Úterý 16. prosince
Nedefinovaní poslanci se připravují na zítřejší jednání Sněmovny o registračních poplatcích ve zdravotnictví. Všichni je chtějí změnit, ale každý jinak. To je slibné. Návrh ČSSD zrušit poplatky u dětí do 18 let a u důchodců by podle odborníků prakticky poplatky zlikvidoval. Hlasování bude zajímavým testem pevnosti a smysluplnosti vlády. Vláda, které nedokáže prosadit nepopulární rozhodnutí, by se měla odporoučet.

Jakýsi irácký novinář vrhl na tiskové konferenci v Bagdádu po prezidentu Bushovi postupně obě své boty. To je jakési zdokonalení Chruščovovy akce v OSN na počátku šedesátých let (přesné datum jsem zapomněl a pro tento účel na něm nezáleží). Vrhač bot byl neprodleně zatčen, irácká televize, která jej zaměstnává, požaduje jeho propuštění „v souladu s principy demokracie a svobodou vyjadřování, které nový režim a americká vláda iráckému lidu slíbily…“ Obyvatelé země, kde za projev svobody vyjadřování považují vrhání bot po oponentovi, dávají najevo, že žádnou demokracii nepotřebují, protože nevědí, co si s ní počít. Vrhání bot po protivnících se dá realizovat i v méně náročných režimech, než je demokracie.

Po neúspěchu na kongresu ODS primátor Bém kamsi zmizel. Spekuluje se o tom, že se odebral do Antarktidy, aby tam zlezl nejvyšší horu onoho kontinentu. Nejvyšší hory ostatních kontinentů už pokořil. Byla by to jakási náplast na prožitou nepříjemnost a pan Bém by si tak definitivně zajistil, že jeho heslo v encyklopediích by začínalo slovy „politik a horolezec“.

Senát vrátil PS novelu trestního řádu, která zakazuje novinářům zveřejňovat mj. policejní odposlechy, získané pod rukou. Miloš Čermák o tom v MfD píše: „Je to dobře, protože kriminalizace zveřejňování odposlechů byla od začátku hloupým as zbabělým nápadem.“ Zároveň je třeba konstatovat, že hloupá a zbabělá skunkovina je, když noviny využívají kompromitujících materiálů tohoto typu, které jim kdosi účelově a se zjevným úmyslem přihrál, k tomu, aby se zapojily jako beranidlo do praktické politiky.

Středa 17. prosince
V projevu k evropskému parlamentu prezident Sarkozy nepřímo kritizoval Klause. Mluvil o prezidentu „jedné velké evropské země“, kde prý byly všechny evropské vlajky staženy z veřejných budov. „To není ke cti osoby, která takto jedná.“ K tomu je třeba říci, že na řadě úřadů včetně ministerstva zahraničí vlajka EU je a že prezident rozhoduje pouze o tom, zda bude vlajka EU na jeho sídle, nikoli o tom, zda budou „všechny evropské vlajky staženy z veřejných budov“. Česká republika jistě není žádný zázrak demokracie (a jako každá demokracie je kritizovatelná, protože demokracie mají chyby, kdežto autoritativní režimy policii, to je obměněný a vylepšený výrok z nějaké hry V+W), ale taky to není království z pohádky. Není náhoda, že nad Sarkozyho vyjádřením se pozastavil i k EU podstatně vstřícnější ministr Schwarzenbwerg a někteří opoziční politici. Pan Sarkozy mi připomíná domovní důvěrnici z činžáku, kde jsem kdysi bydlil, soustavně mi vyčítala, že na státní svátky nezdobím okna svého bytu. Přitom její síla donutit mne, abych okna zdobil, byla zhruba stejná jako síla pana Sarkozyho donutit Klause k vyvěšení vlajky EU na Hradě. Naopak, Sarkozy přece nemůže nevědět, že podobnými iniciativami hraje Klausovi do not, protože za prvé na něho znovu výrazně upozorňuje a posiluje jeho nimbus „disidenta“, a za druhé, vzbudí u mnoha lidí v ČR zcela oprávněný dojem, že strká nos do věcí, do kterých mu nic není (u národa poněkud zamindrákovaného ještě umocněný). A samozřejmě taky dojem, že v tom strkání nosů do cizích věcí spočívá činnost mocenské elity Unie (což je přesně to, co na EU kritizuje Klaus a jeho stoupenci). Proč to dělá? Čemu tím chce pomoci? Přece nemůže být takový pitomec, aby to všechno, co jsme tu napsali, nevěděl! Existuje snad nějaký vnitropolitický nebo vnitro-západoevropský zisk, který vyváží ztráty, způsobené jeho neomaleností? (Sarkozy zároveň kritizoval to, jak Klaus jednal s Pötteringem, v této věci měl pravdu.)

Premiér Topolánek chce do konce týdne oznámit změny ve vládě. Zdá se, že žádná veliká reorganizace nebude (koaliční partneři se prý vzbouřili). Spadne prý do toho Řebíček a Julínek. Vyhazov Julínka bude přiznání totální vládní bezmocnosti.

Ficův Smer má na Slovensku 48% podporu. Neměli bychom se nad tím pozastavovat, podle nejnovějšího průzkumu CVVM, k němuž se zítra ještě vrátíme, má Paroubkova ČSSD 44,5% (a přibírá). Paroubek Fica brzy dožene.

