Úterý 9. prosince
Výkonný ředitel CEP Petr Mach intenzivně pracuje na založení nové pravicové strany. Má prý v té věci podporu prezidenta a jakési sympatie mu vyjádřili i někteří poslanci ODS – sympatie jsou, jak se ukazuje, velmi výrazně platonické, nikdo z nich zatím o odchodu z ODS neuvažuje. Důvod je zjevný: virtuální strana ve stavu zrodu nepředstavuje žádný spolehlivý výtah do Poslanecké sněmovny. Jiří Paroubek sice věští vládě i ODS zkázu („mezi občanskými demokraty dojde k rozkolu, pro ODS i vládu půjde o smrtící zásah“), ale vypadá to, že puzen vlastním přáním mírně přehání. Zničit ODS nejde hubou, ale rozumnou politikou, a k té má daleko. Tématu nové strany se týká naše dnešní glosa.

KDU-ČSL připravuje návrh společného rodinného zdanění, které má zvýhodnit rodiny s více dětmi. Lidovci se zřejmě pokoušejí bojovat se vžitým přesvědčením, že jejich předseda je zaměřený proti Romům. Návrhy tohoto typu vzbuzují podezření, že jde hlavně o to, aby se strana ideologicky a populisticky předvedla.

Dnešní den byl ve znamení politických hrátek kolem schůze Poslanecké sněmovny ohledně Lisabonské smlouvy. ČSSD ji iniciovala zřejmě ve snaze získat body na účet ODS („donutili jsme je“), ODS nezbylo než se rovněž z prestižních důvodů zašprajcovat. Nato Paroubek spustil sérii výhrůžek ohledně bojkotu českého předsednictví EU a vzbouřili se i koaliční partneři. (Paroubek se zjevně vzpouzí, aby bylo odsouhlasení Lisabonské smlouvy nějak svázáno s odsouhlasením smluv o radaru - ve věci radaru už couvnout nemůže). Nakonec byl uklohněn jakýsi kompromis: schůze byla zahájena (za souhlasu ODS) a po nějaké době přerušena do začátku února (za souhlasu ČSSD). Podobná procedura zjevně proběhne i v Senátu. Podle toho, co řekl Právu poslanec Benda, ODS kalkuluje s tím, že v únoru už bude jasno o tom, jaké stanovisko zaujme k radaru nová americká politická reprezentace. Skutečností zůstává, že ODS se sotva rozhodne zablokovat Lisabonskou smlouvu, kdežto osud smluv o radaru je ve hvězdách. To, co se odehrálo kolem Lisabonské smlouvy dnes, na věci nic nezmění.

Mladá fronta Dnes věnuje celou stránku (hlavně velký rozhovor s poslancem Bendou) otázce kriminalizace zveřejňování odposlechů. Bylo by velmi užitečné nějak zabránit tomu, aby je noviny používaly jako beranidlo při pokusech spoluutvářet praktickou politiku, což Mladá fronta Dnes dělala dost výrazně a přitom i úspěšně (dnes už se všeobecně akceptuje, že ministr Langer byl nějak napojen na mafiána Mrázka, ačkoli ze zveřejněných odposlechů nic podobného nevyplývá). Jenže zákony tohoto druhu jsou na nic. Jde o to, aby se někteří novináři nechovali jako čuňata, a na to je každý zákon krátký.

Bohumil Pečinka se domnívá (ve velkém článku v MfD), že prezident Klaus se ve svém prvním období snažil držet určitou politickou linii, chtěl opravdu být prezidentem aktivním, ne aktivistickým. Pamatuju si to jinak. Pletl se do všeho možného včetně architektury a v politice byl zpočátku zdrženlivější jen proto, že jeho mateřská ODS byla v opozici a vláda mu velkou šanci nedala. Přesto měl tendenci např. zkoušet ministry ze znalosti jazyků a při různých příležitostech kartáčovat ministra zahraničí Svobodu. Klaus se nezměnil, jak správně říká Miloš Zeman. Ani k lepšímu - a ani k horšímu, protože to, řekl bych, už skoro nejde.

