Pondělí 22. prosince
Ministerstvo zdravotnictví hodlá žalovat krajské samosprávy kvůli rušení registračních poplatků ve zdravotnictví. Řekl to v nedělních Otázkách Václava Moravce náměstek Šnajdr. Spor s kraji se nepochybně povleče a přežije Topolánkovu vládu. Přesto je nutno Julínkovu týmu uznat, že bojuje.

Ministerstvo obrany je v horší situaci, protože stažení českých vojáků ze zahraničních misí se dotýká vztahu ČR ke spojencům a mezinárodních závazků ČR. Pokud ministryně Parkanová, resp. vláda ustoupí tlaku a sníží počet vojáků v Afghánistánu, bude to zela nemístný ústupek sociálním demokratům, kteří to tentokrát zcela očividně přepískli: spojili významnou zahraničněpolitickou záležitost s vnitropolitickou (která naše spojence z pochopitelných důvodů vůbec nezajímá). Ztráta věrohodnosti ČR je očividná, stejně tak jako fakt, že předsedovi ČSSD na ní vůbec nezáleží (viz jeho jednání s velvyslanci zemí NATO), přehrál to na Topolánka: když je to tak důležité, tak koukej couvnout, je to tvůj problém. Když necouvneš, mně to vůbec nevadí. Zdá se, že někteří asociálně demokratičtí předáci jsou z průběhu toho konfliktu lehce nervózní. Tak např. „stínový ministr zahraničí“ Zaorálek prohlásil: „Je bohužel pravda, že se to v pátek ve sněmovně utrhlo ze řetězu… Situace se ve sněmovně vyhrotila tak, jak si to podle mě ani Paroubek, ani Topolánek nepřál… doufám, že se emoce uklidní. Nedovedu si představit pokračování v této totální válce.“ Když to vnímá člověk tak otrlý a intelektuálně nekomplikovaný, tak to už je co říci.

Taky „dohoda o neútočení“ během českého předsednictví EU zjevně nebude. Topolánek o ni ztratil zájem, těžko se mu divit, cena, kterou za ni chce zaplatit ČSSD, je příliš vysoká.

Z toho všeho plyne, že nejvěcnějším řešením by byla demise vlády s tím, ať si ostatní zařídí Paroubek. Jenže pak se Paroubek dohodne s Klausem na úřednické vládě a v ní budou stoupenci ČSSD a klausovci. Je vůbec ODS schopná něco podobného ustát? Není náhodou, že konec koalice prosazují oddaní Klausovi stoupenci (posl. Šťastný). Vypadá to, že Paroubek (poté, co se zcela zjevně dohodl s Klausem) triumfuje, kdežto Topolánkova pozice je skoro beznadějná. To je špatná zpráva do Nového roku.

Podle Práva se „v ODS šíří informace“, že nepřítomnost poslanců Klase a Ježka na hlasování minulý pátek byla věc politická a domluvená. Připadá mi zvláštní, jak by mohlo někoho napadnout, že by tomu bylo jinak. Klaus ještě pár poslanců ODS utrhne. Budou ti zbylí schopni existovat bez svého tatíčka osvoboditele, obnovitele a živitele? ODS pro to dodnes udělala trestuhodně málo. Tohle je její hlavní problém. Klaus je teď její úhlavní a krajně nebezpečný nepřítel.

Z komentátorů Práva vyniká neotřelými nápady Jan Keller. Teď přišel na to, že radarová základna v ČR není namířena proti islamistům, dokonce ani proti Rusku, nýbrž proti Evropské unii: je to dýka, kterou Evropě do zad vrážejí američtí imperialisté a jejich zdejších přisluhovači. K tomu se snad ani nedá nic dodat, zbývá jen čekat, zda se někomu podaří pana Kellera ještě trumfnout.

Íránský radikální šíitský vůdce Muktada Sadr označil novináře Muntadara Zajdího, který proslul tím, že vrhl po prezidentu Bushovi dvě boty, za hrdinu žurnalistiky. Požehnaná země, kde se žurnalisté etablují metáním bot.

