Pátek 28. listopadu
Senát schválil smlouvy o radaru většinou 49 hlasů (což je, pokud jsem dobře počítal, vlastně ústavní většina, i když v tomto případě nebyla předepsána). Schválení v Senátu se ovšem předpokládalo, to, na čem bude záležet a co je víc než nejisté, je schválení v PS.

Právo zveřejnilo návrh pětibodové smlouvy mezi vládou a koalicí ohledně příměří během českého předsednictví EU. Člověk by řekl, že by správně měl být zveřejněn až konečný, dohodnutý text. Je příznak malé civilizovanosti, že něco podobného u nás prostě nejde: dohody se většinou rozkecají ještě dříve, než vzniknou, a nikdo se za to nestydí. Možnosti dohodnutí se tím ovšem zmenšují. Mezitím místopředseda ČSSD Škromach prohlásil, že ČSSD bude za toleranci požadovat kromě toho, co už bylo dohodnuto, navíc ještě shodu na předčasných volbách do PS, nejspíš zároveň s volbami do Evropského parlamentu (ty mají být v červnu). Je to asi zkušební balónek. Pokud bude neakceschopnost vlády stoupat dosavadním tempem, mohou to sociální demokraté začít myslet vážně.

Zvláštní výbor irského parlamentu, který se zabývá irským angažmá v EU, prý dospěl k závěru, že pro opakování referenda o Lisabonské smlouvě neexistují právní překážky. Nové referendum se prý může týkat stejného tématu jako to, co už proběhlo. To snad nebývá zvykem, bude to jakési referendum – reparát, a celá procedura se tak předem zbavuje jakékoli vážnosti: když se to nepovede hned napoprvé, prostě si to vzápětí zopakujeme, a když to zase nevyjde, tak znovu a znovu a znovu, dokud se to nepovede.

Od chystané strany, hnutí, iniciativy našich euroskeptiků se sice distancovali všichni její údajní zakladatelé, zdá se ale, že nikdo z nich nepochybuje o její užitečnosti. Taky Klaus ji považuje za velmi potřebnou a dává najevo, že on sám už je v ODS jen jednou nohou (necítí se být nominálním členem, co to znamená, a proč?). Tématu se týká naše dnešní glosa. Zprávy o vznikající-nevznikající straně-nestraně, jak se dalo čekat, trochu zacvičily špičkami ODS (není vyloučeno, že Klaus ji potřebuje jen jako další klacek na Topolánka). Předseda Senátu Sobotka to označil za zradu na ODS, Langer mluví o podrazu a upozorňuje, že strana by se měla opírat o voliče a ne o Klause (což není úplně od věci). Miroslava Němcová zřejmě doufá, že to nebude tak zlé, a chápe to jako výraz Klausovy nespokojenosti „s děním v ODS“. Nečas sice věcně konstatuje, že prezident je svobodný člověk a nikdo mu v tom nemůže zabránit, zároveň doufá, že nedojde k fatálnímu rozdělení pravice jako v roce 1998. Ve skutečnosti rozdělení ODS by dnes bylo stejně pozitivní jako v roce 1992 rozdělení federace, pokud by ho ovšem Topolánek technicky zvládl. Klaus už je zjevně za zenitem své politické kariéry. Topolánkova reakce na Klausův rozhovor pro MfD (tam dal prezident najevo své zaječí úmysly), je dosti střízlivá. Na rozdíl od svých kolegů předseda nenaříká jako odstavené kotě. Respektuje Klausovo rozhodnutí, není pro něho nové ani překvapivé, a chápe ho zároveň jako odmítavou odpověď na pozvání na stranický kongres. Dál se k tomu už nehodlá vyjadřovat. Howgh.

Topolánkův protivník Bém přitvrdil: už nechce, aby po jeho vítězství zůstala ve funkci Topolánkova vláda, je pro vládu novou, menšinovou. Topolánkova vláda zřejmě na přežití nemá valnou šanci, ale kde chce Bém pro tu svou menšinovou vládu získat podporu, když ne u Paroubka? S tímhle člověkem Klaus asi velké terno neudělá.

