Středa 14. ledna
Exprezident Havel vážně onemocněl. Mnohokrát jsem ho na stránkách Událostí kritizoval, na své kritice trvám. Taky jsem ovšem psal, že zejména v poslední době a zejména ve věci Ruska, radarové základny, vztahu k USA obecně a izraelsko-palestinského konfliktu dokázal říci věci, které jsou pravdivé a které lidé u nás neradi slyší. Je důležité, že je vyslovil člověk s jeho autoritou. Přeji Václavu Havlovi brzké uzdravení. Zejména v poslední době dokázal, že je ho tu velmi zapotřebí.

Rusko obviňuje Ukrajinu z toho, že mu krade plyn. Organizuje schůzku v Moskvě, na kterou si zve nejvíce ohrožené a taky nejvíce vydíratelné země EU. Projektuje schůzky v Praze a Bruselu. Převzalo iniciativu zcela do svých rukou, Toplánkovi se situace vymkla zpod kontroly. Moskva měla dokonce tu drzost, že označila USA za organizátora „plynové krize“. Česká vláda má jen minimum zahraničněpolitických zkušeností, které by byly zapotřebí k předsednictví EU. Konflikt v Gaze probíhá úplně mimo její režii, nebyla schopná do něho pořádně zasáhnout (Sarkozy taky ne, ale dokázal to o mnoho lépe prodat). Ministr Schwarzenberg se zjevně jen těžko smiřuje s rolí nestranného rozhodčího v utkání mezi izraelskými beránky (naštěstí jsou dobře vyzbrojeni) a vlky z Hamásu. Nedivím se mu. A ke všemu neštěstí ještě ta strašná blamáž s Černého plastikou. Při vší této hanebné politické nedostatečnosti v čele EU to vypadá, že si ČR dělá šoufky ze všech kolem a sama se přitom prezentuje jako sbor statečných, naváhajících zesměšňovat dokonce i svého vlastního prezidenta. Klaus je nesnesitelná osoba a zaslouží si do kožichu, ale kromě toho je to prezident ČR, a problémy s ním by si jeho zdejší odpůrci měli vyřešit na domácí scéně a ne lézt se svým antiklausovstvím Bruselu do zadnice (bruselské antiklausovství je móda s hysterickým přídechem, český prezident má svaté právo říkat voloviny, jak to ostatně často činí i jiní prezidenti z EU, jen se na ně kvůli tomu nepořádají štvanice. A popírat globální oteplování je něco jiného než popírat holocaust). A vrchol všeho, jak se ukazuje dodatečně, je nafoukané heslo Evropě to osladíme, resp. Sladíme Evropu. Nezlobte se na mne, milí čtenáři, za to slovo, ale hovno sladíme. Jen prokazujeme totální neschopnost a děláme si příšernou ostudu. Ceterum autem censeo, že by vicepremiér Vondra měl co nejrychleji odstoupit.

Poslanec Hovorka se poté, co jeho šéf dostal kopačky z vlády (přesněji řečeno sám odstoupil tou formou, které se říká „byl odstoupen“), zázračně proměnil a hodlá podpořit vojenské mise. Odkazuje na to, že mluvil s několika účastníky a ti ho přesvědčili. Zřejmě prostor pro sóloakce tohoto člověka se oslabením Čunkovy pozice o něco zmenšil. Jistěže jen o něco, ale je to dobrá zpráva. Upřímně řečeno je mi sympatičtější posanec Melčák než poslanec Hovorka. Ten první se aspoň neprezentuje jako ctnost sama.

