Úterý 18. listopadu
Zatímco na Národní třídě se přilepili k 17. listopadu a zviditelňovali se odpůrci radaru od oranžova do ruda, v Litvínově se s podstatně větším kraválem uplatnili jejich pravicoví konkurenti. Těm v Praze se ne a ne podařit vyvést do ulic ty miliony, co za nimi údajně stojí (vypadá to, jako by existovali jen virtuálně, v různých statistikách), pokud jde o ty prvé, hrozí nebezpečí, že díky indolenci státu, policie, různých sociálních institucí a intelektuálních krasoduchů se jim dřív nebo později podaří nezanedbatelné procento skutečných stoupenců získat. Jsou to ovšem stoupenci ze zoufalství, lidé, kteří mají dojem, že na jejich oprávněné zájmy všichni kašlou. Tématu se týká naše glosa z lidovek.cz.

Podle agentury STEM by dnes měl rudý blok v Poslanecké sněmovně ústavní většinu (125 poslanců) a ČSSD by se octla na prahu absolutní většiny (100 mandátů). Sociální demokraté by samozřejmě utvořili pohodlnou většinu i s lidovci a zelenými. Percentuální rozdíl mezi ČSSD a ODS je 37,7% k 21,1%. Ficoizace ČR je na postupu. Když se v podobné situaci před pár lety octla ČSSD, objevil se Paroubek. Není až tak obtížné představit si modrou variantu něčeho obdobně hrůzného.

Místopředseda KSČM Dolejš se lehce distancoval od protiradarových demonstrantů: „Osobně vnímám potyčky za nesmyslný úlet, v tento den bylo zbytečné veřejnost dráždit.“ Jak vidno, demonstranty bere za své a vytýká jim netaktičnost.

Premiér Topolánek promluvil před Hlávkovými kolejemi. Na tomto místě v minulých letech jeho předchůdci se sevřenými zadnicemi přinášeli nutnou úlitbu českým nacionalistům (aby jim Anděla Dvořáková a další dovolili vzpomenout i na 17. listopad 1989), premiér se k věci postavil čelně a mluvil o událostech před 19 lety, o svobodě a o Rusku. V papírových novinách (LN, MfD, o Právu samozřejmě ani nemluvě) jsem jeho projev nenašel. Proč?

Podivné je, že se žádného aktu oslav nezúčastnil Václav Klaus. Byl prý unavený. Chtěl se vyhnout setkání se svými politickými nepřáteli, hlavně s Topolánkem? To se přece dalo naaranžovat. Je v tom nějaký politický vzkaz? A jaký? Paroubka na Národní zastoupil místopředseda Sobotka – to je logické, pro pana Paroubka je ten den spojen především s veselou pařbou s přáteli, o níž se kdysi s pýchou veřejně zmínil. Takže si vzal dovolenou.

Podle agentury STEM Lisabonské smlouvě (podle vlastního názoru) rozumí 42% lidí, zbytek ne. Třetině lidí je smlouva lhostejná, třetina je pro, třetina proti. (Bylo by zajímavé zjistit, kolik v každé třetině je těch, kteří vědí, že smlouvě nerozumí.) Z průzkumu tedy vyplývá, že Lisabonská smlouva není nic, co by veřejnost trápilo. Klaus se na odporu k ní tedy může klidně profilovat, nepomůže mu to, ale ani neublíží.

Alexandr Mitrofanov píše v Právu, že „k režimu loajální (už je zase hanba být loajální k režimu? bd) občan útočící na aktivisty Ne základnám! S výkřiky, že mu nějaký anarchista nebude kazit státní svátek, a radikálové jdoucí v Litvínově mlátit Romy mají stejnou kojnou.“ Nu, někdo je loajální k režimu, jiný zase třeba k mohutnému dubisku na východě. A „aktivisté“ z hnutí Ne základnám a „radikálové“ z extrémní pravice mají taky něco společného: totiž zrovna třeba názor na americký radar. Pan Mitrofanov si stěžuje, že nežijeme ve společnosti, kde člověk může bez osočování projevit svůj názor. Pan Mitrofanov je moc velký citlivka. Mně osočování nevadí, jsem na ně zvyklý. O hodně horší je, když vám zavřou hubu, mlátí vás, zavírají a případně vám hrozí reálné nebezpečí, že vás zabijou. Takže já na rozdíl od pana Mitrofanova mám pořád ještě velmi výrazně nad čím jásat.

Tamtéž píše Petr Uhl: „Topolánek představuje totiž s Vondrou a Bursíkem stejnou asociální pravici jako Sarkozy, ale na rozdíl od Béma, který byl nucen vzít Klausovu podporu i s jeho protiveropskými klimatickými bludy, ohrožuje nyní o něco méně zájmy českých občanů a Evropy.“ Je hezké, jak je tento autor doma ve způsobu psaní, které je v Právu (původně Rudém) zvykem odjakživa. Za prvé, mluví jménem evropského a českého proletariátu (dnes se mu říká – dočasně? – občané). A za druhé, Topolánek (Bursík, Vondra) jsou stejní buržoazní imperialističtí skunci jako Klaus a Bém, ale v současné době pro evrposký a český proletariát jménem Petr Uhl méně nebezpeční. Nejdřív je třeba zatočit s Klausem a Bémem, pak přijde samozřejmě řada i na tuhle verbež.

