Středa 28. ledna
Nová ministryně zdravotnictví Filipiová uchlácholila dvě zelené vyděračky slibem, že regulační příplatky nebudou muset platit děti až do 18 let (místo do 15) a že limit pro děti, mládež a seniory bude 2500 Kč (místo současných 5000 Kč). Je to tzv. salámová taktika, kterou koalice ovšem provozuje nikoli na protivníkovi, jak bývá v silové politice zvykem, ale sama na sobě. Připomíná to pitomou pohádka o království, které dosud obětovalo sani (kverulantům v koalici) jednu princeznu, a teď jí nabízí dvě, aby saň náhodou nechtěla rovnou tři. Snad se tím saň uspokojí. Aspoň, jak se u nás módně říká od nástupu Topolánkovy vlády, „pro tuto chvíli“. Česká politika žije pro tuto chvíli, a je to na ní vidět. Vůbec se nedivím exministrovi Julínkovi, že pro kompromisní návrh paní Filipiové nehlasoval.

V Praze proběhlo „poslední rozloučení“ s architektem Kaplickým. S Kaplickým se u nás nezacházelo slušně. Jeho návrhem (mne nijak zvlášť nenadchl, ale kdyby mne o tom nechali hlasovat v referendu, asi bych nebyl proti: je to zvláštní, ať se to zkusí) byl nejdřív nadšen primátor Bém a celá magistrátní budova. Pak se prezident Klaus, jakýsi Bémův řídící důstojník, nechal slyšet, že pokud se to bude stavět, nechá ze připoutat řetězem ke staveništi, aby stavbě zabránil. Považuju takovou intervenci nejvyššího ústavního činitele do oblasti umění za nebetyčnou drzost. Pan Bém udělal kotrmelec pozpátku a bylo po blobu. Celé rozloučení mělo díky Klausovi a spol. patos vzdoru intelektuálů proti státní moci. Za mých mladých časů bývalo něco podobného (vzdor intelektuálů proti státní moci) věc nesnadná a nepříjemná, člověk mohl snadno přijít k úrazu. Dnes je to čirá snobárna. V jak příjemné době žijeme! Příležitosti nabořit se do svého věčného soka Klause neopomenul využít i exprezident Havel. Napsal slzavý a nemravně kýčovitý dopis Kaplického nedávno narozené dceři, který má dívka dostat, až jí bude dvanáct. Mladá Kaplického vdova omdlévala dojetím, příbuzenstvo ji muselo omývat. Jaký smysl má takové představení? Nechápu, jak se může člověk, který dokáže tak racionálně a přesvědčivě zformulovat své názory na americký radar a Rusko, takhle šaškovat. Zúčastnil jsem se shodou okolností dnes jiného pohřebního obřadu. Byl to křesťanský pohřeb, jak bývalo a někde možná ještě je zvykem, nikoli něco mezi Verdiho Aidou a muzikálem. Konal se v mírně ošuntělém evangelickém kostele. Zesnulý by si podle mého názoru zasloužil přinejmenším stejnou vážnost jako pan Kaplický. Jsem tedy asi poněkud zaujatý.

Vývoj debaty o hitlerismu je silný tabák i na Právo. Ostatně se Právu až tolik nedivím, bylo do věci Jiřím Paroubkem zataženo, i když k tomu přišlo jako Pilát do kréda. Podle předsedy ČSSD prý „jeho titulky určují píaristé z ODS“. K tomu si nemohu odpustit dvě poznámky. Za prvé, jak by si pan Paroubek představoval opoziční noviny? Ať se snažím jak snažím, vychází mi pořád cosi úděsného. A za druhé: může se nám zdát, že taková představa je ve svobodné zemi neprosaditelná, výstřední a ujetá. Jenže proč? Pan Paroubek je jeden z nejpopulárnějších českých politiků. Je zároveň krajně výstřední i šikovný (jako kdo se mi nechce jmenovat, zapletl bych se do právě probíhající vřavy). Veřejnosti to tak zjevně nepřijde.

Poslanec KDU-ČSL Kvapil utrpěl záchvat mozkové mrtvice a zjevně zápolí se smrtí. ČSSD uvažuje, zda ho v PS vypáruje, nebo ne. Otázka nejspíš zní: co za to, nebo, jak prý (podle svědectví ministra Nečase) Jiří Paroubek při politických vyjednáváních říká: co z toho budu mít? V poměrech, jaké u nás vládnou, je velmi těžké oponovat tezi, že politika je svinstvo.