„S Topolánkem si to vyřídíme jako chlapi,“ prohlásil bojovně odvolaný ministr Julínek. Dá se očekávat, že dojde na pěstní souboj. Bylo by to příjemné osvěžení v moři verbální sprostoty, kterou představují jednání PS. Jinak je zajímavé, jak se u nás pořád hauzíruje chlapáctvím. Většinou se pod ním rozumí bezpodmínečná kapitulace protivníka (viz Paroubkovy nestydaté požadavky vůči vládě a ODS). Aby se do chlapáctví (pod nímž se zjevně často rozumí pouhé buranství) vneslo i něco rytířství, resp. gentlemanství, je třeba doufat, že premiér dostane v chlapském konfliktu s ministrem Julínkem právo první rány.

Zpravodajství Práva o konfliktu v Gaze je opravdu síla. Dozvídáme se z něho např., že Izraelci používají Palestince jako živé štíty a že izraelští zpravodajci „mají zcela jistě“ v popisu práce přesvědčit lidi v Gaze i okolní svět, že vinu na jejich strádání nese Hamás (tvrdí to vyhozený šéf české civilní špionáže Randák, až se Paroubek dostane k moci, určitě ho vrátí zpátky). Pokud jde o to druhé, netřeba přesvědčovat, je to zjevné. Problém bude nejspíš v tom, že značné části „místních lidí“ to vůbec nevadí, protože sami jsou Hamás.

Karel Steigerwald se v MfD ohnivě zastává Davida Černého. Jeho instinkt, který mu velí stavět se na stranu takových (jedno slovo zabaveno), je neomylný. Na drzost a bezbožnost moderního umění si prý Evropa už zvykla, píše. Jde spíš o něco víc specifického, o nadutou českou drzost, která se vybíjí na druhých, ale když si někdo dovolí na ni (viz případ s francouzskými Gumáky), začne podle okolností buď kňučet nebo řvát o přepisování výsledků druhé světové války. Hrdě vystavujeme před světem naši vlastní nestoudnost a Steigerwaldové tomu tleskají. „Kudy půjde náš útok na Černého,“ ptá se pateticky a myslí samozřejmě útok nepřejících, netalentovaných, neschopných a malicherných takykrajanů. Jakýpak útok na Černého, pan Černý se dopustil čuňárny, to se stává. Ti, kdo jí dodali kosmických a politických rozměrů, jsou čeští politici v čele s Alexandrem Vondrou.

V Polsku (na území, které před válkou patřilo Německu) objevili masový hrob německých civilistů. Jde o dva tisíce lidí (i žen a dětí) povražděných zcela evidentně Rusy při jejich postupu na Berlín. Zpráva ČTK uvádí, že německé obyvatelstvo bylo vydáno na „milost“ sovětské (rozuměj ruské) armádě. To slovo milost se tu vyjímá opravdu pěkně. Je dobré, že nám dějiny zase jednou bezděky připomínají, jak vypadá ruská milost. Představitel města Malbork Piotr Szwedowski prohlásil, že tito lidé zemřeli velmi nelidským způsobem a bylo také nelidsky s jejich těly naloženo. Proto si nyní zaslouží (zpráva ČTK píše „prý“, to je opravdu hnusné) pohřeb s respektem a důstojností. Zase jeden slušný člověk v moři nenávisti až za hrob. Zaplať Pán Bůh za to.

Adéla Čabanová píše v LN: „Ministr Julínek věřil, že má nejlepší řešení na problémy českého zdravotnictví, a dával svým partnerům ve zdravotnictví i v parlamentu najevo, že z něj nechce ustupovat. Ani lékaři, ani poslanci ale nejsou na nepokorné chování zvyklí. A ve chvíli, kdy se vláda nemůže spoléhat na stranickou poslušnost poslanců, je takové chování bláhové. Kvůli tomu nedokázal Julínek své návrhy prosadit v parlamentu. A kvůli tomu, ne pro jeho změny zdravotnictví, je pochopitelné, že byl Julínek odvolán.“ Je to řečeno se sugestivností hodnou Libuše věštící slávu Prahy, nicméně je to nesmysl. Představa, že by Julínek prosadil své reformy, kdyby byl přilezl do sněmovny po břiše, je při opoziční politice spálené země naivní. Opozici nešlo o kompromis, ale o odstřel reformy. Odstřel reformy zkurvené je pro vládu větší potupa než odstřel reformy, která si aspoň v tom základním ještě zachovává hlavu a patu. A chtít prosadit v parlamentu něco důležitého v situaci, kdy se vláda nemůže spolehnout na poslušnost svých poslanců, je nesmysl a vláda by měla odstoupit.

