Pátek 9. ledna
Zdá se, že Miroslav Kalousek byl pro předsedu Čunka velké sousto. Poté, co se vzbouřila řada krajských organizací KDU-ČSL, co se ukázalo, že Kalousek má vlivné zastánce i na Jižní Moravě, že drtivá většina lidí v ČR (já taky) je přesvědčena, že je nejlepším ministrem za KDU-ČSL, a drtivá většina lidí se domnívá, že účast Jiřího Čunka ve vládě není nezbytná pro fungování koaliční vlády (podle mého názoru – už jsem to napsal – nelze jen tak vyhodit předsedu koaliční strany z vlády, ten předseda by s tím napřed musel sám souhlasit, je to jednak úzus a jednak slušnost), se vedoucí orgány strany usnesly na tom, že ve vládě musí zůstat všichni lidovečtí ministři. To je řešení šalamounské, dělá ze slavně vytrubované Topolánkovy rekonstrukce vlády frašku a staví do nemožné situace zelené – proč by v této situaci měli oni souhlasit s výměnou ministryně Stehlíkové? V rozhovoru pro LN premiér připouští, že se s rekonstrukcí vlády dostal do pasti. Pokud se opravdu sám a jako první rozhodl vyhodit Čunka, způsobil si to sám, je zjevné, že to nejde: tj. teď to nejde, i když by to jak vládě, tak KDU-ČSL mimořádně prospělo. Bohužel, ne všechny užitečné věci jsou zároveň uskutečnitelné.

Premiér Topolánek se dohodl s Putinem o rozmístění monitorovacích komisí EU na „relevantní místa dodavatelského toku plynu“ z Ruska na Ukrajinu. Rusko ovšem požaduje, aby v komisi mělo své zástupce, Ukrajina to odmítá. Na tom ztroskotala jednání v Bruselu. Jak to vyřešili Topolánek s Putinem, není jasné, v každém případě Topolánek večer odletěl do Kyjeva, kde se nakonec dohodl s Juščenkem a Tymošenkovou (nepředpokládám, že by to nebylo v intencích toho, na čem se předtím domluvili s Putinem). V každém případě Moskva prý souhlasí s tím, aby se na kontrole ruských zařízení podíleli i Ukrajinci, a Ukrajina v návaznosti na to výslovně souhlasí, že na kontrole ukrajinských zařízení se budou podílet i Rusové. V sobotu se má Topolánek sejít s Putinem a Rusové by prý pak mohli pustit do potrubí plyn. Nějak se mi nezdá, že by to všechno mohlo být tak jednoduché. Topolánek sám uvedl v rozhovoru pro LN, že se mu „podařilo na pozadí dohody o plynu dohodnout s Vladimírem Putinem, že se setkáme i kvůli jiným problémům“. To zní dosti hrozivě. Pozice ČR jako předsednické země EU je nahnutá, kdekdo českou vládu pomlouvá, Paroubek jí jde tvrdě po krku, Putin má v ČR své mocenské zájmy, drží teď Topolánka tak říkajíc za citlivou část těla a nedovedu si představit, že by toho nekoukal do mrtě využít. Jinak v této věci nejde o konflikt dvou rovnocenných stran, Ruska a Ukrajiny, ale o mocenský tah Moskvy, které se Ukrajina z nezbytí brání. Místo blbého předstírání, že píská spor dvou rovnocenných soupeřů, by si EU měla uvědomit, že pokud chce zabránit tomu, aby Ukrajina znovu spadla Rusku do chřtánu, měla by jí koukat pomoci se splácením tvrdých tržních cen, víc než dvakrát vyšších, než byly ty dosavadní. Ministr Říman prohlásil, že bere problém jako politický, nikoli už jen jako technický. Tak tomu je a bylo to zjevné od samého počátku. Rusové budou asi muset nakonec z blokády vycouvat, protože na Balkáně (v Bulharsku, ale i v Srbsku, po ČR další „zájmové zemi“ z blízkého zahraničí) lidé dosud neovládají finesy evropsky nestranného posuzování střetů beránků s vlky (je jim teď na to moc velká zima) a jsou na Rusy pořádně namíchnuti.

Podle prosincového průzkumu STEM jsou prý lidé přesvědčeni, že u nás bohatnou především nepoctivci. To je plodné východisko k úvaze, k tématu se podle možností vrátíme.