Jihomoravský kraj se rozhodl, že se nebude plést do případu učitelky, jejíž údajný pornosnímek se zjevně přičiněním jejích žáků dostal na internet. Nechají to na škole. Tento ústup je mi velmi podezřelý, hejtman Hašek se ještě před pár dny tvářil, jakoby chtěl nešťastnici nechat upálit na brněnském náměstí Svobody coby čarodějnici. Ombudsman se do věci plést nebude, jeho náplní práce je chování státní správy. Kdo se tedy do toho má a může plést? Já se pořád nemohu zbavit podezření, že jde o jakési obludné svinstvo. Právo uvádí jméno učitelky. Proč? Zákon to asi nezakazuje, ale to ještě neznamená, že něco, co zákon nezakazuje, by nemusela být hnusná sprosťárna.

„Plynovod Nabucco zaručí svobodu, tvrdil v Budapešti premiér Topolánek. Zároveň upozornil, že ruský plán na South Stream (plynovod přímo z Ruska po dně Černého moře do Evropy) Nabucco fakticky likviduje, protože by čerpal ze stejných zdrojů. Podle toho, co jsem si přečetl v novinách, může Nabucco dopravovat do Evropy azerbájdžánský plyn, jehož množství na uspokojení evropských potřeb zdaleka nestačí, a navíc Ázerbajdžán není mimo sféru ruského vlivu. Kdyby dopravoval navíc ještě plyn z Turkmenistánu, který má obrovské zásoby, stačilo by to, ale ta země leží na východním pobřeží Kaspického moře a ani poté, co se její bývalý diktátor (údajně) uonanoval k smrti, není příliš spolehlivá. Nabucco by vedl přes turecké území. Turecko za to chce přijetí do EU. Turecko před časem požadovalo podmínečné vyloučení Izraele z OSN, dokud se nestáhne z Gazy. Gruzie, klíčová země, visí v luftě, a je otázka, zda jí Evropa může a chce nějak pomoci. A navíc Topolánek dostal v Moskvě napít čarovného nápoje lásky a zamiloval se do Putina. Není to náhodou tak, že čas na zbudování plynovodu Nabucco byl už prošvihnut?

Generální tajemní k Ústřední rady Židů v Německu Stephen Kramer se rozhodl nezúčastnit se vzpomínkového setkání na oběti holocaustu, protože v Německu roste opět antisemitismus. Důkazem podle něho je, že během války v Gaze vzrostl počet nenávistných e-mailů na adresu Ústřední rady Židů o 40%. Milý pane Kramere! Kdybyste měl možnost sledovat ty odporné antisemitské orgie, které se v té době odehrávaly v českých internetových diskusích (nevšiml jsem si, že by se tam Izraele a Židů vůbec někdo zastal), cítil byste se v Německu jako v ráji.

Ondřej Neff píše v LN o pokleslosti sporů o Hitlera a Stalina, které teď otřásají českou politikou. „Jaké jsou názory sociálně demokratického lídra Jiřího Havla? Koho to zajímá. Podstatné je, že „chválil Stalina“ ve vysokoškolských skriptech koncem 80. let.“ Je mi líto, ale nemohu souhlasit. Především pan Havel nechválil Stalina v uvozovkách, ale tak říkajíc na plnou hubu. A za druhé, u politika mne nezajímají jen jeho názory, ale i jeho věrohodnost. Nevěrohodný politik může mít dnes ty nejpozoruhodnější názory, jenže protože je nevěrohodný, nevím, zda zítra, podle změněných okolností, bude mít ty samé, nebo trochu jiné, nebo úplně jiné. Takže pokud jde o Stalina, kterého pan Havel chválil bez uvozovek: buď ho chválil upřímně, čemuž moc nevěřím, nebo ho chválil cynicky, věda, že to byla krvavá mrcha, které šlo jen o moc, ale pro dobrou věc je třeba udělat úlitbu, čemuž věřím o něco více, ale taky moc ne, anebo si prostě a jednoduše myslel, že je všechno fuk, čemuž věřím na 99%. Názory lidí, kterým je všechno fuk, mne nezajímají a hrdě se k tomu hlásím.

Čtvrtek 29. ledna
Senát schválil drtivou většinou kompromisní návrh ministryně Filipiové ohledně regulačních poplatků, o němž jsme psali včera. Sociální demokraté byli pro, budou se však snažit v Poslanecké sněmovně prosadit znovu úplné zrušení poplatků (potřebují k tomu teď 101 hlasů), nebo aspoň zrušení poplatků aspoň pro seniory (což by se údajně skoro rovnalo plošnému zrušení poplatků vůbec). Sociální demokraté mají dobrou výchozí pozici: buď dopadnou dobře, nebo ještě lépe. Laťku nastavila paní ministryně.

