Sobota 13. prosince
Francouzský prezident Sarkozy se na unijním summitu v Bruselu rozplýval nad Topolánkovou zmužilostí: „V zemi, kde je euroskepticismus, musí být šéf státu a vlády odvážný.“ Pro Francii a Francouze je Česká republika zřejmě přílišné exotikum, jinak by věděli, že euroskepticismus u nás zastává jen prezident a pár snobů v jeho bezprostředním okolí, drtivé většině obyvatelstva je to úplně fuk. (Podle zprávy ČTK vyjadřují hlavní francouzské listy, zejména konzervativní Le Figaro, skoro hysterické obavy z důsledků českého předsednictví, je to přehnané, jediné, co z obav plyne, je poznání, jak nesmyslná je procedura, při níž se „předsednictví“ po půl roce střídá.) Prezidentu Sarkozymu se zřejmě podařilo stát se na chvíli jakousi nekorunovanou hlavou EU. Snad by bylo dobré vzít v úvahu, že k tomu nemá ani ten nejmenší mandát.

Zřejmě v úsilí nenechat na zrádném Topolánkovi nit suchou vyjádřil se prezident velmi kriticky k heslu „Evropě to osladíme“ a prohlásil ho za „příliš sebevědomé, ne-li chvástavé“. Má samozřejmě docela pravdu (v téhle věci není těžké mít pravdu), legrační je jen, že se tím Topolánkovi lidé zřejmě chtěli Klausově distanci od EU nějak přiblížit. jenže u nepřítele si jen tak nešplhneš. Klaus se zároveň (prý jako ekonom, ne jako politik) navezl do Kalouskova rozpočtu. Bude se navážet do všeho. Strašně bych tomu člověku přál, aby byly co nejdřív volby a s ODS se rozhádal ještě důkladněji než dnes. Volby vyhraje Paroubek a Klaus slízne to, co za svého prezidentování (mj. a především do něho) slízával Havel, jenže asi s třikrát větší intenzitou. Paroubkovi podobní experti jako Klaus neimponují, v RaJ jich měl nepochybně celou řadu a všichni mu nosili bačkory v hubě.

Když se novinář Práva v Bruselu ptal premiéra Topolánka na to, zda jedná s Jiřím Rusnokem o účasti ve vládě, premiér odvětil: „Nejednám s panem Rusnokem. Pokud s ním budu jednat, budete poslední, kdo se o tom doví.“ Zdá se, že lov na bobříka slušnosti končí a pan Topolánek se vrací do staré formy.

Vycházející hvězda české politiky, Klausův přičinlivý elév Petr Mach, poskytl v jeden den hned tři rozhovory: menší Právu, velký Mladé frontě Dnes a Lidovým novinám. Nevěřím, že by mu to bylo k něčemu dobré, jsou vesměs bez chuti a zápachu a nedá se o nich nic rozumného napsat. Dosáhnout takového efektu je skoro umění. O slovo se hlásí i strana pana Havlíka, která s tou Machovou (a se „starými politiky z ODS“) nechce mít nic společného. Pan Mach má vzhledem k hradnímu backgroundu jakousi šanci utrhnout v příštích volbách do PS pár hlasů Topolánkovi. Protože, jak to vypadá, přesvědčivě vyhraje ČSSD, bude výsledkem slabší opozice. Paroubek by si měl pana Macha náležitě považovat.

„Porovnávat mandát Klause a Cohn-Bendita ale nelze. Europoslance volí lid a Klause si vyhandlovali lobbisté, přeběhlíci a jiní poslanci.“ Pan Uhl se osměluje, vystrkuje růžky a začíná – asi po vzoru Lva Davydoviče - se zásadní kritikou buržoazní demokracie. Zapomněl jen dodat, že v prezidentské volbě volili lobbisté Klause, kdežto lid Švejnara. Také by bylo dobré upozornit, že pana Cohn-Bendita nevolil ani tak lid, jako pár podivínů a excentriků, kteří při volbách do EP náhodou zabloudili do liduprázdných volebních místností.

