Pondělí 12. ledna
Rusové mohutně svádějí zádrhel ve spouštění zemního plynu na Ukrajinu, ale jinak se zdá, že na nějaké veliké obstrukce už asi nemají chuť ani sílu. Jde jim jen o to, předvést Ukrajinu jako černou ovci, bylo by nešťastné, kdyby na to Evropa a česká strana přistoupily. Ukrajina je ochotna svou deklaraci s dohodou nijak nespojovat a smlouva byla nakonec v Bruselu bez ukrajinských dodatků podepsána (podle zpráv, které jsem měl k dispozici, dodatky nebyly ani včera součástí smlouvy, jež se podepisovala). Vypadá to z ruské strany jako prestižní cukání, jak dlouho bude trvat a k čemu nakonec povede, těžko říci. Ministr Říman se v Právu poněkud nadýmá („Žádné ze zúčastněných zemí… jsme neumožnili jakoukoli vlastní aktivitu a dostali jsme je do situace, kdy pro ně bylo velmi obtížné říci NE“). Ovšem že za toto angažmá se asi Topolánek nebude muset nijak zvlášť stydět, vyplývá i z vyjádření Jiřího Paroubka: zdůraznil, že on by všechno dělal jinak, dřív a daleko lépe, ale ocenil Topolánkovu „závěrečnou snahu“. Tomu člověku chybí i jen špetka velkorysosti, je to nejen hloupé a neslušné, ale i netaktické, kdyby Topolánkovi tu a tam něco uznal, tím líp by se mu ho pak kritizovalo.

Slovenský premiér Fico se obává kolapsu dodávek elektřiny a oznámil, že přes závazek učiněný při vstupu do EU bude asi muset uvést do chodu odstavený blok jaderné elektrárny v Jaselských Bohunicích. Slováci mají navíc tu smůlu, že jejich uhelnou elektrárnu v Novákách zrovna dnes stihla závažná porucha. Ficovi se v této věci těžko divit. Po letošní zkušenosti by EU měla přehodnotit akcenty: místo hysterického blbnutí s globálním oteplováním (netvrdím, že neexistuje a že na ně člověk nemá vliv, jen že tyátr, který se kolem toho dělá, je přepjatý) by se měla soustředit na rehabilitaci „jádra“ – je to zejména pro postkomunistické země životní nutnost, neexistuje jiná možnost, než jak se aspoň trochu poosvobodit z ruského sevření. Zejména rakouský odpor k jaderné energii má ráz jakéhosi náboženského šílení.

Jinak premiér Topolánek zažívá šťastné dny i na domácí scéně. O víkendu se ukázalo, že pozice předsedy KDU-ČSL Čunka ve straně je po nezvládnutém konfliktu s Kalouskem zcela otřesena. Čunek se proto raději rozhodl sám rezignovat na své vládní funkce. Tím se nejspíš octl na skluzavce do politického nebytí, je otázka, jak na červnovém sjezdu strany obhájí svou pozici. Případem Čunek se zabývá naše dnešní glosa. Čunkovou rezignací se otevřela cesta ke změnám ve vládě, jak se očekávalo, odejde ještě ministryně Stehlíková a ministři Řebíček a Julínek. K Julínkovu odvolání se ještě vrátíme, byl v podstatě předhozen k roztrhání davu rozlícenému registračními poplatky. Považuji to za hanebné.

O tom, že si Rusové plynovým bojkotem Evropy neudělali dobře ani v oblastech a mezi lidmi, kde se dřív těšili sympatiím, svědčí článek Petera Weisse, někdejšího předsedy SDL, v dnešním Právu: „Metoda řešení sporu, jehož důsledky znamenají pro Slovensko hrozbu obrovských hospodářských škod a občany země vystavily téměř tváří v tvář mrazu, tak… vzala Slovákům poslední iluze o slovanské vzájemnosti.“ Tak aspoň k něčemu to bylo opravdu dobré. (Jinak si myslím, že ten člověk přehání, u slovenských intelektuálů a politiků, s nimiž jsem měl možnost se blíže seznámit, jsem většinou žádné stopy iluzí o slovanské vzájemnosti nezaznamenal).

