Pondělí 29. prosince
Izrael zahájil odvetné vojenské akce proti teroristům z Hamásu, kteří ovládají pásmo Gazy a mj. otamtud soustavně ostřelují raketami přilehlá izraelská města a osady. Stalo se tak poté, co Hamás ukončil jakési příměří, které ovšem neznamenalo, že by raketové útoky byly úplně přestaly. Izraelská letadla zaútočila na infrastrukturu Hamásu a továrny, kde se podle informací, které měla izraelská armáda k dispozici, vyráběly rakety. Při útocích přišli o život i civilisté, moderní zbraně nejsou ještě tak vyvinuté, aby rozlišovaly mezi vojáky a civilisty, tím se podobají arabským teroristům nejrůznějšího ražení. Rakety Hamásu dopadají ostatně skoro výlučně na civilní cíle. Spojené státy se postavily jednoznačně za Izrael, EU a Vatikán se omezily na hraběcí výzvy k zastavení násilí. Ministr Schwarzenberg odsoudil Hamás za raketové útoky na izraelské osady, prohlásil, že se tím Hamás sám vyřadil z politického dialogu a že Izrael má právo se bránit. „Ostřelování ze strany Hamánu znemožňuje, aby tato organizace mohla být považována za partnera v jednáních a aby s ní bylo možno vést jakýkoliv politický dialog.“ To je přesně to, co mělo v této souvislosti zaznít. Ministr Schwarzenberg to ovšem v příštím půlroku nebude mít mezi mnichovany v Bruselu lehké. Pozoruhodné výkony zcela jiného druhu předvádí zpravodaj ČRo Tureček, kterého si přizvala ČT zřejmě ve snaze, aby byla dost vyvážená a nedostala od vrchního cenzora Žáka pokutu. Vypadá to, jako by ho řídili společnou rukou Ahmadínežád s Vojtěchem Filipem. Dnes večer např. na otázku, jak se k věci staví umírněné arabské státy, Egypt a Jordánsko, prohlásil něco v tom smyslu, že pracující tam zuřivě protestují. Proč si ČT nenajme přímo nějakého experta z Haló novin? K problému se samozřejmě ještě vrátíme, z toho, co jsem si stačil zatím přečíst, se mi zdá, že česká média se k němu stavějí dosti ohavně. Základní věc je: je iluze myslet si, že jsme nad věcí, povoláni rozsoudit dvě strany, z nichž je jedna za osmnáct a druhá za dvacet bez dvou. Jsme ve věci, nejen Izraeli, ale i nám jde o krk, ty rakety, co střílí Hamás do Izraele, nedopadají na nás jednak proto, že k nám zatím nedoletí, a za druhé proto, že se na řadu dostaneme teprve tenkrát, až se arabským radikálům podaří s pomocí různých evropských indolentů Izrael zničit.

Ladislav Kryzánek v Mladé frontě Dnes píše, že „znalci blízkovýchodního problému“ varují: „Déle trvající akce židovského státu může způsobit to, co nedokáže Hamas ani Fatah, totiž zase jednou sjednotit Palestince proti společnému nepříteli.“ To hlavní, co Palestince sjednocuje, je existence státu Izrael. Opravdová nejednota mezi nimi vznikne tenkrát, až Izrael přestane existovat, pokud si ovšem – což je víc než pravděpodobné – nenajdou dalšího nepřítele. Kdopak asi bude na řadě?

Vicepremiér Vondra je prý mezi kandidáty na post šéfa NATO. Není ovšem třeba hned propadat panice, není zatím mezi navrhovanými na příliš čelném místě. Problém je jen, že se do funkce nikdo z nich nehrne, a že by se nehrnul pan Vondra, to si nějak nedovedu představit. Myslím, že by takovou funkcí neměl zatím zastávat nikdo z postkomunistických zemí, a zejména ne nikdo ze země, jejíž stínový ministr zahraničí vypadá, že by byl schopný vyhlásit Spojeným státům, když ho rozzlobí, válku.

Miloš Zeman se na Primě vyjádřil k zahraničně politickým otázkám (v neděli, kdy se ještě o izraelském útoku na pásmo Gazy příliš nemluvilo, takže neměl příležitost doporučit izraelskému prezidentovi, aby koukal honem převzít Benešovy dekrety). Jeho názory na zahraniční politiku jsou jakousi intelektuální variantou názorů Josefa Švejka na mezinárodní situaci v předvečer první světové války. Také je pozoruhodné, že struktura jeho názorů vykazuje neklamné stopy šílenství: opravdový cvok vám nesdělí okamžitě, že je Napoleon Bonaparte a že zítra si Měsíc sedne na zeměkouli, nýbrž že nejprve mluví úplně normálně („stahování vojsk z Afghánistánu je pitomost, která dosahuje až zločinných rozměrů“), pak začínají být jeho názory čím dál tím víc, jak se dnes říká, kontroverzní (ušlechtilé synonymum pro „stupidní“), a končí tím, že americká radarová základna je zaměřena proti Rusku a že Rusko by mělo být součástí sjednocené Evropy. Jiří Paroubek okomentoval tento duchovní ohňostroj slovy: „…vždy, když ho v poslední době poslouchám, začnu se těšit na důchod: zapomínat na své vlastní chyby, nečíst zprávy, které se mi nelíbí, rozdávat rozumy a nemít žádnou odpovědnost…“ To je docela trefné, jen – vzhledem k tomu, co bylo výše řečeno – by místo „na důchod“ mělo možná být „na Bohnice“, což si ovšem pan Paroubek nemůže dovolit říci mj. proto, že by tím zároveň zpochybnil sám sebe. Kromě toho pan Zeman provozoval podobné (pravda, o fous nevinnější) kousky i v době, kdy byl ještě ve formě a ve funkci, a kdy by jeden řekl, že by nějakou zodpovědnost přece jen měl mít.

V dnešním Právu najdeme při pozorném čtení zastrčenou zprávičku, převzatou z BBC a ČTK: kdesi v Afghánistánu zahynulo přinejmenším 14 dětí a dva dospělí, když sebevražedný atentátník, který se chtěl odpálit na shromáždění kmenových vůdců, tak z roztržitosti učinil před místní školou. Kdyby něco podobného (třeba nedopatřením) udělali Američané, to by bylo řevu! Když si to dělají domorodci mezi sebou, je to v podstatě v normálu. Éto ich dělo (nevím, je li to přivlastňovací zájmeno ve správném tvaru, z ruštiny jsem už hodně zapomněl).

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.