Kněžna z Hohenbergu (pravnučka Ferdinanda d´Este) se domáhá vrácení inventáře zámku Konopiště. Zámek byl po první světové válce zabaven jako majetek Habsburků, ale rodina arcivévody v důsledku jeho nerovného sňatku k panovnickému rodu nepatřila. To je sice pravda, ale náš lid nemusí zoufat: v záloze jsou přece ještě Benešovy dekrety.

Slovenský ministr kultury Maďarič (Smer) prosazuje novelu zákona o státním jazyku, v němž je čeština zařazena mezi jazyky Slovákům nesrozumitelné. Podle pana ministra „zákon má chránit Slováky, kteří neovládají cizí jazyky. Setkávají se s letáky či pamětními deskami v angličtině či maďarštině a nerozumějí, co je tam napsáno“. Používání nesrozumitelného jazyka bude tvrdě pokutováno. Za prvé, pan ministr by se měl v duchu tohoto purismu honem přejmenovat. A za druhé, doufám, že to nebude platit v restauraci a při nákupu dálniční známky, nic víc na Slovensku nepotřebuji (moje slovenština není nic moc).

Poslanec Melčák dal najevo, že hodlá hlasovat pro americký radar. To ovšem koalici moc nepomůže, proti budou obě zelené kverulantky, Hovorka a nejspíš i ministr Liška. Co udělá poslanec Snítilý, je nepředvídatelné. Poslanec Wolf by možná hlasoval taky pro radar, ale to nebude stačit.

Pondělí 15. ledna
Sociální demokracie dělá umocněně to, co každá opozice v době, kdy se blíží krize, za kterou vláda sice nemůže, ale jako každá krize se jí dá přišít: přichází se smrští slibů, které sice nic nevyřeší, ale veřejnosti budou imponovat. Vévodí jim “dočasné“ snížení dolní sazby DPH (je velmi těžko představitelné, že by se jednalo o jinou dočasnost než byla ta s pobytem sovětských vojsk na našem území). Proti slibotechně racionální argumenty nepomáhají, ministr Nečas může stokrát opakovat, že snížení DPH zvýší zisky prodejcům, přičemž výsledné ceny zůstanou stejné, brizantní účinnost populistických požadavků to nijak nezmenší.

V té souvislosti je poněkud znepokojivé, že předseda ČSSD Paroubek nachází vlídná slova pro svého úhlavního nepřítele Topolánka. ODS dostala volební nářez, potřebuje ČSSD k evropskému předsednictví, je čas na velkorysost. Topolánka i Paroubka teď spojuje společný nepřítel, euroskeptik Klaus. Oba mají nikoli neopodstatněný dojem, že ten člověk dělá ČR a zprostředkovaně i jim obrovskou ostudu. Doposud spolu obě strany vedly studenou občanskou válku, teď hrozí pravý opak, což taky není nic moc. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Jiří Paroubek prý taky hodlá rezignovat na případné předsednické křeslo v PS – poradili mu, že by tím mohla utrpět jeho popularita. Námezdní průzkumníci veřejného mínění hrají v ČSSD podobnou roli, jako v prehistorických společenstvích šamani a věštci.

Ve Francii z nás mají srandu. Asi by se mělo upřesnit, že tak trochu a ne všichni. V českých novinách je kolem toho už několik dní poprask. Pro zamindrákované společenství je to horší, než kdyby nás nenáviděli. Možná by bylo dobré se ptát, je-li to, že z nás mají srandu, opravdu tak úplně bezdůvodné.

Liberální anarchista Petr Uhl se dnes v Právu zastává svých mladých souvěrců. Nestačí mu, že anarchistické kraválisty označují všechny české noviny za antifašisty, kdežto pravicové extremisty za neonacisty (ve skutečnosti jde, řečeno slovy Jana Hanče, o stejné ptáky, jen s jinak vybarvenými brky na ocase). Podle Petra Uhla „anarchisté protestují proti poměrům, ne proti lidem“. Proti poměrům, ne proti lidem, protestovali kdysi i bolševici. Bohužel jejich cesta k nápravě poměrů vedla přes hekatomby mrtvol, které byly za živa také lidmi.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.