Čtvrtek 15. ledna
Rusko organizuje summit odběratelů plynu, a to do Moskvy. Je to podobné, jako kdyby si šéf kapsářského gangu pozval do svého bytu okradené, aby s nimi „řešil situaci“. Smyslem je zjevně postavit na pranýř jako obětního beránka Ukrajinu, za níž je v současné době ochotno postavit se jen Polsko (a kdoví, možná jen prezident Kaczyński, v Polsku je podobná situace jako u nás). Evropská unie a její české předsednictví projevily velkou bezmoc a nechaly si vyrvat iniciativu z rukou. Barroso vyhrožuje, že pokud Rusko a Ukrajina nezajistí dodávky plynu, bude EK apelovat na podniky, aby se obrátily na soud. Je to trochu podobné jako vyhrožovat českými soudy Krejčířovi, vlastně ještě směšnější.

V této situaci předstoupil před víc než poloprázdný jednací sál evropského parlamentu premiér Topolánek a prohlásil, že chce hájit nejen české, ale i evropské zájmy jako císař Karel IV. Sebevědomí mu rozhodně nechybí. (To, že se ohradil proti útokům na prezidenta Klause, je ovšem v pořádku. Je to sice nesnesitelný člověk, v mnoha ohledech, jak se dnes říká, mimo mísu, ale je to prezident ČR, český politik to musí zohlednit a nepřipojovat se jen tak k evropskému protiklausovskému vytí, které se stalo v Bruselu a okolí nejen módou, ale skoro povinným rituálem. Přidat se by bylo neslušné a v této situaci by to byl i projev neloajálnosti k vlastní zemi.)

Vedení ČSSD zase oplývá humorem. Stínový ministr průmyslu a obchodu vyzval občany, stát a firmy, aby nekupovali zahraniční výrobky. „Považuji za nemravné od této chvíle posílat českou korunu přes hranice ČR při nákupu jakéhokoli zboží.“ Obávám se, že této formy uvědomělého vlastenectví se dá dosáhnout leda tak, že se dovoz cizího zboží prostě zakáže – jako za totáče. Lidé sice mají pro Paroubka a jeho čytřicet přátel velké sympatie, ale v tomhle ho určitě nebudou dobrovolně poslouchat, budou kupovat to, co je kvalitní a cenově výhodné, a ne to, co je české. Takový postup je totiž normální.

Právo coby hlásná trouba ruské lobby v ČR vede úpornou propagandistickou kampaň proti Ukrajině. V dnešním čísle citují „tisk“ (tedy ten, co se do Ukrajiny obouvá) a potom tak významného arbitra, jako je Robert Fico. Fico už jde jednoznačně Putinovi na ruku, což možná bylo (mimo jiné) smyslem celé akce. Až se do Strakovky probije Paroubek, bude dělat totéž. Je zarážející, jak snadno dokáže Evropa sednout Rusům na lep - ostatně, proč se divit, tutéž vstřícnost projevuje na Blízkém východě vůči palestinským extremistům a jejich podporovatelům.

ČSSD tvrdí, že Topolánkova vláda nezvládla krizi s přerušením ruských dodávek plynu, krizi v Gaze a že si udělala nebetyčnou ostudu s plastikami v Bruselu. Ve všech těch třech záležitostech má bohužel úplně pravdu.

