Úterý 11.listopadu
Když jsem v úterý komentoval Topolánkovu nabídku Klausovi, uvažoval jsem o tom, zda se vlastně Paroubek nezlobí na Topolánka jen proto, že to příliš brzy tak říkajíc vykecal. Pak mi to připadlo jako poněkud paranoidní spekulace a nechal jsem si to pro sebe. Nedobře jsem učinil! Je tomu totiž nejspíš přesně tak. Paroubek se dnes nechal slyšet v tom smyslu, že sice na kšefty funkce za vstřícnost nepřistoupí, ale pokud by tu funkci dostal jen tak zadarmo, nic by proti tomu nenamítal. Personální věci jsou totiž podle něho až ty poslední (rozuměj až ty poslední, které se veřejnost dozví).

Zároveň předseda ČSSD prohlásil, že nikdy nevyzýval Ratha ani Haška k rezignaci na poslanecký mandát kvůli jejich budoucí hejtmanské funkci. Prý to nejen nikdy neudělal, ale ani nikdy udělat nehodlá. Paroubkovi se jistě nehodí, že by z parlamentních lavic měl zmizet jeho věrný nohsled Hašek, a dr. Rath by si zase něco podobného od Paroubka asi nenechal líbit. Je totiž podle vlastních slov k předsedovi loajální, ale nebojí se mu říkat do očí věci, s kterými třeba nesouhlasí. To tedy Paroubkovi nezávidím.

ČSSD navrhla postavení lídra ve volbách do EP prof. Švejnarovi a Pavlu Teličkovi, oba to odmítli. Představa čtyřletého úvazku v pozici politické modelky na evropské soutěži krásy oba pány zjevně neláká, mají praktičtější záměry.

ČSSD uzavřela koalici s ODS v Olomouckém, Zlínském a jihočeském kraji. Ve všech třech případech se za to regionální ODS bez problémů zřekla registračních poplatků ve zdravotnictví a převodu krajských nemocnic na akciové společnosti, tedy nikoli nepodstatných částí zdravotní reformy. Přitom hejtmani jsou údajně většinou Bémovi lidé. To je opravdu povedený návrat k modrým kořenům. Ale vlastně ano: fundamentalismus hubou, oportunismus v praxi.

Průzkum agentury Median potvrzuje rozestup mezi ČSSD (38,%, polepšila si o 3%), ODS (30,2, pohoršila si o 1,3), KSČM (13,8) a oběma malými stranami (5,8 v případě KDU, 5,1 v případě zelených). Rozdíly jsou ve všech případech o třídu.

Podle CVVM se tři čtvrtiny Čechů o české předsednictví v EU vůbec nezajímá. Bude to nejspíš pravda. Na Klausově tvrzení o jeho nedůležitosti nejspíš něco málo je. Myslím ale, že jen dost málo: je nepředstavitelné, že by z toho pro ČR mohla vyplynout nějaká sláva a velký užitek. Budou-li se však zúčastnění čeští politici (premiér, prezident, předseda ČSSD, expert Zahradil) intenzivně snažit, může z toho být obrovská a velmi legrační ostuda.

Václav Klaus se v Irsku sešel, jak říká, s „disidentem EU“ Declanem Ganleyem. Je to prý v pořádku, vždyť i on sám je v EU disidentem. Bože, jak příjemné a pohodlné je být v EU disidentem! Zdá se, že český prezident si pro své disidentství na rozdíl od různých vrtáků zvolil vhodné místo a čas.

V Mladé frontě Dnes vysvětluje Miroslav Macek, co jsou to modré kořeny: „ODS byla založena jako nezbytné a nutné protizávaží tehdy převládajících tendencí hledání nových „třetích cest … Do vínku si … dala předsevzetí být klasickou politickou stranou s klasickou strukturou a jejím hlavním programem byla obnova tržního hospodářství a demokracie západního typu. Cílovou voličskou skupinou se pak zákonitě stala obnovující se a nově vznikající střední třída.
Proto se také v preambuli stanov ODS píše, že ODS je stranou schopných, podnikavých a sebevědomých občanů, kteří dokážou převzít odpovědnost sami za sebe, za svoji rodinu, za svoji obec a za stát. Stranou, jejímž členům jsou cizí jakékoliv socializující a kolektivizující tendence, kteří dávají přednost rovnosti příležitostí před rovností v přerozdělování, kteří chrání svá práva a svobody atd. Také malý, ale výkonný stát, tedy méně byrokracie, zákazů, příkazů a nařízení, a tedy více osobní svobody rozhodování si dala ODS do vínku.“ Po 17 letech od roku 1992 to působí jako obehraná melodie z flašinetu, kdo se dnes na to ještě chytí? ODS v tomto pojetí připomíná prvorepublikové Kramářovy Národní demokraty. Ještě by si měli zřídit něco jako Národní gardu, to se dneska nosí.

