jejich pochybnosti ještě posílil. Přitom jejich hlasy nutně potřebuje. Nestačí, aby zůstali doma, musí volit jeho.

Pan Schwarzenberg chtěl zjevně příliš mnoho dobrého najednou: Zároveň se od vlády distancovat i zůstat k ní loajální nejde. Jsou situace, kdy si člověk musí vybrat, i když se dá předpokládat, že ho to třeba poškodí ve volební kampani. Kdo by chtěl zachránit svůj život, ztratí jej.

Reflex.cz 18. ledna 2013