Premiér Topolánek se v rozhovoru pro LN veřejně omluvil Paroubkovi za Langerova a svá slova pronesená bezprostředně poté, co mj. i hlasy ČSSD Sněmovna neschválila stávající české vojenské mise v zahraničí. Nebylo mu to moc platné, Paroubek dál váže souhlas s misemi na to, že ODS v Senátu nezablokuje novelu rušící registra poplatky ve zdravotnictví. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Jan Rybář píše v MfD, že ve srovnání se sporem o to, kudy povedou trasy plynovodů z východu na západ, je spor o radar pro Rusko dětskou hrou. Velmi se mýlí, je to pro Rusko jeden a tentýž spor. Taky není pravda, že je to spor o to (nebo jen o to), jak bohatá bude ruská státní pokladna. Kdyby se Rusové spokojili s tím, že své oběti vyždímou, dalo by se to ještě nějak snést, jenže oni, jak jsme to v minulosti i my zažili na vlastní kůži, se chtějí zmocnit tak říkajíc jejich těl a jejich duší – tj. chtějí je schramstnout a vnutit jim reprezentaci, která pak bude to schramstnutí ještě velebit. V této situaci je návrh pana Rybáře „přestat se bát Ruska“ jako jedna alternativa řešení plynové krize nehorázná blbina. „Ač to tak nyní moc nevypadá, za deset dvacet let může Rusko opravdu vyrůst v prosperující a demokratickou zemi.“ Fajn, až se tak stane, bude zcela nezbytné přestat se ho bát.

Rovněž v MfD uvádí premiér Topolánek dost plasticky důvody, proč Slovensko mohlo a chtělo přejít na euro. Myslím, že zapomněl na jeden dost podstatný: EU si z politických důvodů nemůže dovolit, aby slovenský přechod na euro vyústil v nepřehlédnutelné hospodářské obtíže, a to znamená, že udělá (tj. bohaté země eurozóny udělají) vše pro to, aby se tak nestalo. Proto bych se hrozně divil, kdyby Slovensko na vstupu do eurozóny prodělalo.

Exprezident Havel konečně nějak zaregistroval, že dnešní ODS a nenáviděný Václav Klaus nejsou zase až tak úplně jedno, a že pokud pomůže zničit ODS, nezasadí svému úhlavnímu nepříteli smrtelný úder, ale naopak mu pomůže. Zastal se Topolánka v tom, že jako premiér má právo vybírat si ministry podle vlastního gusta. Na tom jistě něco je, zároveň je tento nepřímý projev přízně, jak zkušenost praví, pro adresáta smrtelně nebezpečný (u premiéra je ovšem jakási naděje, že by mohl být proti neznámému smrtícímu jedu, který se exprezidentovým polibkem přenáší na políbeného a záhy ho politicky zničí, imunní).

Sobota 10. ledna
Premiér Topolánek se dnes dohodl s Putinem na písemné formě dohody o monitorování transportu plynu z Ruska do Evropy. Teď už musí jen přesvědčit Ukrajinu o tom, aby také připojila svůj podpis (dohoda mezi Topolánkem, Juščenkem a Tymošenkovou byla pouze ústní, Rusové trvají na písemné formě). Jednání s premiérkou Tymošenkovou proběhne dnes „pozdě večer“. Náhlá Putinova vstřícnost (prohlásil prý pochvalně „dokázali jste nemožné“) je mi poněkud podezřelá. Nemohu se zbavit dojmu, že si dělá z Topolánka legraci. Topolánek podle vlastních slov hovořil předtím v telefonickém hovoru s Putinem i o jiných věcech, co to asi bylo? V každém případě záleží teď na ukrajinské premiérce, osobě dosti obojetné. Protože na Ukrajině je pozdě večer o něco dřív než u nás, možná bude ještě co komentovat.

Urovnání sporů uvnitř KDU-ČSL vyvrcholilo zuřivou hádkou předsedy Čunka s ministrem Kalouskem na tiskové konferenci. Podle Čunka se Kalousek omluvil za to, že umožnil českým subjektům podnikat v oblasti sázení na internetu, Kalousek to rozhořčeně popřel. V KDU-ČSL doutná velký konflikt, vyvrcholí na volebním sjezdu, který si bratři a sestry přesunuli na červen. Sjezd snad může stabilizovat stranu, na rozložení sil v PS samozřejmě nic nezmění.

