Čtvrtek 12. února
Premiér Topolánek se prý při uzavřeném jednání poslaneckého klubu zmínil o možnosti předčasných voleb. Jeho vnitrostraničtí oponenti tvrdí, že to dělá proto, aby se po prohraných eurovolbách mohl uchýlit do Bruselu jako eurokomisař. Myslí si to prý např. poslanec Schwippel, který si předčasné volby nemůže přát, protože o volitelném místě na kandidátce si může nechat jen zdát (budou se ho jako všehoschopného bát i ti, kterým teď hraje do karet). V každém případě, pokud ODS prohraje volby, bude její povinností obstát jako zásadní opozice proti Paroubkovi, a to se jí s Tlustým, Schwippelem, Ranincem atp. a s Klausem na Hradě v zádech (dokud ho odtud Paroubek nevystrnadí) sotva povede. Jiří Paroubek už teď burcuje stranu k maximálnímu výkonu v eurovolbách s tím, že úspěch ODS by znamenal „nedozírné následky“, jak se u nás říká. Jistě, byla by to vážná kaňka na konceptu, který mu až do posledních dnů skoro bezchybně vycházel.

Problém bude Paroubek mít s komunistickým vypárováním těžce nemocného poslance Kvapila. Zuřivé útoky na KSČM asi moc nezaberou, protože jednak vypárování výsledek hlasování o regulačních poplatcích vůbec neovlivnilo, a jednak komunistické zdůvodnění je bohužel tak šikovně zformulované, že je pro slušného člověka skoro neprůstřelné: „Myslíme si, že lidské chování patří k politice. Pokud zhrubne politika, vede to jenom k čím dál horším útokům, k čím dál horšímu prostředí, ve kterém se nedá jednat.“ Je sice škoda, že na to komunisté nepřišli už před šedesáti lety, ale na dnešek to bohužel sedne. Nakolik to komunistům pomůže, nevím. Že to Paroubkovi uškodí, je zjevné, protože proti slušnosti je pořád ještě většina české společnosti naštěstí tak trochu bezbranná.

Zvlášť směšné je v této souvislosti, když ČSSD dává zcela bez obalu najevo, že hodlá pořádně zmáčknout své krajské koaliční partnery z ODS: buď nás podpoříte s regulačními poplatky, nebo se rozlučte s krajskou koalicí. To je neuvěřitelně humpolácké a nešikovné: kdyby jim ODS šla na ruku, musela by se rozloučit se svými voliči.

Z Washingtonu se ministr Schwarzenberg odebral do Moskvy, kde jednal jako člen „trojky EU“ (ještě se Solanou a Ferrerovou) s ruským ministrem zahraničí Lavrovem. Přitom na tiskovce došlo mezi Schwarzenbergem a Lavrovem ke kontroverzi ohledně teritoriální příslušnosti ČR. Lavrov mluvil o projektu protiraketového štítu ve východní Evropě, Schwarzenberg se ohradil s tím, že Polsko a ČR leží ve střední Evropě. Nato, jak Právo vítězně konstatuje, Lavrov „s jistou ironií“ vmetl českému ministru do tváře, že v OSN, kde jsou státy pro potřeby kandidatury do orgánů světové organizace rozděleny do zeměpisných skupin, figurují ČR i Polsko ve východoevropské skupině. K tomu bych rád podotkl dvojí: za prvé, jak by ne, když OSN byla kdysi vytvořena jako společné dílo Franklina Roosevelta a J. V. Stalina a jejím účelem mělo být rozdělení světa mezi dvě demokratické velmoci, USA a SSSR, za účelem udržení trvalého míru. Trvalý mír se sice podařilo udržet (o jeho kvalitě vypovídá, že se mu říkalo „studená válka“), ale během něho se ukázalo, že v demokratičnosti jsou mezi oběma obry nepřehlédnutelné rozdíly, které zavěsily nad celý plán Roosevelt – Stalin velikánské otazníky. V roce 1989 se nám podařilo díky slabosti SSSR naši příslušnost, vymezenou kdysi Rooseveltem a Stalinem, trochu zproblematizovat, ale jak se zdá, po nástupu Baracka Obamy cítí Rusové šanci dát zase všechno do pořádku, protože Obama hodlá vědomě či nevědomě na Roosevelta navazovat. Američané se liší od Rusů tím, že když si někdo jasně a srozumitelně řekne o svobodu, jako svobodomyslný národ to respektují. Mám jen strach, že my jsme v současné době tak prohnilí a rozložení, že si o svobodu říkat nebudeme, protože to jednak neumíme a jednak nás to ani nenapadne. A za druhé: já jsem samozřejmě dalek toho, abych například tvrdil, že Právo je úspěšný projekt někdejší (ještě) KGB z roku 1990, kterému se podařilo pro větší věrohodnost chytit na lep pár tzv. užitečných idiotů a který pak převzali nástupníci zmíněné instituce: netvrdím to už jen proto, že to nemohu nijak dokázat. Nicméně jen těžko se občas bráním dojmu, že je tu činná (mimo jiné) i velmi obratná, lehce zamaskovaná a svým způsobem úspěšná ruská lobby (přičemž ten lobbismus je nesen pochopitelně zcela ideálními motivy). V každém případě: pokud jde o naši příslušnost do východní Evropy, nejde jen o formality a slovíčka, ale o to, zda uznáme „vedoucí úlohu“ Ruska v našem teritoriu, nebo se pokusíme dovršit to, co začalo v roce 1989: zdá se, že je nejvyšší čas, jinak budeme mít další příležitost nejdřív zase až za padesát let.