Ve vládě probíhá boj o to, jak určit standard a nadstandard při ošetření. Předseda KDU-ČSL Čunek se při hlasování o příslušném zákonu (resp. novele zákona) zdržel, což nevěští nic dobrého pro hlasování ve sněmovně. Poslanec Šťasný z ODS (Julínkův protivník) k témuž prohlásil: „Dnes byla schválena šílenost, že v systému rovné zdravotní daně a rovného přístupu ke zdravotní péči hotovostní platbou bohatý člověk přeskočí chudého v čekání na vyšetření nebo zdravotní zákrok.“ Pan poslanec má sice vyvinuté sociální cítění, ale jinak je srandista: to, co popisuje, u nás platí po celou dobu, kterou pamatuju. Jsem s tím smířen, jen bych chtěl, aby v tom neplatila pravidla džungle, ale jen nějaký aspoň minimální řád. Zaplať, a kyčel bude dřív, zní titulek v MfD. A je to snad dnes jinak?

„Já k té smlouvě mám taky kritický postoj, ale myslím si, že v konečné bilanci nákladů a zisků je pro nás lepší být uvnitř, než se k Evropě otočit zády,“ řekl dnes vicepremiér Vondra Lidovým novinám. Ve sporu o Lisabonskou smlouvu Klaus tvrdě zastával názor, že omezuje českou suverenitu a je v rozporu s ústavou. Špičky ODS ji hájily přesně tímto způsobem (není ideální, ale…). To je úplně nesmyslné stanovisko. Před Ústavním soudem nešlo o to, je-li Lisabonská smlouva ideální (žádný lidský výtvor není ideální), ale zda je v souladu s ústavou. Na to existují jen dvě možné odpovědi: ano, ne.

Sobota 29. listopadu
V souvislosti se sympatiemi, které dal Klaus najevo (případné) nové euroskeptické straně, mluví někteří představitelé ODS o prezidentově „zradě“. Proč? Má jiné přesvědčení a chce být v duchu tohoto politického přesvědčení nějak politicky aktivní. Mají-li jiné názory, ať je s jeho názory konfrontují. Klaus nepřísahal ODS věrnost na život a na smrt a dospělí politici by s tím měli počítat. Nezbývá jim, než zkusit dělat ODS bez Klause. Proč by to nemělo jít? Klaus samozřejmě hodlá vytvořit jakousi institucionální základnu (stranu, klub, hnutí, nevím co) pro své sympatizanty a zároveň si nechat v ODS pátou kolonu, která se tam bude profilovat, komplikovat Topolánkovi život, a nepochybně se pokusí přivést stranu na správnou cestu. Je to šikovně vymyšleno. Šéfům ODS nezbude, než být taky šikovnými.

Je taky docela přirozené, že ČSSD hodlá využít situace k tomu, aby prosadila předčasné volby. Zatím se tak vyjádřili místopředsedové (Škromach, Sobotka), předpokládám, že Paroubek si s definitivním stanoviskem ještě pro jistotu počká na vyznění kongresu ODS. Pokud se potvrdí rozštěpení ODS, nic jiného než předčasné volby asi nezbude. Je to taky jediný způsob, jak se Topolánek a jeho strana může postavit na vlastní nohy – za tu cenu, že se octne v opozici, ale to jejich rivalové taky, navíc s problematickými šancemi na poslanecká křesla. Rozdělení ODS je potřebné stejně, jako bylo v roce 1992 potřebné rozdělení federace. Pokud by tu zůstaly znovusjednocená klausovská ODS a Paroubkova ČSSD, budeme mít napravo středně velkou stranu haiderovského typu, nalevo daleko větší KSČM s lidskou tváří. Pozdrav pánbůh.

Jeden z Klausových lidí v ODS, poslanec Šťastný, straší své spolustraníky: když schválíme Lisabon, Klaus ze strany odejde. Vzhledem k tomu, že Klaus už šest let neplatí příspěvky, řekl bych, že ve straně není (já jsem kdysi taky neplatil příspěvky, procházelo mi to tak dlouho, než jsem se pokusil z ODS vystoupit, protože jsem nesouhlasil s tím, jak naložili s redakcí Denního telegrafu. V té chvíli se ukázalo, že nemohu, protože jsem byl už dávno vyloučen. Čeká teď totéž Václava Klause? Bylo by to zábavné. Pro spravedlnost budiž řečeno, že Klaus se neplacením příspěvků netají a možná to udělal úmyslně, aby dal najevo své pouze volné sepětí se stranou poté, co se stal prezidentem. Musí být čestný předseda členem strany? Asi jak kde, v Rusku, jak víme, nemusí být členem strany ani „nečestný“, tj. opravdický předseda).

