Středa 3. prosince
Především se musím omluvit za chybnou informaci ze včerejška: program mimořádné schůze PS byl schválen nejtěsnější možnou většinou (99 ze 196 přítomných), 94 poslanců bylo proti, ale navíc se tři kverulanti z ODS zdrželi (což je z hlediska schválení programu schůze totéž). Přesto je pro Topolánka příznivé, že nejde do víkendového kongresu s tak potupnou porážkou a signálem naprosté bezmoci, jakými by byla neschopnost prosadit ve Sněmovně to, o čem se má jednat.

ČEZ si vymyslily pro odběratele elektřiny pozoruhodnou hru: pokud si „zafixují“ cenu elektrické energie, budou v roce 2010 platit stejně jako v roce 2009, i tenkrát, když cena bude pro ostatní vyšší. Pokud by ovšem cena byla pro ostatní nižší, oni zaplatí zase stejně, jako v roce 2009. V MfD to přirovnávají k ruletě, což není od věci. Tato technika hrátek se zákazníky mi připadá poněkud neslušná.

Podle místopředsedy ČSSD Sobotky by se vláda měla chovat jako menšinová, tj. jednat o důležitých otázkách s opozicí. Myslím, že nejlepší způsob chování se jako menšinová je demise. Má tu výhodu, že s Paroubkem a spol. není třeba se o ní dohadovat. Ostatně to, co by jim spadlo do klína, není nijak vábné. A pokud se Topolánek bude zuby nehty držet (vládní) moci, má za současné situace sotva jinou vyhlídku, než se víc a víc zamotávat do svého nezáviděníhodného postavení.

Oponenti Lisabonské smlouvy operují s tím, že její přijetí by mohlo „roztočit restituce majetku odsunutých Němců“. Pozoruhodné je na tom vlastně jen jedno: jak se kdysi dávno provedená sviňárna neustále vrací jako strašidlo těm, kteří si dodnes nedokázali přiznat její podstatu. Vsadím se, že ještě za sto let se budou Češi (pokud ještě nějací budou) strašit Benešovými dekrety (a zároveň si myslet, že byly docela OK). Je to směšné a hnusné zároveň.

Není prý zcela jasné, zda se prezident Klaus zúčastní kongresu ODS. Hrozně bych se divil, kdyby si odepřel takovou příležitost nakálet svému nenáviděnému nástupci na hlavu. Topolánek prohlásil poněkud sarkasticky: „Teď všichni čekáme na kongres ODS a na to, zda Václav Klaus bude, či nebude chtít vládnout místo této vlády.“ Klaus může na kongresu jen těžko získat celou ODS na svou stranu. Protože ale zároveň může jen velmi těžko ustoupit, nejspíš ji rozpoltí. Otázka je, jak velká část se za něho postaví. Protože tentokrát bojuje proti svému dítěti, „standardní politické straně“, bude to mít o hodně těžší než kdysi s Havlem a spol. Je to docela jiný druh protivníka.

Petr Havlík vysvětluje v MfD poněkud prostoduše smysl vytvoření pravé konzervativní strany. Strana by představovala druhý subjekt na pravici, spolupracovala by s Topolánkovou ODS (a přitom ji mocně držela pod krkem, zaujala by tedy tradiční místo lidovců) a vyvážila by existenci dvou stran (ČSSD a KSČM) na levici. To jen zvláštní aritmetika: když se ODS rozdělí na dva kusy, vyváží komunisty i se sociálními demokraty. A lidovci (a zelení) zjevně při pohledu na tu slávu zaniknou. Pozoruhodné jsou i otázky, které kladou Havlíkovi čtenáři iDnes, člověk se jen ztěží zbavuje intenzivního dojmu, že si je pan Havlík klade sám. Několikrát zazní Topolánkovo „hulvátství a arogance“. To je podivné: ne že by pan Topolánek vynikal jemným vychováním podle Gutha-Jarkovského, ale já mám s pojmy hulvátství a arogance spojeného především pana Paroubka a pak dlouho nikoho. Těmto lidem nejspíš Paroubek až tak nevadí. Není to pro ně problém.

Lidové noviny přinesly pozoruhodný článek Jana Urbana o politické prehistorii Klausova euroskeptického spojence Declana Ganleyho. Doporučuji k přečtení.

Tamtéž se Daniel Cohn-Bendit vyjadřuje k radarové základně v ČR: „Chci, aby si Česko uvědomilo, že bezpečnost v Evropě dávno není jen národní problém.“ Tohle docela dobře známe, a to od roku 1968. Tehdy se tomu říkalo Brežněvova doktrína.