V příbramské galerii Františka Drtikola vystavují originální betlém, v němž figurují Rumcajz, Manka a Cipísek. Na střeše stáje sedí místo anděla vodník. Jednak nevím, proč se tomu říká betlém, a jednak se mi zdá, že by bylo dobré k tomu vymyslit jiný svátek, totiž svátek těch, kteří bohatým brali a sobě chudým dávali. Svého času tak fungoval sedmý listopad, nemělo by se to obnovit?

Středa 10. prosince
Ve Sněmovně došlo k zcela mimořádné dohodě: Paroubek se změnil z rozlíceného tura v mírovou holubici s olivovou ratolestí v zobáčku (zobáku?) a rovněž Topolánek se oprostil od oplzlé gestikulace a vyšel opozici vstříc. ODS nezablokovala schůzi PS ohledně Lisabonské smlouvy a ČSSD jí za to vyšla vstříc a souhlasí s tím, aby se jednání přerušilo a pokračovalo až v únoru příštího roku. Společným zájmem je, aby parlament Lisabonskou smlouvu nenapravitelně neodmítl. Topolánek ujistil opozici i veřejnost, že ODS nehodlá Lisabonskou smlouvu odmítnout. Během jednání padala zdvořilá slova, jaká v našem parlamentu zaznívají jen v mimořádně slavnostních chvílích. Nejspíš je to tím, že začal advent. A taky tím, že se Paroubkovi nehodí prezentovat se před Bruselem jako strůjce konfliktů. V každém případě po dlouhé době zazněly v PS civilizované tóny, neodpovídající pojetí politiky jako pokračování třídního boje jinými prostředky. Dovolím si zaradovat se – nepochybně poněkud předčasně, ale radovat se u nás lze už jedině předčasně.

Naproti tomu je ČSSD neoblomná v otázce zahraničních vojenských misí ČR (jde zejména o navýšení počtu vojáků v Afghánistánu). Sociální demokraté jsou dotčeni, že to s nimi vláda dostatečně nekonzultovala (pádný důvod, proč to zabít!). Situace je nepřehledná, předseda zahraničního výboru, sociální demokrat Hamáček (rozumnější sociálně demokratická varianta k šílenci Zaorálkovi) by možná šel na kompromis, ale Paroubek mu to nedovolí. Proti vysílání vojáků do zahraničí jsou i dva lidovci a minimálně dvě zelené (duo Zubová – Jakubková), takže na bezmocnosti vlády se po kongresu ODS zase až tak moc nezměnilo.

Podle průzkumu Transaprency International je Česko světovou špičkou v korupci, hůř prý je na tom už jen Nigerie. Aniž bych měl nějaké nadměrně příznivé mínění o stavu korupce v ČR, řekl bych, že anketa vypovídá víc o Transparency International než o posuzovaných zemích.

Podle názoru učenců se Ježíš narodil v červnu, ne na Vánoce, protože na vánoce příslušného roku nemohl být na obloze vidět žádný úkaz připomínající kometu. Podle jiných vědeckých teorií nebyl Ježíš ukřižován, ale žil ve spokojeném a dlouholetém manželství s Marií z Magdaly. Zbývá už jen vědecky zapracovat na tom, že Ježíš byl vlastně ženská. Dovoluji si skrovně upozornit, že Evangelia nejsou astronomická ročenka a nejsou o tom, že v lednu v roce Kristova narození se na nebi objevila kometa, ale o tom, že máme milovat své nepřátele a modlit se za ty, co nás pronásledují.

Podle agentury Median vede v preferencích ČSSD s 43% před ODS s 29%. KSČM má 12, KDU-ČSL 6 a zelení jsou pod hranicí volitelnosti. ČSSD se blíží absolutní většině v PS. Výsledek může být lehce nadsazený (byl pořízen pochopitelně ještě před kongresem ODS), ale je zároveň relevantní: ČSSD má velký náskok a hned tak ho neztratí. Paroubka je třeba pustit k moci, a to čím dřív, tím lépe. Čím déle bude trvat současný rozklad vládní koalice, tím líp pro ČSSD.