Profesor diplomatické akademie ministerstva zahraničí v Moskvě předpovídá (podle Práva), že USA se v důsledku dlouhodobého vlivu nynější krize rozpadne na šest částí. Jedna z nich bude Aljaška, a tu by při té příležitosti mohli Rusové schramstnout. Je příjemné vidět, že některé věci jsou pořád na svém místě. Někdy v roce 1963 předpovídali „experti“ Nikity Chruščova, že v osmdesátých letech století budou USA zaostalou zemědělskou zemí. Ve skutečnosti za pouhý rok byl Nikita bezvýznamným penzistou. Ke světodějnému významu (který pro Rusko tradičně souvisí s územními anexemi) lze dojít, pokud má být trvalý, jen tím, že se sami staneme silnými. K tomu vede mj. píle a pracovitost. Pokud nám chybí píle a pracovitost, pak to, že se někdo jiný rozpadne, nám pomůže nanejvýš jen na čas.

Václav Klaus neměl při výběru svého korunního prince pro účely obrody ODS šťastnou ruku. Bém původně Topolánkovu vládu v otázkách Václava Moravce okázale chválil a Topolánkovi nabízel setrvání ve funkci, i když se předsedou strany stane on (aby se Topolánek coby premiér dorazil), když s takovou velkorysostí neuspěl, zastává teď názor (viz např. článek v dnešní MfD), že Topolánek musí pryč a je třeba vytvořit vládu menšinovou s podporou ČSSD, která by dovládla do řádných voleb. Papaláši z ČSSD se mu okamžitě vysmáli, oni chtějí vládnout sami, co nejdřív, po předčasných volbách, a cítí, že na to mají. Bém svůj radikální obrat vysvětlil tím, že Topolánek změnil své stanovisko k Lisabonské smlouvě. To zcela evidentně není pravda, premiérovo stanovisko se od zmíněných Otázek Václava Moravce nezměnilo ani o milimetr. Bém si s věrohodností svých názorových přemetů nedělá ani trochu hlavu, možná že své potenciální voliče přece jen trochu podceňuje. Z článku v MfD ovšem plyne jedno: v každém dalším hlasováním o nedůvěře Topolánkově vládě nemůže už premiér počítat s kverulanty z vlastní strany (a jejich počet nepochybně ještě o pár poslanců vzroste).

Jinak si Václav Klaus v rozhovoru pro MfD libuje, že ho v deníku Aha srovnávají s Husem a o jednání Ústavního soudu hovoří jako o brněnském koncilu. Dá se to vysvětlit tím, že deníky jako Aha se specializují spíš na takové věci, jako je prezidentovo údajné dovádění s letuškami. Politika není jejich silná stránka.

Pavel Kohout se v MfD vrací ke svému nehoráznému článku z minulé soboty. Píše, že „německá vina, která za války nepochybně dorostla k samé hranici viny kolektivní, se začíná plíživě srovnávat se spornými činy Spojenců“. Tedy k tomu, že vítězové mohou koneckonců poražené opékat na rožni a pojídat a že teprve Willy Brandt vrátil Němcům právo chodit po chodníku, ještě jakési polouznání kolektivní viny. V Německu podle Kohouta probíhá neblahý vývoj a mohou za to, samozřejmě, Sudeťáci (hlavně že je pořád ještě na koho to svést. Za deset – patnáct let už nikdo z „vysídlených“ nebude naživu).

Vznik nové euroskeptické strany podle vlastních slov „napjatě sleduje“ exkandidátka na prezidentskou funkci za KSČM europoslankyně Bobošíková. Jak by ne, na jaře jí vyprší mandát a musí se shánět po někom, kdo by ji znovu katapultoval do Štrasburku a Bruselu.

V Lidových novinách se pokouší zformulovat základní teze pravicového programu odéesácký veterán ze zlatých klausovských časů Petr Havlík. Píše, „o čem je“ přihlásit se k pravici: „Je to o úctě k právu a pořádku, o úctě k rodině a taky o úctě k národním zájmům země. Je to o osobní integritě. O schopnosti postarat se o sebe a své blízké. Je to i o solidaritě s těmi, kteří naši pomoc potřebují. To je víc než naučené ideologické fráze, které stejně druhý den po volbách končí v koši.“ Bohužel, naučené ideologické fráze jsou právě to, co předvedl pan Havlík. Mohl by to bez rozpaků podepsat i Miroslav Filip. Mohl by to podepsat každý kromě těch, co si myslí, že marné věci se podepisovat nemají.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.