Poslanci Šeich (ODS) a Tejc (ČSSD) navrhují změnu zákona o ochraně zvířat, která umožní příslušným orgánům zasahovat proti konzumací psů a koček, kterou k nám ve velkém zavádějí přistěhovalci z asijského východu. Jakási vysoká státní úřednice se prý (podle MfD) vyjádřila, že bychom měli respektovat zvyky a tradice minorit žijících u nás. Budeme nakonec respektovat i lidožrouty? Karel Steigerwald se (ve včerejší MfD) mýlí, když dává na stejnou úroveň pojídání ondater, netopýrů a jezevců. Když lidé domestikovali nejprve psy a o pár tisíc let poději i kočky, udělali to proto, že ta zvířata pro ně mohou udělat prospěšnou práci, kterou by jinak sami těžko zvládali, a uzavřeli s nimi jakousi nepsanou smlouvu, že je za jejich služby budou živit a poskytnou jim útočiště. To, že je budou požírat, ve smlouvě nebylo. Považuju to za prasárnu a proradnost. Úprava zákona je na místě.

O poplatcích ve zdravotnictví (a o případném posílení českých vojenských misí v zahraničí) se rozhodne v pátek. Podle toho, co říkal premiér Topolánek, se předpokládá nějaká širší dohoda, protože i sociální demokraté dali najevo, že poplatky v určité podobě by mohly existovat. To je dobré: ČSSD vyválela kvůli poplatkům Topolánka, Julínka a celou ODS v blátě, zužitkovala je jako účinný klacek v předvolební kampani, přitom dobře tuší, že bez poplatků to nepůjde, a teď aspoň část z nich akceptuje. Ostudu bude mít ODS, ona bude platit za rozumnou, a odskáče to Julínek. Nemohu si pomoci, ale tento způsob politiky mi připomíná pojídání psů, o kterém jsem psal v minulém odstavci. Navíc je pro ODS a Topolánka nešikovný a sebevražedný. Paroubek z něho má nepochybně srandu.

Čtvrtek 18. prosince
Zatímco v poslanecké sněmovně včera probíhala vzrušená debata, při níž se účastníci navzájem označovali za cvoky a častovali neslušnými gesty, v zákulisí se premiér Topolánek s předsedou ČSSD Paroubkem věnovali činnosti pro ně doposud neobvyklé, pro niž se v češtině uchytil výraz kuhandl, přejatý z němčiny. Omezení či snížení zdravotnických poplatků za souhlas se zvýšením počtu vojáků v zahraničních misích ČR. Jistě, pro Paroubka je šikovnější, když poplatky nebudou úplně odstraněny: jinak by je, až se uchopí moci, musel zavádět sám a lid by mu to přičetl k tíži. Takhle ódium spočívá na ODS a on je pak bude jen podle potřeby „upravovat“. Zdá se, že se otvírá nová etapa české politiky. Věci se týká naše dnešní glosa.

Zároveň probíhají jednání o „paktu neútočení“ mezi ODS a ČSSD během českého předsednictví EU. I tady je Paroubek ve výhodě, naznačil, že na uzavření nespěchá, je možné počkat až na únor, kdy už Topolánek bude vědět, jak ODS naloží s Lisabonskou smlouvou (začne se projednávat v PS). Vláda ovšem potřebuje, aby opozice párovala ministry-poslance už od prvního ledna.

V Mladá frontě Dnes píše o současné hospodářské krizi Tomáš Munzi. Viníkem je, jak se zdá, socialismus. Nejsem ekonom, neodvážím se polemizovat, jen se mi zdá, že v našem životě proběhl jakýsi závažný existenciální obrat, který je možná důležitější než dočasné prohry kapitalistického anděla se socialistickým ďáblem. Ještě za mých mladých let to bylo na světě zařízeno tak, že si člověk napřed musel peníze vydělat, a pak je mohl utratit (jen pro víceméně výjimečné případy platilo, že za cenu jistého nepohodlí je možno pořadí obrátit). Teď to funguje naopak, lidé napřed peníze utratí a pak se je pokoušejí vydělat. Řekl bych, že to natrvalo nemůže fungovat, dřív nebo později to bouchne.

Tamtéž prezidentův tajemník Jakl brojí proti omezování jízd kamionů. Zákazy nejsou na místě, není to liberální. Argumentuje tím, že zboží, které vezou kamiony, potřebují všichni. Dřív se říkalo všechen pracující lid a ten argument se nepovažoval za liberální. Liberální je, co slouží svobodě jednotlivce, jednotlivec je sobecký a zakládá si na svém pohodlí. Tak například mně dělá dobře, když mi v pátek na D1 nehrozí, že se zabiju díky řidičům stovek a tisíců kamionů, z nichž někteří se navíc se k dopravním předpisům chovávají dost liberálně (mohou si to dovolit). A zajímá mne, zda se můj nárok na pohodlí cestování po D1 (na dálnici si nehraju, jezdím po ní za prací a ne víc, než je nutné) dá skloubit s nároky pracujících (k nimž si pro jednoduchost dovolím se v tomto případě počítat) na „rohlíky i hračky“, které jim (nám) vozí ty kamiony. V životě to bývá tak, že trochu se omezím já, trochu ti druzí. Jsme totiž, jak říká správně pan Jakl, vzájemně provázáni. Myslím, že by to šlo i v tomhle případě a není v tom nic neliberálního. Respektive je v tom něco neliberálního jen pro pošahané ideology.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.