Dohoda ministra Julínka s lidovci a zelenými, jak se dalo čekat, se nezdařila. Obě strany se Paroubkovi podařilo zastrašit, bojí se, že je Julínek připraví o poslední voliče, a hledají, jak z té nebezpečné záležitosti vyklouznout. Je mi líto, je to projev jisté zbabělosti (podobně jako když odéesáčtí hejtmané slibují koaličním partnerům z ČSSD věrnost jejich programovým zásadám ohledně zdravotnictví). K čemu je taková strana a taková koalice? Budeme držet basu, ale jen když to pro nás bude výhodné…

Ředitel sekce hraných filmů ORF prohlásil, že čekal z české strany „poněkud klidnější reakce“ na film o výbuchu Dukovan. Je mi líto, ten člověk kecá. Čekal právě ty reakce, které díky indolenci českých „partnerů“ taky přišly.

Ministr Nečas poskytl pozoruhodný rozhovor Lidovým novinám. Zdá se, že ten člověk má v základních věcech jasno. Bohužel, takových lidí je v ODS velmi málo. Problém Petra Nečase je, že je v ODS schopný, užitečný a loajální muž číslo dvě. Muže číslo jedna ODS bohužel po Klausově odchodu postrádá.

Středa 12. listopadu
Ministr kultury Jehlička prosazuje úpravy v návrhu Občanského zákoníku, který předkládá ministerstvo spravedlnosti. Jednou z úprav má být možnost uzavření „manželství na celý život“, které se bude dát rozvést jen za zvláštních okolností (prokázaná nevěra jednoho z manželů a zároveň to, že druhý na rozvodu trvá). Jinou úpravou je zavedení jakéhosi dočasného rozvodu na dobu určitou (pokud je šance na zachování plnohodnotného manželství). Nápady (zvlášť ten první) jsou to v kontextu dnešní doby dosti pitomé a jediné, co z nich plyne, je podezření, zda to nejsou projevy smrtelných křečí v KDU-ČSL (je známá věc, že člověk v kómatu často mluví z cesty). „Nerozveditelná manželství“ se budou ve skutečnosti hroutit stejně jako rozveditelná a poškodí to jen vážnost zákona. Problém rozvodovosti není problém přísnosti nebo měkkosti zákonů, ale problém lidí, kteří do manželství vstupují a v manželstvích žijí.

Jiří Paroubek upřesnil v rozhovoru pro Právo své představy o možné toleranci vlády po dobu, co bude ČR předsedat Evropské unii. Vyplývá z nich mj., že nehodlá sice vykšeftovat své principy za místo předsedy Poslanecké sněmovny, ale když bude Topolánek pěkně způsobný a dostatečně vstřícný, vyhoví s přemáháním jeho výstřednímu přání a předsedou PS se opravdu vstane. Tématem námluv mezi vládou a ČSSD se zabývá naše dnešní glosa.

