Pondělí 16. února
V sobotu proběhl v pražském Veletržním paláci první díl 35. sjezdu ČSSD (o tak vysokém čísle se komunistům, pokud se nemýlím, ani nezdálo). Účastníci se dohodli, že napříště, když se jim to bude hodit, zvolí předsedu plebiscitem všech členů strany, a když ne, zvolí ho jako dosud sjezd. Teď se jim to zrovna nehodí, mají jen jednoho kandidáta a všelidové hlasování by bylo drahé (taky není jisté, zda by se sociálně demokratický všeholid podařilo dát dohromady, zvlášť když všechny naše strany oplývají virtuálním členstvem, které vzhledem k jeho nehmotné povaze dát dohromady nelze. Hlavním a nejpozoruhodnějším bodem programu byl veleprojev předsedy strany, jemuž je, vzhledem k jeho tradiční formě, věnována naše dnešní glosa. Pozoruhodný byl mj. i závěr (na ten se v mé glose už nedostalo), kde pan Paroubek výslovně upozornil, že je taky jen člověk a občas se dokonce i může mýlit, jen v jednotlivostech, ovšem. To je velmi významné, jinak bychom to mohli snadno přehlédnout. Pozvaný zástupce Demokratické strany, generál Wesley Clark, poděkoval sociálním demokratům za horlivou podporu, které se od české veřejnosti dostalo americkému projektu protiraketového štítu. Je otázka, zda to byla od něho zlomyslnost, nebo se stal nechtěným objektem dezinformace. V ČSSD panuje názorová pluralita, takže srbský junák Foldyna generála už preventivně označil za válečného zločince, zatímco předsedovi strany se jeho projev mimořádně líbil. Nyní se rozjede zničující kampaň ČSSD k eoruvolbám. Jejím heslem je, jak se zdá: co nejmíň hlasů pro ODS! Zdá se, že veřejnost to už trochu otravuje (ČSSD velmi mírně klesají preference), volby ovšem sociální demokraté stejně s převahou vyhrají. Zvlášť když ODS chce své soupeře napodobit a najet na kampaň pod heslem: co nejméně hlasů pro ČSSD.

Na opačné straně politického spektra od ČSSD vzniká sociálním demokratům velká konkurence. V sobotu byla ustavena „Strana svobodných občanů“. Předpokládám, že se tak stalo ve Vladislavském sále Pražského hradu (zatím by bylo stačilo asi nějaké jeho zákoutí). Předsedou strany je prezidentův oddaný učedník Petr Mach, jedním z místopředsedů Miloslav Bednář (což je dostatečný důvod, proč se té organizace spíše stranit). V „republikovém výboru“ je i Klausův syn Jan. Dá se odhadnout, že strana sobě příliš nepomůže (klausovská ideologie už dost vyčpěla), ale ODS může uškodit - sice jen trochu, ale v případě, že by se preference koalice a opozice do budoucna vyrovnaly, rozhodne i málo a smát se bude Paroubek. Jako test přitažlivosti rigorozního „klausismu“ to bude ovšem zajímavé a užitečné – zejména pro toho, kdo bude český politický život sledovat z poklidného odstupu (např. na Novém Zélandu).

Rehabilitace podnikatele Švarce se konat nebude: Národní ekonomická rada nedoporučila návrat k „švarcsystému“ a vláda její nedoporučení přijala. Nebude tedy třeba „přepisovat historii“ (činnost u nás mimořádně nenáviděná). Premiér Topolánek hodlá nyní navrhovaná a schválená opatření předložit ve Sněmovně jako „Batoh č. 2“ a spojit s ním „tak trochu“ i osud celé vlády. Co to znamená tak trochu? Jak se např. žádá „tak trochu“ o důvěru vládě? Spíš to znamená: nejprve o tom budu tak trochu vážně uvažovat, ale pak si to rozmyslím.

Alexandr Mitrofanov připomněl v Právu jednu iniciativu expremiéra Špidly, na kterou jsem nějak zapomněl (nebo ji nezaregistroval, protože vládě nepřátelská média ji tehdy zamlčela). Špidla prý vyzval bohatší část obyvatelstva a její politické a podnikatelské zástupce ke spolupráci, a „zdůvodnil to prostě: pokud nechcete, aby vás rozvášněný dav jednoho dne pověsil na branách vašich honosných vil“. Taková velkorysá nabídka je v civilizovaném státě na zavření, zvlášť když s ní přichází ministerský předseda. Je pozoruhodné, že mně Špidla dnes s odstupem připadá ve srovnání s Paroubkem jako ten slušnější. A není vyloučeno, že opravdu je. Pozdrav Pánbůh! Už se těším, až mne rozvášněný dav (v mém případě by stačil dvouhlavý, už se nedokážu moc bránit) pověsí na bráně mé luxusní vily a pan Mitrofanov o tom napíše do Práva sugestivní reportáž.