Irský ministr pro evropské záležitosti Dick Roche by neměl tolik věřit tomu, co mu nabulíkovali čeští apoštolové Pravdy a Lásky. Prohlásil o prezidentu Klausovi: „Za komunistické éry neměl žádné problémy, když byl drobným aparátčíkem v bankovní administrativě. Začal kázat thatcherovskou revoluci, až když byla ČR svobodná.“ To je několikanásobná sprostá lež. Klaus hlásal „thatcherovskou revoluci“ už v roce 1968, když kritizoval nesmyslné návrhy Oty Šika na svobodné podnikání bez soukromého vlastnictví a zkřížení kapitalismu se stalinismem. Za normalizace ho vyhodili z Ekonomického ústavu ČSAV a pracoval jako „drobný aparátčík“, což se dá říci o milionech lidí v ČR. I o mně, samozřejmě, přes můj podpis na Chartě a účast v nezávislých aktivitách. A kdyby to řekl pan ministr do očí mně (ovšemže to nehrozí, jsem naštěstí hluboko pod prahem jeho rozlišovacích schopností), pokusil bych se mu rozbít hubu. Nemám Klause rád kvůli tomu, co v posledních letech provádí, ale to není důvod, proč mu upírat nos mezi očima.

Francouzský prezident Sarkozy prohlásil dodatečně po svých nehorázných výrocích, které jsem v Událostech citoval, že „každá země má právo rozhodnout se, zda chce na svém území umístit protiraketový štít“. Prý je to zmírnění původních výroků. Ani mi to tak nepřipadá. Má právo se rozhodnout, ale když bude třeba a bude dost malá, my jí to zatrhneme. V zájmu světového míru, ovšem.

Středa 19. listopadu
Také v Ústeckém kraji se schyluje k velké koalici, která tam zároveň znamená eliminaci krajského lídra Foldyny. ODS si to, že aspoň částečně zůstane v některých krajích u lizu, vykupuje veřejnou rezignací na to, co se snaží přes zuřivý odpor sociálních demokratů prosadit její vlastní vláda. ODS je dnes strana rozložená podobným způsobem jako byla Špidlova a Grossova ČSSD po dvou letech vládnutí. Čím kdo zachází, tím také schází. V ČSSD se vytvářejí jakási dvě křídla, Zemanovi přívrženci Palas a Foldyna odmítají (podobně jako Paroubek) koalice s ODS, vedoucí představitelé ČSSD z Jižní Moravy (Hašek, Zimola) a Jižních Čech se staví k ODS vstřícněji.

Klausova absence na oslavách 17. listopadu je očividně politické gesto. A taky trochu překvapení, ve vztahu k tomuto datu se prezident v minulosti nijak výrazně neprofiloval. Nebylo to Téma jako Havel, globální oteplování a Lisabonská smlouva (originální názor, podle něhož český národ zničil v době normalizace komunismus svým soustavným flákáním, bylo zatím jen cosi jako poznámka na okraj). Bude zajímavé sledovat, jakou vypracuje Klaus ve vztahu k 17. listopadu ideologii.

ČSSD podle Lubomíra Zaorálka by ráda měla po dobu českého předsednictví EU u úřadu vlády nebo na ministerstvu zahraničí jakéhosi revizora, který bude získávat informace pro speciální sociálně demokratický tým (a nepochybně pak přenášet „impulsy“ z tohoto týmu do vlády). „Bude to takový zvláštní režim,“ říká stínový ministr zahraničí. A zároveň generální zkouška na ten zvláštní režim, který bude u nás nastolen, až se Paroubek a jeho lidé chopí moci.

Čtvrtek 20. listopadu
Další etapa Julínkovy zdravotní reformy prošla vládou díky tomu, že se lidovečtí ministři (Parkanová, Jehlička a Kalousek) vzbouřili proti svému předsedovi – a zřejmě taky díky tomu, že se premiér zatvrdil a dal najevo, že neschválení reformy může vést k pádu vlády. Premiér je taky u zdi, ze zdravotní reformy se stala věc, s níž stojí a padá, protože to tak postavil Paroubek a pomáhají mu v tom Klaus, Bém, krajské organizace ODS tam, kde se chtějí protlačit do krajských „vlád“, a koaliční partneři, kteří si na poslední chvíli na premiérův účet opatřují „lidskou tvář“. Navíc není důvod, proč na zásadách zdravotní reformy netrvat, její rathovské démonizování je vyčůraná nestydatost.

V průzkumu STEM, věnovaném popularitě politiků, propadl Pavel Bém až na třetí místo. Je to pochopitelné, začal něco dělat. První je Bohuslav Sobotka, o němž není příliš slyšet, čímž se pro hodně lidí (i pro mne) pozitivně odlišuje od svého stranického předsedy, druhý ministr Schwarzenberg, který zaujímá pozici bohatého soukromníka, nepříliš zainteresovaného na stranických tahanicích. Jak může být čtvrtým nejpopulárnějším politikem Paroubek, nechápu.

Extremisté z Dělnické strany oznámili další demonstraci v Litvínově. Jak by ne, strefili se do obav a problémů místních lidí a chtějí z toho co nejdřív těžit. Pokud tu stranu teď soud zakáže, prokáže jí velkou službu, bude to reklama k nezaplacení.

Premiér Topolánek napsal do MfD celkem zdařilý text na téma „Volba zní: zda Lisabon, či Moskva“. Píše mj.: „A je daleko lepší, kdybych měl reagovat na slova prezidenta Klause, políbit se s německou kancléřkou než se objímat s ruským medvědem.“ Problém je, že objetí ruského medvěda by vadilo tak třiceti procentům lidí. Dvacet procent po něm touží a zbytku je to úplně fuk.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.