Ruský zatím ještě jen premiér Putin varoval „nepřátele Ruska“, aby se nesnažili jeho vlast destabilizovat. Rusko má velmi vážné hospodářské problémy a ruská mocenská elita je nutně potřebuje na někoho svést. Nepřítel je nasnadě: mezinárodní imperialismus v čele s USA. Možná mu teď budou říkat trochu jinak, aby to nevypadalo tak blbě. Ale zdá se, že návrat k politice v podstatě stalinistické nebo poststalinistické je pro ni z pragmatických důvodů nevyhnutelný. Bylo by moc fajn, kdybychom do toho tentokrát nespadli, ale pohled na současnou českou politiku moc nadějí nedává.

V Mladé frontě Dnes před vánocemi už tradičně prezentují dětské představy o „Ježíškovi“. Je to dosti otřesné. Nechtěl jsem se k tomu tématu (a ke konfliktu, který zuří mezi stoupenci „Ježíška“ a těmi, kterým přinejmenším nevadí Santa Claus) vracet, ale asi mi nic jiného nezbude.

Viliam Buchert mluví v MfD o nesmyslnosti řečí, jakoby se právě v Afghánistánu odehrával jeden z největších světových zápasů mezi dobrem a zlem. Jistě. Jde jen o zápas, kde jedna strana, ta, na níž stojíme, je výrazně lepší než ta druhá, a, což je ještě důležitější, zároveň o zápas, v němž nám jde o krk, protože té druhé straně jde o náš krk, mnohokrát to řekla a praktickými činy v Evropě (Londýn, Madrid) i v USA dokázala. Když Západ pustí Afghánistán, může docela lehounce nastat dominový efekt, protože přinese další důkaz o tom, že se nechce a neumí bránit. Pan Buchert si možná připadá nad věcí (není pravda, že v parlamentním sporu o vojenské mise v PS byli jedni za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou, nýbrž že ten spor vyprovokoval Paroubek a ČSSD bezohledně a z čistě mocenských důvodů), ve skutečnosti je, jak to odpovídá linii listu, velmi výrazným mluvčím západního defétismu česky národního formou a internacionálního obsahem.

Úterý 23. prosince
Něco na způsob předvánoční kletby vynesl nad koalicí a ODS Jiří Paroubek: „Pokud budete zasahovat do poplatků, je konec vaší vládě bez ohledu na cokoli.“ To vypadá jako vyhlášení občanské války. Paroubek tvrdí, že má 101 hlasů na svržení vlády jistých. To by bylo možné např. v rámci zákulisní dohody s Klausem. „Úřednická vláda“ klausovců a ČSSD by mohla tzv. rebelům v parlamentu zajistit mandát po zbytek volebního období. Ale: do konce volebního období toho až tak moc nezbývá a manévr by byl pro Klause dost riskantní (ve většině ODS by mu to asi na popularitě nepřidalo, navíc by taková vláda byla nejspíš závislá přinejmenším na toleranci komunistů). Takže pravděpodobnější je menšinová vláda jmenovaná Klausem po dohodě s Paroubkem. Topolánkovi by nezbylo než jít do konfliktu s Klausem a strana by se štípla – jak, to by záleželo na způsobu provedení. Jinak se dá říci, že premiér, který dá jakkoli najevo, že na něj výše uvedené výhrůžky šéfa opozice platí, tím nad sebou podepíše rozsudek politické smrti. Má to ovšem těžké, protože Čunek (kterému nic nehrozí, je „jenom“ ministr, ale zároveň předseda koaliční strany) už zřejmě uvažuje o ústupcích.

Katolický farář Pavel Táborský ze Slaného řekl Lidovým novinám ohledně svého chystaného kázání na půlnoční mši: „Teď je například hospodářská krize. Lidé jsou nejistí a hledají spasitele, který zachrání svět. Američané zvolili prezidenta Obamu a myslí si, že to bude on, kdo je vyvede z krize. Zapomíná se ale, že spasitel už jednou před dvěma tisíci lety přišel. To jim chci připomenout.“ To je snad trochu jednoduše řečeno, ale obávám se, že to poměrně výstižně charakterizuje obamovské šílení, které zachvátilo západní svět.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.