Úterý 13. ledna
Premiér včera oznámil, kdo z vlády odejde. Kdo přijde, není zatím oficiálně jasné. Jasné je jen to, že jediná smysluplná změna, u níž postranní úmysly nehrají rozhodující roli, je ta, co se stala tak říkajíc sama od sebe – tj. rezignace ministra Čunka. Vykopnutí ministra Julínka je – přes všechny řeči o tom, co všechno nedokázal „zkomunikovat“ - jen a jen projev slabosti této vlády. Tématu se týká naše dnešní glosa. Jiří Paroubek změny ve vládě po svém způsobu „nemilosrdně“ zkomentoval, toho si už nikdo ani nevšimne, už si na to všichni zvykli (pozornost by bylo vyvolalo, kdyby byl někoho pochválil). Věnoval se však i médiím: „Chtěl bych se obrátit na média s žádostí o objektivitu, která v poslední době utrpěla dost značnou újmu.“ To je ten pravý arbitr elegantiae ve věci objektivity. Svůj díl dostalo i Právo: „Myslím, že i levicová provládní (!!!) média, jako je Právo, by měla změnit trošku svůj tón. Protože očekávat od opoziční strany, že půl roku českého předsednictví přestane být opoziční stranou, je prostě nemožné.“ Zatím může pan Paroubek takhle jen plácat. Až bude mít pod palcem exekutivu, řekl bych, že přejde od slov k činům. Ostatně, jakousi mediální ofenzívu, takovou, kterou jí samozřejmě nemůže nikdo vyčítat, ČSSD už chystá. Hodlá totiž ovládnout rozkládající se mršinu Literárních novin, vyhodit odtamtud neschopného Jakuba Patočku a změnit list ve „významný společensko-kulturní žurnál“, který by měl „vyjadřovat názorové postoje blízké ČSSD“. To bude fuška! Navíc bude třeba zohlednit, že kromě toho všeho by žurnál měl mít taky nějaké čtenáře. Plyn z Ruska měl začít téci dnes ráno. Údajně začal, ale kupodivu nikam nedotekl. Rusové promptně prohlásili, že jej Ukrajinci ukradli (Ukrajinci tvrdí, že ho Rusové pustili do potrubí málo). Monitorovací tým si stěžuje, že k monitorování nebyl ani v Rusku, ani na Ukrajině připuštěn. Putin si zve na jednání představitele dvou nejpostiženějších zemí EU, Slovenska a Bulharska. To vypadá pěkně: totiž tak, že premiér Topolánek zafungoval jako hejl, dohodl něco, co nemá žádnou váhu a jen ten smysl, aby měl Putin volné ruce pro pomlouvání Ukrajiny a vydírání nejslabších článků EU. Start českého předsednictví není tedy nic moc a navíc je okořeněn obrovským skandálem: česká vláda sponzorovala pro bruselské ústředí EU jakýsi legrační výtvarný panel, kde si pod vedením Davida Černého skupina evropských výtvarníků ironicky utahuje z vlastních zemí. Některé (Bulharsko) jsou tam prezentovány sprostě a nechutně. Jen Česká republika si neutahuje ze sebe, ale z Klause. Teď se provalilo, že vlastně jde o mystifikaci a všechno dělal pan Černý sám. Bulharsko mezitím už protestovalo. Ostuda ze startu českého předsednictví byla silně okořeněna. Udělal to pan Černý z blbosti, nebo schválně, protože chtěl vládě zatopit? Předvedli jsme se v Bruselu jako idioti. Nic neumíme, jen dělat si škodolibou a sprostou legraci ze spojenců. Pan Černý se prý vládě omluvil. Na panu Černém vůbec nezáleží. A omlouvat se není třeba naší vládě, naopak vláda se musí omlouvat Evropě, které to po česku osladila. Ostatně si myslím, že pan Vondra by udělal nejlíp, kdyby místo toho, aby příští týden v Bruselu slavnostně odhalil tu ostudu, honem odstoupil. A Události musí dohnat jeden rest: zatím nikdy jsme ještě neudělili bobříka vyčůranosti českému výtvarníkovi. Pan Černý si jej za tu kopníkiádu bohatě zaslouží.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.