Sobota 27. prosince
Souboj titánů pokračuje! Prezident Klaus se na televizní stanici Z1 pustil do svého hlavního evropského soka Sarkozyho. Učinil tak v rozhovoru, který s ním vedl Milan Knížek (proč ne rovnou Ladislav Jakl?). Označil francouzského prezidenta za „nepřítele Evropské unie i Evropy, která je podle něho „už dva tisíce let založena na tom, že se respektuje různost, že se respektuje odlišnost názorů a okamžitě se nestřílí po člověku, který vysloví o kousek jiný názor“. Toto vymezení Evropy mi připadá poněkud jednoduché, spíš bych řekl, že Evropa se upevňovala tím, že lidé byli za ideje, které považovali za správné, ochotni obětovat v případě nutnosti i život (tj. řečeno Klausovými slovy nechali po sobě za svůj názor i střílet; střílelo se přitom doopravdy, ne hubou), a že to velmi často bylo nezbytné. Klaus zaujal v Evropské unii marxovskou pozici odvážlivce, který staví její ideu evropské spolupráce z hlavy na nohy, a musí tedy taky něco vydržet. Taky myšlenka snášenlivosti, které se prezident dovolává, v moderním evropském pojetí znamená, že je sice nutno tolerovat odlišné názory, ale že to vůbec neznamená, že by všechny ty názory byly správné, a že správné názory je třeba prosazovat, kdežto špatné kritizovat, a to zcela zásadně. Dále nevím, zda těmi dvěma tisíci lety nazpět měl Klaus na mysli Césara nebo císaře Augusta (řekl bych že mu musejí imponovat), nebo toho (tehdy) bezvýznamného smolaře a nešiku z jakéhosi zapadákova, který přišel s tím, že je Boží syn a jeho úkolem je svět spasit, a byl proto za přispění místních orgánů státní správy utracen. Pokud se snad Klaus domnívá, že přišel s požadavkem, aby Židé, Římané ad. prosazovali respektování odlišnosti názorů, krutě se mýlí, pravý opak je pravdou. A Evropa nestojí na myšlence, že každý si může plácat, co chce, a basta. Spor mezi Klausem a Sarkozym je úplně neplodný, Klaus z něho má ovšem větší užitek, protože je bezvýznamnější a Sarkozy mu dělá reklamu.

Pozoruhodný je způsob, jak se k věci vyjádřili významní čeští politici. Místopředseda ČSSD Škromach vidí problém v tom, že Klaus ani Sarkozy nejsou sociální demokraté, jinak by se zcela jistě dohodli, dodávám, jako Paroubek se Zemanem (vlastně pardon, Zeman už není sociální demokrat). Ministr Schwarzenberg se staví na Sarkozyho stranu a přitom oceňuje, jak tento velký politik razantně vstoupil do kavkazské krize. To je slovo do pranice, já bych spíš řekl, že na sebe vzal mnichovskou roli svého slavného krajana Daladiera, domluvil se s Putinem (účastníkem konfliktu) o mírovém uspořádání, z něhož samozřejmě nakonec vylezlo odtržení Abcházie a Jižní Osetie, a navíc do toho všeho úplně zbytečně zapletl EU, takže Rusové ji teď mohou buzerovat za to, že ve zbytkové Gruzii není pořádek podle jejich gusta. Naopak předseda KSČM má větší zalíbení v Klausově odporu proti integraci EU posilováním jejích institucí, a v projektu „sjednocování na různosti“ (sjednocování na různosti se v češtině označuje - v přeneseném slova smyslu – slovem bordel).

Válka na Kavkaze vrátila Rusku sebevědomí, jásá titulek v Právu. Je zjevně pořízen podle vzoru „Anschluss Rakouska vrátil Německu sebevědomí“. A v závěrečné formulaci („A zároveň dala Moskva najevo, že se země opět vrací na světovou scénu jako sebevědomý hráč, s nímž je třeba vážně počítat“) stačí nahradit jméno města (místo Moskva Berlín), a rázem jsme o sedmdesát let zpátky.

Rovněž Václav Klaus uveřejnil v listě Mladá fronta Dnes, s nímž má nadstandardní vztahy, Manuál k Lisabonské smlouvě. Název je originální, je to, jako by vám k nějakému přístroji poskytli návod, proč a jak ho roztřískat.

Mladé frontě Dnes poskytl rozhovor i ministr financí Kalousek. Cituji z něho: „Státy by měly v době růstu hospodařit s vyrovnaným či v ideálním případě přebytkovým rozpočtem. Tím si zajistí možnost, aby v době recese a ekonomické krize mohly vyšší státní výdaje mírnit negativní dopady. Když se ale vlády zadlužují a chovají nezodpovědně i v době růstu, tak to pak mají v době krize mnohem komplikovanější.“ A kdyby jen vlády! Všeobecně se prosadilo přesvědčení, že je možné peníze napřed utratit a pak teprve vydělat. A teď se ukázalo, že je to dost riskantní.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.