O místo na autentické pravici, uprázdněné po debaklu Pavla Béma na kongresu ODS, se hodlají ucházet hned dvě strany: Machova a Havlíkova. Zdá se, že se opět rozjíždí proces integrace pravice. Integrace spočívá v nekontrolovaném bujení pravicových pidistran, které usilují o slučování, a tento proces vede naopak k jejich množení. Procesem integrace pravice jsem se během své politologické kariéry soustavně vědecky zabýval a dospěl jsem k zformulování dvou tzv. Doležalových zákonů, které mají pro fungování nekonečně malých politických těles podobný význam jako Keplerovy zákony pro výpočet oběžné dráhy planet. Zákon první: výsledkem procesu integrace dvou malých pravicových stran je ještě menší pravicová strana. Zákon druhý: výsledkem procesu integrace dvou malých pravicových politických stran jsou tři malé pravicové politické strany. Oba zákony se přitom často uplatňují jaksi najednou: v procesu integrace dvou malých pravicových stran vznikne ještě menší strana, přičemž obě integrující se strany existují i nadále.

V Řecku probíhá široce založená revoluce socialistického charakteru. Podnět dala policie, která nejspíš nedopatřením zastřelila mladého syčáka, co házel na policejní auto šutry. Policisté byli asi v tísni a propadli panice. Syčáci, co házejí šutry na policajty, se jistě nemají střílet. V podstatě by stačilo pětadvacet na prdel. Ale šutry na policejní auta se taky házet nemají. Důvod k revoluci je, řekl bych, nedostatečný a „rozporuplný“.

Mladá fronta Dnes oslavuje Československo, které obětavě pomohlo Izraeli vybojovat si právo na existenci. Je třeba jen doplnit několik detailů. Za prvé, bylo to bolševické Československo po únorovém puči v roce 1948. Za druhé, dostalo to befélem od Stalina, který tehdy usiloval o rozklad britského impéria (Britové se do palestinského konfliktu zamotali po způsobu takřka rakousko-uherském) a doufal, že si ve Středomoří utrhne další kolonii. Za třetí, jediný, kdo v konfliktu obstál, byli Izraelci. Nechali si od Stalina a jeho československých přisluhovačů pomoci, a pak Stalinovi bez okolků vysvětlili, že je ani nenapadne být kolonií ruského impéria (k jehož nosné ideologii odjakživa patřil ten nejodpornější antisemtisismus). Stalin se vztekal, ale už bylo pozdě.

Historik a producent Pavel Paleček kritizuje v MfD Ústav pro studium totalitních režimů a jeho ředitele Žáčka. Závažnou chybou ústavu podle něho je, že „neumožňuje zapojení všech složek české společnosti do procesu vyrovnávání se s minulostí“. Ano, to je závažná chyba. Je třeba ústav otevřít složkám z KSČM a pak taky těm, o nichž se v archivech spojených s ústavem vyskytují kompromitující údaje. Složky by měly nastoupit s nůžkami a zápalkami upravit archiválie do toho stavu, aby byly přijatelné pro celý národ včetně těch o nichž archiválie vypovídají nedostatečně šetrně. Pan Paleček nikoli náhodou připomíná Česko-německý nadační fond budoucnosti, který účinně spolupracoval na „vylikvidování“ sudetoněmeckého problému. Nechme minulost minulostí a dívejme se do společné budoucnosti! Podobným způsobem je třeba „vylikvidovat“ i ten komunistický. Ať jsme byli komunisté nebo demokraté, ať fízlové nebo jejich oběti, všem nám přece šlo o jedno: totiž o lidská práva. A na nich budeme teď společně, fízl nefízl, družně spolupracovat. Kdo se vzepře, vyletí (zatím jen z Ústavu pro studium totality). Moc mi to připomíná rok 1969.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.