Průzkum STEM potvrdil mírný pokles preferencí ČSSD a mírný nárůst preferencí ODS. Strany se k sobě přiblížily asi o pět procent, rozdíl však zůstává 10%, což je, řečeno sportovní terminologií, rozdíl třídy. Vysvětluje se to českým předsednictvím EU (vláda údajně získává body), snad je představitelné i mírně optimističtější vysvětlení než tato v podstatě optická iluze – totiž to, že veřejnost je už unavena agresivním a nenávistným vedením politického zápasu, v němž teď bezesporu drží prim ČSSD (koalice a ODS jsou v defenzivě, což vyplývá z jejich postavení toho, kdo nese odpovědnost, nebo aspoň její největší část). Paroubkovo vedení a zejména duo Paroubek - Rath ale nic jiného dělat neumějí a teď už asi styl ani změnit nemohou.

Podle Jiřího Hanáka v dnešním Právu jde ve věci odposlechů „poslancům a prezidentovi … hlavně o to, aby novináři už nemohli uveřejňovat nic, co by mohli vyšťourat z přítmí mocných, ať politiků, ať podnikatelů, kde se „dějí úradky“, tj. kde se dá kšeftovat s mocí a s nečistými penězi.“ Už jsem tu napsal, že zákaz zveřejňovat policejní odposlechy, pokud nebyly použity jako důkaz v řízení před soudem, horlivě schvaluji. Brání se tak tomu, aby momentálně vládnoucí politická garnitura mohla využívat policejních odposlechů k tomu, že bude ve „spřátelených“ médiích a s pomocí úslužného mediálního křoví kompromitovat své nejrůznější odpůrce a ještě se přitom drze zaštiťovat svobodou projevu. Jak vidno, myslím hlavně na budoucnost a na Paroubkovu pátou (nebo šestou?) republiku.

Tamtéž Petr Uhl polemizuje s Markem Bendou – není prý pravda, že by orgány činné v trestním řízení před stíháním novináře mohly přihlížet k tomu, zda sledoval veřejný zájem. Taky doufám, že to nejde, policejní odposlechy se s tou jednou výjimkou (viz výše) zveřejňovat nesmí a basta. „Veřejný zájem“ je ideologická floskule, která se dá kdykoli ohnout a zneužít.

Člen Ekonomické rady vlády Miroslav Zámečník se v Právu nenechal vytočit poněkud drzými poznámkami Jiřího Vavroně (stylu „že na takový zázrak - jaký je v rozpočtu na letošní rok, bd - nepřišli jinde!“), odpovídal klidně, slušně a s přehledem. Cituji: „Podpora spotřeby, i když zvedne životní úroveň u lidí, nezvýší domácí produkci. Zato se projeví na schodku obchodní bilance, protože zboží, o které se zvedne zájem, se musí dovézt.“

Josef Chuchma polemizuje v MfD s Michalem Semínem, který kdesi napsal: „Zatímco tištěná a veřejnoprávní média hrají podle předem připravených not, samizdat dneška, zvaný internet, umožňuje skutečným zájemcům o pochopení příčin vzniklého sporu věcného i psychologického odstupu od davu skandujícího „Ukřižuj, ukřižuj ho!““ nejde mi teď o obsah (možnost zveřejnit stanovisko katolických tradicionalistů ve sporu o zrušení exkomunikace čtyř biskupů), ostatně tady se s panem Chuchmou zjevně shodnu, že na Semínově výhradě něco je (když se může k věci v tisku a televizi vyjadřovat pan Štampach a pan Putna, proč by nemohl pan Semín, proč my, co nejsme katolíci, máme dostávat jako za totáče ideologicky předžvýkané informace). To, o co mi jde, je forma. Zcela zásadně souhlasím s panem Semínem v tom, že internet je samizdat dneška. Přesně kvůli této výhodě jsem před devíti lety začal provozovat Události. Člověk, který zastává často názory, s nimiž je v menšině, a není vázán na žádnou mocenskou kliku (teda např. ani na Havla, ani na Klause, ani na Topolánka, ani na Paroubka, o komunistech samozřejmě vůbec nemluvím) musí počítat s tím, že se v žádném institucionalizovaném médiu nadlouho neudrží. Pokud nechce mít úplně zacpanou hubu, stačí jen, když si zaplatí doménu (zaregistrovat se u nějakého provozovatele internetu není, pokud jsem dobře informován, v podstatě nutné, i když je to příjemné zjednodušení situace). Stejně za totáče stačilo si opatřit psací stroj, papíry, kopíráky a propisky. Když člověk dodržoval rozumnou míru (do 20 ks, které nechával kolovat) a nenechal si dělat reklamu v zahraničních médiích (což sice omezovalo počet zájemců o přečtení, ale naštěstí i těch z řad policie), dala se tahle drobná všední práce dělat bez velkého rizika. Člověk musí umět být spokojen s málem. A stejně dnes: když jako já nemáte vůbec žádné peníze na reklamu a všechno ostatní si platíte jen z vlastní kapsy (není to nijak moc drahé), dá to devět let perné práce, než se došplháte na cca patnáct set čtenářů denně. Není to žádný zázrak, ale já jsem spokojený, odpovídá to mým možnostem. Snad to stačí k tomu, abych, až předstoupím před soud Nejvyššího, mohl – u vědomí všech svých slabin a hříchů - aspoň nesměle špitnout: Pane, já se snažil. Tedy, abych se vrátil k věci, srovnání internetu se samizdatem je na místě – v tom smyslu, že samizdat je jeden z darů internetu, věc, kterou internet činí o něco snadnějším a pohodlnějším. A pokud jde o to zavírání, samizdat se nepozná podle toho, že vás za něj zavřou, nýbrž že děláte na koleně věci, které považujete za důležité a které byste za daných okolností jinak než na koleně dělat nemohl. Ostatně neklesejme na mysli, možná se i toho zavírání v budoucnu zase dočkáme – a třeba se dokonce ukáže, že to jde už teď.