Zatímco vláda a ČSSD se pokoušejí o kompromis ve věci českého předsednictví EU, usiluje pan prezident cílevědomě o to, aby samo předsednictví i to, co mu předchází, provázel mohutný oblak ostudy. Při své návštěvě Irska se setkal na večeři s nejslovutnějším irským euroskeptikem a jeho přáteli a vyslovil jim svou podporu, což vyvolalo mj. nevlídnou reakci irského ministra zahraničí. Jsem panu prezidentovi vděčný, že se snaží doložit mou tezi: Klausovo tvrzení, že české předsednictví není až tak důležité, má jakési racionální jádro - je nepravděpodobné, v že bychom si tím získali zásluhy, na něž bude celá Evropa s vděčností vzpomínat. Platí ovšem zároveň, že si můžeme uříznout ostudu, na kterou Evropa ani my hned tak nezapomeneme. Tím se dostávám ke srovnání Klause s jeho předchůdcem v úřadě. Havel jezdil po Evropě a zpíval svým zahraničním kolegům libé písně, které chtěli slyšet. Připomínal tím šikovného cikánského primáše a upoutal na sebe velikou pozornost. Klaus ze všech sil usiluje ho trumfnout, a tak jezdí po Evropě a světě a pokouší se (dosti úspěšně) co nejvíc státníků co nejmohutněji s prominutím nasrat. I on v tom byl doposud velmi úspěšný a získal si nemalou reputaci, jen se nemohu zbavit dojmu, že na účet České republiky a jejího občanstva.

Zdravotní reforma se blíží ke svému neslavnému konci. Vzdávají se jí lidovci, z důvodů s lidovci částečně nekompatibilních zelení, kvůli křeslům v budoucích krajských samosprávách regionální politici ODS a kdoví, zda nemá kapitulantské sklony už i sám Julínek. Protože vyrovnání s církvemi je u ledu a americký radar možná pošlou k ledu sami Anmeričané, je otázka, co bude vlastně ještě Topolánkova vláda prosazovat. Chce snad udělat tutéž dohodu o bezmocné koexistenci, kterou jí nabízí Bém, s Paroubkem?

Nerad se pletu do záležitostí našich sousedů, ale nechápu, proč polský prezident Kaczyński nepozval na oslavy obnovení polské samostatnosti po první světové válce Lecha Walęsu. Šlo o akci zvanou „ples prezidentů“. Polská vláda na to reagovala podrážděně, premiér a oba vicepremiéři se odmítli slavnosti zúčastnit. Je pozoruhodné, jek hysterické vztahy existují uvnitř politických elit postkomunistických zemí střední Evropy – od Maďarska přes ČR po Polsko.

Jiří Paroubek není nadšený z toho, že je ČSSD v tolika krajích odkázaná na komunisty (proto asi ty „vyvažující“ koalice s ODS). Ujišťuje veřejnost, že „nebude světová revoluce, nebude lidová fronta“. Pak Paroubek nemá jasno o historii. Naši komunisté nikdy nedělali žádnou světovou revoluci a „lidová“ Národní fronta byla jen tříletá směšná epizoda při přechodu k jejich nestydaté diktatuře. Zato byli od začátku pátou kolonou ruského imperialismu. Politikovi mnoha azimutů to myslím není až tak proti mysli, vždyť mnoho azimutů znamenalo v minulosti (1945) a znamená i dnes: ať se vydáš na východ, na západ, na sever nebo na jih, vždycky skončíš v Moskvě. Pan Paroubek zároveň tvrdí, že si lidé na komunisty zvyknou. V tom se ovšem mýlí: už si dávno zase zvykli. A je příliš velký skeptik: „S antikomunistickou částí veřejnosti nic neuděláme.“ A jakpak by ne. Pár se jich zavře a ti ostatní si pak už dají velký pozor.

Podle Benjamina Kurase, který v MfD dnes lobbuje pro klausovskou ODS, je důležitou zásadou konzervativní filosofie zásada: „Změny, reformy a závazky se provádějí teprve tehdy, až je po podrobném zvážení všech možných následků mimo veškerou pochybnost jasné, že jejich provedením se život zlepší a jak.“ Přeloženo do normální řeči: je možné dělat jen takové změny (a šířeji vzato jen takovou politiku), které neznamenají vůbec žádné riziko. Z tohoto hlediska byla léta 1970 – 1989 triumfem konzervativní politiky.

Čtvrtek 13. listopadu
Odvolení odéesáčtí hejtmani prý nyní touží po funkcích vládních zmocněnců pro jednotlivé regiony. Ovšem, nějak se živit musí. Nejdřív v předvolební kampani vládu vlastně podrazili (tím, že ji de facto prezentovali jako prašivou), pak se ti, na něž se dostalo byť i jen malé místo u krajského korýtka, zřekli bez problémů části vládního programu, a ti zbylí teď očekávají od vlády funkce. Člověk by řekl, že by jim v tuto chvíli slušela aspoň špetka hrdosti.