A rovněž v LN opět popustil uzdu své programotvorné a ideové fantazii kandidát ne předsedu ODS Bém: „Smyslem a cílem politiky ODS je svobodný a bohatý občan, který platí nízké daně.“ Bodejť. Sotva bude cílem ODS (nebo jakékoli jiné strany) nesvobodný a chudý občan, který platí vysoké daně. Myšlenka pana Béma je až příliš správná.

Čtvrtek 4. prosince
Ministr Nečas překvapivě navrhl zvýšit platy zaměstnanců ve veřejném sektoru a vyčlenit za tím účelem ze státního rozpočtu navíc ještě 2,7 miliardy Kč. Ministr financí nijak rezolutně neprotestuje (sociální demokraté návrh zřejmě podpoří, ostatně jim nic jiného nezbývá). Poslanec ODS Doktor zase navrhuje snížit od prvního ledna roku 2010 sazbu daně z příjmu právnických osob z 21 na 15 procent. Ani tento návrh ministr Kalousek nijak rezolutně neodmítl. Snížení daní se týká volebního roku a odborníci ho vysvětlují taktickými ohledy. Nicméně - nejsou tyto záchvaty rozdávání jakýmisi smrtelnými křečemi vlády, která je tak slabá, že se už nedokáže bránit populistickým návrhům?

ODS si nechala vypracovat analýzu příčin své porážky v krajských a senátních volbách. Jeden z autorů analýzy, brněnský politolog Balík, se domnívá, že jednou z příčin neúspěchu byl odpor k politickému stylu a k aroganci určitých předních politiků ODS. Je pravda, že Mirek Topolánek nevyniká zrovna ukázkovou zdvořilostí (na jeho vystupování je něco vzdorovitě pubertálního, zejména v okamžicích, kdy má dojem, že ztrácí půdu pod nohama, a to je dost často), přesto je všeobecné přesvědčení o Topolánkovi jako o vrcholu arogance úspěchem opoziční proopagandy. Pokud se všeobecně mluví o aroganci, musí se na prvním místě hovořit o Paroubkovi a Rathovi, pak nebude dlouho nikdo a pak teprve Topolánek. U opozice arogance, jak se zdá, až tolik nevadí, k opozici v české představě zřejmě arogance, sprostota a hulvátství tak nějak organicky patří (vzpomeňme jen Miroslava Sládka nebo Miloše Zemana). Rovněž říkat, že ODS ztratila étos, je poněkud pateticky přehnané: ODS nepotřebuje žádný étos, spíš schopnost říci civilně, srozumitelně a přesvědčivě, co chce dělat. To je ovšem těžké v situaci, kdy je v situaci, že nemůže dělat vlastně nic.

Pavel Bém žádá v rozhovoru pro Právo vytvoření menšinové vlády ODS, která bude vládnout s podporou napříč spektrem včetně ČSSD buď do řádných, nebo do předčasných voleb. Před pár dny kritizoval Topolánka, že se chce dohadovat s Paroubkem o jakési omezené toleranci pro vládu během českého předsednictví EU. Tomu člověku je úplně jedno, co řekne. Je to jedno i členům ODS?

Ministři zahraničí NATO včera vydali prohlášení o tom, že protiraketový štít považují za důležitý a přínosný pro ochranu spojenců USA v Evropě před balistickými střelami dlouhého doletu. V Právu to interpretují jako zopakování stanoviska z Bukurešti, ministr Schwarzenberg v tom vidí krok kupředu. Stanovisko, jak se zdá, nepřesvědčilo ani ministra Lišku, který i nadále nehodlá radar podpořit, dokud nebude jasné, že systém budou řídit „v Bruselu a ne ve Washingtonu“. Vůbec si nedovedu představit, jak by za této situace (ČSSD je žulově jednotná) mohly smlouvy o radaru projít. Jejich neschválení bude nevratná katastrofa. Topolánkovi a Schwarzenbergovi asi nezbude, než je dát až na další k ledu.

Bémovi spojenci se podle toho, co píše v MfD Martin Komárek, bojí telefonovat, protože v ODS prý vládne atmosféra zastrašování. Pokud je ta výpověď o strachu telefonovat pravdivá, pak nechápu, jak chce pan Bém s týmem takových poserů Topolánka porazit.

Mladá fronta Dnes cituje velmi pěkný výrok Jana Vladislava o reformních komunistech obecně a Milanu Kunderovi zvlášť. Týká se neochoty těch lidí vzít na sebe vlastní minulost (u Kundery je to zvlášť nápadné). Chtěl bych jen upozornit, že ten tvrdý a podle mého názoru spravedlivý soud nijak bezprostředně nesouvisí s tolik diskutovaným případem Kunderova (údajného) udání.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.