Ekonomický expert ČSSD Jan Mládek poskytl pozoruhodný rozhovor pro MfD. Nejdřív se vyznal ze své nelásky k Václavu Klausovi, je to prý spíš osobní než ekonomická věc, v tom případě si ji docela dobře mohl nechat pro sebe, pokud by byl ovšem chtěl zůstat věcný). Vytýká vládě, že věnuje málo energie na udržení sociální soudržnosti v čase krize (na udržení sociální soudržnosti v době krize, aby soudržnost byla jako řemen, jsou nejlepší koncentrační tábory). Považuje za mýtus, že by kapitalismus měl autoregulační schopnosti, a proto potřebuje státní či veřejné regulátory, kteří na to dohlédnou (nejlepším regulátorem je silná, dobře zorganizovaná, loajální a zbytečnými ohledy nevázaná policie). Pan Mládek vyslovuje obavy, že složitá sociální situace by mohla vést k vytvoření populistické, polofašistické, pravicové strany, jež by mohla uspět ve volbách. Netřeba tvořit, stačí jen trochu modifikovat a obrodit ODS, první kroky se už dějí. A když jí ČSSD půjde pár kroků vstříc (mám takový pocit, že se už nějakou dobu preventivně snaží), budeme tu v budoucnu mít jednu populistickou, polofašistickou pravicovou, a jednu populistickou polofašistickou levicovou stranu. Obě budou navzájem v zásadní opozici, stvrzené opoziční smlouvou.

ODS vykročila do předvolební kampaně k eurovolbám tím, že zahájila negativní kampaň: pořídila si jakousi zesměšňující persifláž oficiálních stránek ČSSD, kde karikuje hlavní představitele strany, cituje jejich kompromitující výroky atp. Je pozoruhodné, že si strana vzala za příklad ty nejvíce odpuzující manýry svých protivníků, a to zrovna ve chvíli, kdy tyto manýry, jak ukazují poslední průzkumy veřejného mínění, už začínají veřejnost unavovat. Vydržet být slušným (nebo, buďme skromní, aspoň slušnějším) ve střetnutím se sprostým, arogantním hulvátem je velmi namáhavé, ale řekl bych, že produktivní. Jenže těžko čekat něco podobného od lidí jako je Zahradil. ODS se teď bude ohánět návštěvností těch stránek – návštěvnost je ovšem věc pomíjivá, líbit se to bude jen „tvrdému jádru“, které bude stranu volit i bez toho, a hlavně, bojovat proti prasáctví prasáctvím nemá smysl, protože se tím dosáhne jenom toho, že se prasáctví znásobí.

Další pozoruhodný rozhovor poskytl sociálně demokratický předák Radko Martínek Lidovým novinám. Komunisté jsou podle něho demokratická strana, protože my máme demokratický stát a oni získali hodně hlasů. Podle této logiky byla NSDAP demokratická strana, protože výmarská republika byla demokratický stát (s jistými zvláštnostmi, ČR je ostatně taky demokratický stát s jistými zvláštnostmi) a oni získali hodně hlasů. Dále pan Martínek redaktorce Kalenské tvrdí: „Já nevím, vy jste možná mladá (to je vůči dámě, která sedí proti mně, krajně nezdvořilé vyjádření, bd), takže jste tehdejší dobu neprožila, ale když jste se tehdy chtěla angažovat a dělat něco pro lidi, tak těch možností prostě moc nebylo.“ Já na rozdíl od paní Kalenské jsem člověk starý, a tak mi to nedá, abych nepoznamenal: zatím co těm, kteří chtěli dělat něco pro lidi, nezbývalo, než vstoupit do KSČ, měli to různí sobečtí misantropové podstatně snadnější - provozovali samizdaty, podepisovali kverulantská prohlášení, zakládali „tzv. nezávislé iniciativy“, tu a tam si nějaký odbručel pár let v base, kde možnosti udělat něco pro lidi byly taky poměrně omezené, atd. atd.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.