UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Poslanec Schwippel se rozhodl odejmout svou podporu Straně svobodných občanů, protože její organizátor Mach projevil „amatérismus“. Jaký, není jasné, pan Schwippel to prý nespecifikoval. Pan Schwippel je ideální člověk na vystupování ze stran. Vstupování mu moc nejde a provádí ho zjevně jen proto, aby mohl vzápětí vystoupit. Má šanci se stát postrachem politických stran – ovšem jen do té doby, než ho pohltí propast zapomnění, což bude nejpozději po příštích řádných či předčasných volbách do PS.
Předseda ČSSD Paroubek (podle dnešního Práva) konečně dospěl k poznání, že kverulanti z řad vládní koalice mu odhlasují leccos, ale ne nedůvěru vládě, protože by pak už nemohli kverulovat veřejně a být za to ještě placeni (tedy ne za kverulování, ale za výkon poslaneckého mandátu). Místo vyjadřování nedůvěry bude ČSSD „procesy v ODS sledovat“. A pan Paroubek sází na ekonomickou krizi. Měla by být zjevně co nejtvrdší, protože to by dalo „důvod ke zúčtování s vládou“. Pěkné věci nám přeje předseda ČSSD.
Jenom mimořádná událost jako tsunami či jiná přírodní katastrofa by měla být důvodem k tomu, aby Evropská komise vyslala českou jednotku Battlegroup do akce, prohlásil předseda vojenského výboru EU generál Bentégeat. Ten člověk je zjevně realista.
RRTV opět pokutovala televize za nemravnost (odnesla to mj. upoutávka na seriál Kriminálka Las Vegas, postupem času se tyto pořady, podobně jako za totáče, přesunou do pozdních večerních a nočních hodin). Za řáděním televizní a rozhlasové inkvizice bude zjevně nějaká kolektivní psychóza, začíná to připomínat čarodějnické procesy, možná, že by její členové měli bát podrobeni odbornému vyšetření.
Senátor Dryml byl bez milosti vykopán z funkce vicehejtmana a radního (o zastupitelský a senátorský mandát ho ovšem nikdo nemůže připravit). Paroubkovi na dálku vzkázal, aby si dával pozor, protože jeho hlas bude potřebovat při příští prezidentské volbě. Jenže do příští prezidentské volby je daleko předaleko a v Senátě není ČSSD na panu Drymlovi závislá, protože opozice tam je tak jako tak ve výrazné menšině. Taky nevím, ke komu by se chtěl pan Dryml přivinout, aby dal ČSSD zahulit. Myslím, že o něho nebude až tak velký zájem.
Úmrtí Emanuela Mandlera se týká moje dnešní glosa. A jen tak mimochodem, zarazilo mne, kolik bylo v novinových a televizních zprávách na toto téma nepřesností. Demokratická iniciativa nebyla „polistopadová politická strana“, protože se za nezávislou politickou stranu prohlásila a o registraci požádala ještě před listopadovým převratem. Mandler nebyl předsedou LDS do června 1990, ale do podzimu 1991 (navíc se pak strana rozštěpila a on zůstal předsedou jedné části). V časopise Dějiny a současnost se naproti tomu neangažoval po převratu, ale počátkem šedesátých let minulého století. Obávám se, že je těžké se kvůli tomu zlobit na novináře, většinou měli dobrou vůli něco napsat, ale naprostý nedostatek základních informací. Informace by jim měla poskytnout ČTK, ale ČTK musí někdo dát zprávu. To se zjevně nestalo (nebo ji snad ČTK „ztopila“?).
Sobota 24. ledna
Mirka Topolánka se zmocnily zcela neovladatelné sympatie k Vladimíru Putinovi. Oslovuje ho Vladimír Vladimírovič a lísá se k němu jako dospívající jezevčík k páníčkovi. V pohádkách nastává tato situace zpravidla poté, co zlá čarodějnice naleje princi kouzelný nápoj, takže zapomene na krásnou princeznu, kterou má osvobodit, a bláznivě se zamiluje do šeredné baby s bradavicí na nose. Proboha, co se to podávalo za premiérovy návštěvy v Moskvě? Polonium to tentokrát nejspíš nebylo. Změnu premiérova postoje a její ruskou ozvěnu pěkně předvedlo Právo v dvojím rozhovoru, jednak s Topolánkem, jednak s ruským velvyslancem v Praze Fedotovem. K tématu se pochopitelně vrátíme.