O bezprostředním ohlasu Klausovy návštěvy Irska v postižené zemi jsem už psal. Rád bych ještě doplnil, že Klausovo disidentství má ještě jeden významný limit. Předvádí ho v Irsku, zemi ještě menší než ČR, která nám žádný problém způsobit nemůže. Jestlipak by si troufnul takhle vyskočit na svého kamaráda Putina? V Rusku je disidentů víc než v Irsku, a těm někdejším se podobají víc než irští kverulující milionáři.

Dr. Rath a se rozhořčeně bouří proti rozdělování péče na standardní a nadstandardní. Ve skutečnosti každý má zřejmě nárok na špičkovou, to, co chce zavést Julínek je v podstatě chudinská péče. To je pokrytectví typické pro polistopadové zdravotnictví a zdravotnické bosse. Ve skutečnosti každý má právo na jakousi základní péči a kdo chce „nadstandard“, musí si připlatit, jen není jasné kolik, občas ani komu, a není definováno, kde končí standard a začíná nadstandard, ty hranice jsou proměnlivé region od regionu, instituce od instituce. Čemuž říkám nedefinované vztahy. Aby mi bylo rozuměno: vůbec nic nemám proti tomu, aby pacienti lékařům (také) platili, naopak, myslím si, že jen to by mohlo vztahy mezi lékařem a pacientem normalizovat. Musí však být přesně stanoveno, za co se neplatí a za co se platí, a kolik. Považuji za samozřejmé, že služba poskytovaná špičkovým specialistou bude tak mastná, že na ni nebudu mít, za službu poskytovanou solidním zkušeným odborníkem budu muset taky platit, ale zdaleka ne tolik, a na to už mít třeba budu: někdy ano, někdy ne. Já to zaplatím, on mi poskytne potvrzenku a ty peníze jako svůj příjem zdaní.

Jiří Paroubek je částečně nepokojen ze vzniku několika (ne zrovna mála) koalic ČSSD a ODS v krajích. Vyvažuje to tím, že mluví o vlastně ponižující porážce konkurentů, kteří přilezli jako prasata ke korytu i za tu cenu, že se zříkají svého programu (na tom něco je). Další (příjemný) signál je, že předseda ČSSD nemá svou partaj pod kontrolou tak pevně, jak by to jeho normalizační nátuře odpovídalo. To je jakási jiskřička naděje v současné situaci. Jinak ten člověk se chová děsně: ukázali mu logo vytvořené pro české předsednictví EU (vybrala ho vláda). Jde o naprosto nevýznamnou věc, logo není ani hezké, ani ošklivé (na rozdíl od směšného a zamindrákovaného „Evropě to osladíme“). Ten člověk využil i této příležitosti, aby vládu potupil. Na bolševismu mi bylo od začátku podezřelé a odporné to, že jeho vyznavači nedokázali svým protivníkům uznat ani ň pozitivního. Jako dítě jsem byl proti bolševické ideologii bezbranný, ale tohle mi vadilo už ve dvanácti letech, taková míra zaslepené nenávisti mi připadala zrůdná. Pan Paroubek v tom spontánně a důsledně navazuje na tyhle tradice, a proto představuje pro budoucnost České republiky veliké nebezpečí. (Paroubek je proti koalicím s ODS i proto, že tím mohou být úplně vytlačeni z politiky lidovci a s nimi i možnost středolevých koalic; to ovšem platí jen pro případy, kdy lidovci v koalici jako třetí síla nejsou, a třeba přiznat, že tato obava je srozumitelná a svým způsobem legitimní).

V Právu zveřejnili svědectví někdejšího kriminalisty z období stalinismu Paška, které má vnést nové světlo do případu Kundera. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Podle studie britské společnosti Centre for Detail Research vede Česká republika v rámci EU (zkoumalo se ale jen 22 zemí Unie) v hodnotě zboží rozkradeného nebo poztráceného v obchodech (není mi jasné, jak se poztrácené rozpozná od rozkradeného, jako laik bych řekl, že to, co se nemůže najít, se nemůže najít, protože to někdo ukradl, tak to u nás totiž chodilo a chodí). Je povzbuzující, že aspoň v něčem jsme v EU na špici.