Podle CVVM přišla ČSSD o 3,5% v preferencích (má však stále 41%) a ODS mírně posílila (o 2%, na 29%). Lidovci se vznášejí nad propastí (5,5%). ČSSD s komunisty by měla ústavní většinu, sociální demokraté by však mohli vytvořit koalici i s malými stranami (s pohodlnou většinou 108 mandátů). Čili košer koalice s malými stranami a v jejím stínu přepsání ústavy s komunisty. Průzkum probíhal mezi 12. a 19. lednem, v té době se už diskutovaly změny ve vládě a vrcholil spor mezi pány Čunkem a Kalouskem. Proměna preferencí je poměrně malá, na drtivé převaze ČSSD a rudého bloku to nic nemění. O tom, že by šlo o začátek nějakého dlouhodobějšího trendu, nelze zatím ani spekulovat.

Hlasováním v Senátu prošel také zredukovaný plán vojenských misí (trošku podobný případ jako regulační poplatky). Pět sociálních demokratů hlasovalo pro. Předseda Paroubek před pár dny „uvolnění“ hlasování zdůvodnil tím, že by to koalice stejně dokázala prohlašovat i sama, ve skutečnosti se sociální demokraté asi chtěli vyhnout problémům s evropskými partnerskými stranami.

Generál Jiří Šedivý bude kandidovat do Evropského parlamentu za Evropskou demokratickou stranu. Pan generál má rozumné názory na řadu významných mezinárodních problémů dotýkajících se životních zájmů ČR. Zvolení do EP znamená v současné době praktickou neutralizaci zvoleného pro domácí politiku. Skoro bych řekl, že by to v tomto případě byla škoda – naštěstí si dovoluji tipnout, že panu generálovi zvolení ani náhodou nehrozí, jen si volební kampaní vylepší image.

Na světové ekonomické konferenci v Davosu vystoupil ruský prezidentopremiér Putin. Varoval před přílišnými zásahy státní moci do ekonomického života a stálé spoléhání na všespasitelnost státu (pan premiér má smysl pro černý humor; je však třeba mít na mysli, že mu jde o to, aby západní země neprováděly žádná protekcionistická opatření, hlavně taková, která by se nějak dotkla Ruska – což doplňuji já). Je třeba vytvořit „právní rámec pro energetickou bezpečnost“ (další výrazný prvek černého humoru). Podle Práva se pan Putin vyslovil pro rovnost ve vztahu západních zemí s Moskvou (správně má nepochybně být: pro rovnost ve vztazích Moskvy se se západními zeměmi). Jako organický doplněk k této informaci třeba uvést, že Gazprom snížil dodávky Polsku v posledních 24 hodinách na polovinu a Polsko je tak v horší situaci než za „plynové krize“. Existují dvě verze, proč se tak stalo: ta první zní, že za to může Ukrajina. Ta druhá, že se tak Rusové Polsku mstí za proukrajinský postoj v době plynové krize a očekávají projev účinné lítosti (do Rumunska a Maďarska, které odbírají plyn stejným způsobem jako Polsko, jde totiž plyn normálně). Kterou z variant upřednostňujete?

Zdá se, že nápoj lásky, podávaný v Moskvě, po čase přestává působit, zatím aspoň na ministra Schwarzenberga. V rozhovoru pro Handelsblatt prohlásil, že Rusko přistupuje k umístění amerického radaru v ČR z imperiálních pozic z dob SSSR, že dobře ví, že systém není namířený proti němu a že se nerozloučilo s myšlenkou, že má právo veta v zemích bývalé Varšavské smlouvy. Tedy to, co v Událostech píšu od samého začátku sporu o radar. Zaplať Pán Bůh za to.

Jinak ruská stanoviska mají své duhově měňavé kouzlo, jaké za Brežněva postrádala. Agentura Interfax s odvoláním na vysokého důstojníka generálního štábu oznámila, že Rusko v reakci na Obamovu zdrženlivost, pokud jde o protiraketovou základnu, zatím nerozmístí rakety Iskander v Kaliningradské oblasti. V zápětí to další „zdroj“, tentokrát z ministerstva obrany, pro agenturu ITAR-TASS popřel: nelze zastavit akci, která zatím ani nezačala, na druhé straně jde o mobilní systémy, které mohou být dopraveny na místo velmi rychle a hned budou připraveny k zásahu. A konečně jiný „zdroj“ pro agenturu RIA NOVOSTI tvrdí, že šlo ostatně jen o projekt generálního štábu a ne o nějakou faktickou činnost. Račte si vybrat, můžete si vybrat vlastně všechno. Nic se sice neděje, ale to neznamená, že se, holoubci, nemáte čeho bát. Na druhé straně ruští partneři nejsou žádní nelidové, když budete moudří, určitě s nimi najdete společnou řeč.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.