Mladá fronta Dnes s předstihem realizovala v podstatě to, co jsem navrhl v závěru svého článku o Černého Entropě z úterních Lidových novin, požádala totiž několik karikaturistů z různých evropských zemí, aby ztvárnili, jak se jim jeví Češi. Úroveň je různá, jako superjednička se představil slovenský karikaturista Ondrej Šútovec ze SME, zejména tím, že nepodlehl švejkovskému stereotypu a zvolil jinde v Evropě sice poněkud méně známou, ale pro tento účel daleko výstižnější figurku (viz titulní stránka dnešní MfD). Jeho obrázek je velmi vhodným vyvážením krajně lichotivého názoru, jaký našinec na svůj národ má, a je to pojato bez jakékoli zloby nebo zavilosti – prostě sranda. V jiném smyslu je pozoruhodná kreace rakouského karikaturisty listu Der Standard, k níž se ještě vrátíme.
Pan Rath, středočeský hejtman, exceloval v rozhovoru s Lidovými novinami. V tomto kraji musí být nějaké jedovaté ovzduší, které nutí místní papaláše pronášet nehoráznosti. Před pár lety přivedl Rathův předchůdce Bendl redaktora Práva Kramera takřka k zhroucení tvrzením, že nacismus má sociálnědemokratické kořeny. Pan Rath jej dnes v LN hravě přetrumfl. Když se debata stočila na možná řešení hospodářské krize, prohlásil mj.: „Hitler řešil krizi tak, že začal zbrojit, čímž dal lidem práci a nastartoval ekonomiku! On s tím vyhrál volby! Pak to tedy vyústilo ve válku… Liberální ekonomové na tohle zapomněli. A místo toho přicházejí se svými fantasmagoriemi.“ Tvrzení je jednak nesmyslné, Hitler napřed vyhrál volby (i když ne tak, aby mohl vládnout sám, k moci mu pomohli němečtí ultrakonzervativci), a teprve potom začal zbrojit. A jakmile se dostal k moci, nebyla už nikdy o žádných volbách ani řeč. Kromě toho je nehorázné a hloupé, Marek Dalík se ve srovnání s panem hejtmanem jeví jako žabař. Předseda ČSSD se ovšem rozčílil, ví, že to bylo jinak. Kromě toho: kdyby si něco podobného dovolil někdo v Německu, letěl by na vteřinu a Německo by se za to muselo deset let omlouvat. Když si něco podobného dovolí nějaký český dejme tomu konzervativec (nejsme si jistý tím, jak toto označení na pana Dalíka sedí), má to pak deset let na talíři. Jenom čeští sociální demokraté mohou takové věci říkat jako chleba a nikdo nesmí ani škytnout.
Ministr pro lidská práva Kocáb je ministr bořitel. Jeho hlavním cílem je destrukce vepřína v Letech. Na téma se v posledních měsících poněkud pozapomnělo a na první pohled to vypadalo, jako by rozum byl zvítězil. Jenže chyba. Případ se ovšem, jak se zdá, zbytečně vleče. Pan ministr by se měl domluvit s ministryní obrany Parkanovou a jednou večer jednoduše ten ohavný podnik („prasečák“, jak on říká; zjevně nemá rád vepřové, není náhodou, tak jako byl údajně Maxmilián II. tajný protestant, tajným muslimem?) vybombardovat. Zlatá paní Stehlíková, měla spoustu podivných nápadů, ale s tímhle neotravovala.
Senát parlamentu předložil novelu zákona o loteriích, podle níž by poskytovatelé internetu měli zablokovat přístup k veškerým pornostránkám. „Úpravy“ tohoto typu mají plíživě totalitní charakter. Bolševik zakazoval porno a nestal se tím o nic mravnější. Morálka se neprojeví tím, že se pornostránky zakážou, ale že se nebudou pořizovat (přesněji řečeno že se budou pořizovat méně a že budou méně „brutální“). Navíc, kdo rozhodne, co už je porno a co ještě porno není? Pan Žák a jeho rozhlasová a televizní inkvizice? Zákon tohoto střihu je zastřený útok na svobodu projevu. Svoboda projevu se nenaplňuje zveřejňováním porna, ale porušuje jeho zakazováním.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.