Topolánek si svou omluvou Paroubkovi, jak se dalo očekávat, moc nepomohl (omlouvat se Paroubkovi je něco podobného jako omlouvat se Hamásu). Paroubek ji prohlásil za „určitý dobrý prvek, i když bagatelní“. ČSSD hodlá nadále spojovat schválení misí se zrušením poplatků ve zdravotnictví a její špičky podrobily vládu drtivé kritice za první kroky v předsednické funkci EU (jak ve věci Gazy, tak v „plynové krizi“). Prezident Klaus, Paroubkův tichý spojenec, se zase vyjádřil v tom smyslu, že pokud jde o zahraniční mise, musíme si velmi pečlivě vybírat, protože primárním smyslem naší armády nejsou její účasti v zahraničních expedicích, to prý je jen doplněk hlavního poslání, kterým je obrana naší země. Zlatá slova. Naší zemi zatím nehrozí zhraniční intervence, ale totální vnitřní rozklad, k němuž samozřejmě může přispět vnější tlak (jako je např. ruská plynová blokáda, pokud by trvala pár měsíců). Pro vnitřní rozklad je armáda nepoužitelná, protože jednak to zakazuje ústava, jednak je na to naše armáda příliš mrňavá, jednak mám podezření, že by se v tom rozkladu rozložila jako první, a jednak by nám to naši přátelé z EU nedovolili. Navíc jeden z lidí, kteří momentálně dělají na české politické scéně největší neslušně řečeno bordel, navíc lehce zákeřnými prostředky (viz právě toto prohlášení), je právě její vrchní velitel. Kromě toho, účast v zahraničních misích má i světlou stránku, ti vojáci se tam aspoň něco přiučí od svých kolegů, kteří ještě úplně nezapomněli bojovat.

Politické grémium ČSSD vyzvalo senátora Drymla, aby se vzdal funkce vicehejtmana a krajského radního a omluvil se své stranické kolegyni Orgoníkové. Dryml všechno odmítl a stojí si na svém. Má zjevně podporu dr. Ratha, jehož se Paroubek bude jen obtížně zbavovat. Předseda ČSSD jde od úspěchu k úspěchu, tohle jsou jen blechy v kožichu, ale pořádně kousavé.

Nová hradní strana nabírá další spolupracovníky. Je mezi nimi exposlanec Jiří Payne, publicista Benjamin Kuras a zejména Miloslav Bednář. Pokud se ještě přidá europoslankyně Bobošíková, může strana zaplnit „obrovský prostor“ (slova Jiřího Payna), který zatím dělí ODS od Národní strany.

Ministr Říman poskytl Právu věcný rozhovor hlavně o problematičnosti jednostranné orientace na ruské dodávky plynu a o nutnosti solidarity mezi evropskými zeměmi v krizi, jako je tato. V závěru konstatuje, že se nedá říci (a možná se to nikdy nedovíme), kdo vlastně krizi zavinil. V téhle poslední věci bych nebyl takový pesimista, je to myslím celkem zjevné, netřeba zavírat oči.

Působí poněkud komicky, když zrovna v této situaci rakouský ministr zahraničí na návštěvě ČR horuje proti atomovým elektrárnám. Elektřina jistě plyn úplně nenahradí, ale může snížit závislost na něm. V téhle věci jde bohužel Rakousko proti životním zájmům svých postkomunistických sousedů; přitom za jeho odporem k jaderné energii je iracionální hysterie.

„Myslím si, že každou další hodinou, po kterou Izrael pokračuje ve své vojenské operaci, ztrácí v Evropě podporu veřejného mínění. Je to proces, který pokračuje velice rychle a ohrožuje vlády nakloněné Izraeli…,“ prohlásil ministr Schwarzenberg v rozhovoru pro izraelský list Ha´arec. To je ale problém Evropy, ne Izraele.

Je pozitivní, že česká média dala v diskusi o izraelském zásahu v Gaze zaznít i hlasu představitelky českých bodyguardů. Paní Pavlína Reš prohlásila v jednom ze svých četných rozhovorů (tentokrát pro MfD): „Když jsem přišla, tak jsem přátelům říkala, že chápu, proč se o tuto oblast (Gazu, bd) bojuje. Je to překrásný kus země.“ Naši bodyguardi budou ovšem muset vyvinout trochu větší úsilí, aby čtenáře přesvědčili, že Izrael chce Gazu dobýt. Izrael chce jen, aby teroristé z Hamásu neostřelovali z Gazy izraelské osady.

Germanista Pavel Polák uvádí v dnešních LN (příloha Orientace), že Pavel Eisner po roce 1945, po šesti letech německého ponižování, nepodlehl protiněmecké náladě, tak silné v poválečné době. Pan Polák buď nezná Eisnerovy články z té doby, nebo lže. K tématu se vrátíme.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.