Jakýsi královéhradecký papaláš ČSSD podle MfD vlastnil nějaký čas v Náchodě hotel, v němž byl prý provozován mj. veřejný dům, lidově bordel čili hanbinec. Na podporu jeho podnikání se mu za časů Paroubkovy vlády podařilo získat dvojí solidní ministerskou subvenci. Je pozoruhodné, proč se ČSSD a hanbince čas od času ocitají v takové nepřehlédnutelné blízkosti (viz případ expremiéra Grosse a podnikatelky Barkové, která samozřejmě také, jako pan Mrština, bordel neprovozovala, pouze ho kdosi nezodpovědný provozoval v jejím objektu).

V MfD se k otázce amerického radaru vyjádřil můj bývalý kolega z FS Jiří Schneider. Je mi líto, ale musím konstatovat, že považuji jeho názory za pobuřující. K tématu se podrobněji vrátím. S potěšením zároveň konstatuji, že podstatně rozumněji se v podstatě k téže věci vyjádřil rovněž v MfD (a také v The Wall Street Journal) Milan Vodička.

„V polské vládě neuroní nikdo ani slzu, pokud americká základna nakonec nebude,“ tvrdí prý dobře informované polské zdroje podle pana Palaty z LN, který se po změně americké vládní garnitury a několika kotrmelcích premiéra Topolánka a ministra zahraniční Schwarzenberga proměnil ze zuřivého rusofoba v usměvavého realistu. Zdá se, že polští liberálové nevědí, o co jde (to liberálové nejspíš nevědí nikdy). Zato pan Palata velmi rychle vyčuchl, kolik uhodilo. Tento způsob žurnalistiky je politováníhodný. Dalo by se to otitulkovat jako jiný článek na téže stránce LN : „Pomine-li důvod, proč neměnit názor?“

Pátek 13. února
Václav Klaus odpověděl na dopis představitelů českých médií. Ti ho vyzvali, aby nepodepsal novelu trestního řádu, v níž se mj. stanoví tresty pro novináře, kteří zveřejní policejní odposlechy. Klaus v odpovědi oznámil, že zákon podepíše, a vzápětí tak taky učinil. Myslím, že zákaz zveřejňování policejních odposlechů je na místě. Tématu se týká dnešní glosa.

Sociální demokraté jsou laskavě ochotni podpořit majetkové vyrovnání s církvemi (v Právu tomu tvrdošíjně říkají „církevní restituce“) za předpokladu, že se církve vzhledem k hospodářské krizi náležitě uskrovní. Myslím, že by si sociální demokraté neměli zbytečně brát servítky, dát průchod svému bytostnému ateismu, mužně si přiznat, že církve jsou úplně zbytečné, a naopak jim ten majetek, co ještě mají, zabavit. Činnost by pak vykonávat směly, samozřejmě, máme demokracii a v demokracii si můžeme dovolit přepych tolerovat i zbytečné instituce, ale pokud na nás nechtějí žádné prachy (nebo ještě lépe: pokud si povolení na svou pošetilou činnost náležitě zaplatí). Když si pan Paroubek nechá na toto téma uspořádat průzkum veřejného mínění, 90% národa mu to jistě odsouhlasí. Tak konec zbytečné přetvářky a vzhůru do práce!

Předseda ČLK Kubek vyzývá krajské hejtmany, aby kraje přestaly platit za pacienty regulační poplatky. Schválený kompromis je prý přijatelný. Pan Kubek si zjevně dává záležet na tom, aby budil dojem, že usiluje o větší věrohodnost a neutralitu v politických sporech. Velmi by mne zajímalo, je-li na tom s panem Rathem domluven, nebo se panu Rathovi začíná vzhledem k novým starostem o středočeské léno jeho zdravotnické impérium rozpadat pod rukama. Ostatně, nebuďme netrpěliví – dřív nebo později se stejně tak říkajíc samospádem provalí, jak to doopravdy je.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.