Taktéž ČSSD se vzpouzí proti vládnímu návrhu Občanského zákoníku. Sociálním demokratům se například nelíbí, že by majitelé domů mohli nájemníkům dávat výpověď bez udání důvodů s dvouletou lhůtou, nebo z rozumných důvodů s toutéž lhůtou, nebo z vážných důvodů s dvouměsíční lhůtou. Nejlepší by bylo to zařídit tak, že by nájemníci byli prohlášeni za národní kulturní památku, na niž majitel nesmí vztáhnout svou zpupnou rukou (na dodržování tohoto principu by dozíral památkový úřad), nebo – demokratická verze - kdyby nájemníci měli možnost v případě nutnosti majitele sesadit a zvolit si jiného, lepšího. Povzbudivé v nové úpravě je, že z textu zákona byla vypuštěna možnost zbavit duševně nemocného člověka zcela svéprávnosti. To se bude hodit příští Paroubkově vládě: pomůže jí to překonat personální tíseň při výběru nových odpovědných řídících pracovníků.

Skandál s Černého bruselskou plastikou se rozrůstá. Množí se hlasy obhájců umělecké svobody, případ Černého srovnávají s Boratem nebo s karikaturami Mohameda. A naši kulturtrégři se hlavně bojí, aby to snad někdo nezakázal. Všechna srovnání kulhají. Podstatné je, že ať si vicepremiér Vondra tisíckrát opakuje, že dílo nezobrazuje pohled České republiky na 27 států unie, za prvé nejde o soukromou umělcovu iniciativu, ale o politické gesto, pod něž se vláda svou objednávkou-neobjednávkou spolupodepsala a za něž se tak zaručila, a za druhé je to gesto nesmírně stupidní a po českém způsobu nestoudné: my si z druhých srandu dělat smíme, když si ji dělá někdo z nás, je to hned málem přepisování výsledků druhé světové války. Ostatně nejde o možnost to zakázat, ale především o možnost, ba nutnost říci, že to, co pan Černý pod ochrannými křídly pana Vondry provedl, je prasárna. A pana Vondru neomlouvá, že ho chránil z indolence: měl si předem zjistit okolnosti.

Ohlas izraelské obranné akce v Gaze v Evropě je takový, že člověk očekává, kdy budou na Blízký východ vyslány evropské mírové jednotky, aby učinily přítrž izraelským válečným zločinům. Naštěstí by vzhledem ke své pověstné bojovnosti dostaly nejspíš strašlivě nařezáno, a navíc, jakmile by někdo prvnímu evropskému bojovníku za mír prostřelil hýždě, byl by to dobrý důvod pro to, celou misi zase stáhnout (vojenské mise jsou sice v Evropě povoleny, ale jen do té doby, dokud se žádnému z vojáků nic nestane, pak se stávají bytostně problematickými). Morálku budoucích evropských vojáků by mohlo v současné době povzbudit to, že se Izrael dopustil dalšího ohavného válečného zločinu: jeho střely zasáhly dokonce i místní hřbitov v Gaze.

ČSSD má prý opět roupy svrhnout vládu, byla by ovšem nejraději, kdyby se vláda svrhla sama tím, že vyvolá hlasování o důvěře. Paroubek totiž správně tuší, že s nedůvěrou nemá šanci. Např. paní poslankyně Zubová už se dala slyšet, že teď, v době českého předsednictví, není pro vyjádření nedůvěry vhodná doba. Kdo nechce, aby mu pod zadkem ujela poslanecká sesle, vždycky si nějaký důvod najde. Také pánové Raninec a Schwippel si jistě počkají, jakkoli je může lákat nová hradní strana. Lepší křeslo v parlamentu než Mach na střeše.

Podle LN se ministerstvo dopravy má stát jakýmsi skladištěm odložených odéesáckých hejtmanů. Ministrovat bude Bendl, náměstkovat Šulc, Toman a dokonce i Skokan, kterého v senátorské kampani podpořil osobně Václav Klaus. Pokusme se doufat, že to není pravda.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.