Jitrnice je předmět, který zjevně přitahuje Miloše Zemana jako hladového hafana. A tak se údajně zúčastnil zabijačky ve Slušovicích, podle jeho vlastních slov, aby se pozdravil s legendou skutečného českého podnikání Františkem Čubou. A srovnává toho člověka s bratry Baťovými. To je ale drzost. Pan Čuba mohl podnikat, protože si to vyběhal na partajních sekretariátech. To se mu to závodilo, když ostatní běželi v pytlích a on dostal motocykl. „Slušovický zázrak“ byla jedna z nejobludnějších potěmkiniád dohasínajícího „reálného socialismu“.

Úterý 17. února
Vláda se dohodla na „balíčku“ protikrizových opatření, předložit ho chce poslanecké sněmovně jako celek. ČSSD zásadně nesouhlasí a výhrady má k údajně nejzásadnějšímu opatření – ke slevě na sociálním pojištění pro firmy zaměstnávající lidi s nízkými příjmy. Poté, co kraje fakticky zablokovaly zákon o regulačních poplatcích ve svých zdravotnických zařízeních, přikročila vláda k odvětě: ministr vnitra a financí má prošetřit, jak kraje nakládají se svěřenými finančními prostředky, zda dodržují daňové a další zákony. Opozice si to vykládá jako nátlak. To, co opozice zorganizovala, je taky nátlak. Když se vede studená politická válka, není nátlak na obou stranách nic mimořádného. Miroslav Macek musí podle rozhodnutí soudu zaplatit Davidu Rathovi sto tisíc korun za pohlavek, který mu uštědřil před televizními kamerami na stomatologické konferenci, a na vlastní náklady se mu veřejně omluvit. Prostý pohlavek Rathovi mimo dosah kamer stojí tedy sto tisíc a vypadá to, že majetnější lidé u nás si tento požitek mohou čas od času dopřát. To jsou nejvýznamnější události dne (hlasování v PS o lisabonské smlouvě ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, ještě neproběhlo). Všech se týká naše dnešní glosa.

S vládním balíčkem zásadně nesouhlasí i postkomunistický odborový moloch. Jeho vazby na ČSSD mi připadají tak říkajíc nadstandardní a připomínají mi vazby „ROH“ na komunistickou stranu. Což je další příspěvek k úvaze „Patříme do východní Evropy“, kterou inspiroval ruský ministr zahraničí Lavrov (do svého článku, který by měl vyjít zítra v LN, jsem to nestačil zapracovat, ostatně rozsah komentáře je omezený, takových věcí bude nepochybně možno doplnit víc, člověk si na všechno hned nevzpomene), a odpověď je a bude (jak věřím) vždy jedna a rozhodná: ministr Lavrov má pravdu: ano, ano, stokrát ano. Patříme tam a můžeme si za to sami.

Premiér Topolánek si v případě Velkého pátku po pilátovsku umyl ruce. Je ostuda, že ČR tento svátek nemá, a přitom má celou řadu zbytečných svátků (které, to neuvedl). Velmi by si přál jeho zavedení, ale prosadit ho nemůže, protože by musel jiný zrušit. Podobně se k věci postavil i ministr Nečas a vláda k senátnímu návrhu nezaujala stanovisko. Velikonoční pondělí vláda zrušit nemůže, protože malovat v ten den vajíčka (a našim družkám zadnice pomlázkou) je ve svém významu něco srovnatelného s Benešovými dekrety, patří to k základním tradicím českého národa,stejně jako vítání hostů chlebem a solí a po pracovní době se to nedá stihnout. Premiér Topolánek zraje na udělení bobříka vyčůranosti, který už dlouho leží ladem (nezbývá mi nějak čas).

„Povšimněme si, že tento sofistikovaný systém (protiraketový, bd) nás ani v nejmenším nechrání před zeměmi, jako je Rusko nebo Čína, které by nás mohly svými raketami a jadernými hlavicemi vymazat ze zemského povrchu,“ píše v Právu Jan Keller. Nevymažou nás, proč by to dělaly, neodpovídá to jejich tradicím (např. tradiční zbabělosti ruského imperialismu, pokud jde o agresi, tu si troufne jen vůči někomu, koho považuje za dostatečně slabého, a my máme přes veškerou naši snahu pořád ještě nějaké spojence). Je pro ně výhodnější podporovat Írán a podobné režimy, které pak samozřejmě nezaútočí svými primitivními, ale účinnými jadernými raketami na Západ samy, ale narafičí to jako jaderný terorismus ze strany nedefinovaných a neuchopitelných hnutí z nedefinovaných území (nejlépe se k tomu bude hodit Afghánistán, až mírové síly typu pana Kellera donutí západní imperialisty, aby ho zase předali Talibánu). A Rusové pak využijí toho, že Západ bude zaneprázdněn problémem s hořícím Berlínem, Římem a Paříží, a seberou si to, co se jim hodí (tj. své bývalé evropské kolonie, hlavně ty pacifisticky nahlodané, jako je ČR), jako shnilé hrušky.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.