V Chebu a následně celostátně se dělá velká reklama tomu, že příslušné orgány umožnily, aby šedesát sedm let po poslední válce tam byly pohřbeny i němečtí padlí. Jak ze zprávy vyplývá, ostatně jsme tady už o tom psali, bylo to umožněno proto, že německá strana to nejen řádně zaplatila (což je přirozené), ale navíc přispěla chebským i na zkrášlení celého místního hřbitova, a že vojenský hřbitov, kde budou ostatky pohřbeny, nebude německý, ale mezinárodní (dá se toho reálně dosáhnout např. tím, že tam pohřbí i jednoho padlého Eskymáka). Nevím, já bych se něčím podobným dvakrát moc nechlubil.

Obamovi poradci prohlásili, že USA v rámci afghánské mise napříště upustí od „nerealistického úsilí vytvořit v Afghánistánu demokracii západního typu“. To je velmi realistický a správný záměr, doufám jen, že to nepřeženou na druhou stranu. Trefit tu správnou polohu není vůbec jednoduché.

Italský ministr zahraničí Frattini se věnuje poradenství ve službách nového amerického prezidenta a jeho týmu. Američané si prý „nemohou dovolit rozevřít deštník v Polsku a v ČR“, protože si nemohou dovolit, aby Rusko rozmístilo své rakety u Kaliningradu. To je prosím blbina. „Deštník“ má chránit evropské země a USA před teroristickými útoky z mocensky nedefinovaných islámských oblastí. Rusové s ním mají společné jen to, že si nárokují mluvit do toho, jak se smíme sami postarat o svou vlastní obranu, což se jim nesmí za žádnou cenu dovolit. Ruské rakety v Kaliningradu jsou naprosto nevinná záležitost, dokud bude mít Západ dost síly k masivní jaderné odvetě, nikdy si je netroufnou použít. Ruský medvěd si v útoku troufne jen na malá, slabá a opuštěná zvířátka. Na (západní) Evropu mířily v době studené války tisíce ruských raket s jadernými hlavicemi. A přece to byla pro ni doba míru a bezpečnostní stability.

Šéfredaktoři osmi předních českých periodik protestují proti zákazu zveřejňování odposlechů, danému zákonem. Na tom protestu samozřejmě něco je, sotva lze ale odhlédnout od toho, že je to zoufalá reakce na to, že např. v Mladé frontě Dnes se odposlechů využívalo k manipulativním zásahům do předvolební propagandy.

Podle průzkumu STEM je 51% lékařů přesvědčeno o prospěšnosti Julínkovy reformy. STEM lze přitom jen stěží podezírat z nějaké ideologické nepřízně k ČSSD. Výsledek je nepřímým, ale výrazným důkazem toho, nakolik se rathovské lobby podařilo zmanipulovat reprezentativní lékařské instituce (LOK a zejména ČLK). Snad by si to čeští lékaři neměli nechat líbit. Tento stav jim nedělá moc velkou čest.

Před úřadem vlády proběhla provládní demonstrace. Svou početností (asi 200 lidí) se nijak výrazně nelišila od těch protivládních. Nicméně mi to připadá jako organická součást zrůdnosti našich poměrů. V normálních slušných zemích se provládní demonstrace nepořádají. Už proto ne, že vláda je v silné pozici a nepotřebuje to.

Česká vláda by ráda během svého předsednictví EU více připoutala k Evropě Izrael. Záměr je to po všech stránkách plausibilní. Izrael k Evropě patří a Evropa nemá právo se ho vyčůraně zříkat, dokonce pod nehoráznou představou, že její povinností je usilovat především (nebo dokonce jen) o spravedlivé vyrovnání mezi Izraelci a Araby. První povinností Evropy a EU jako její reprezentativní instituce je pomoci Izraeli se zajištěním prosperity a stability. V tom rámci (a pokud to ten rámec dovolí) by pak měla usilovat i o spravedlivé vyrovnání mezi Izraelci a Palestinci.

Luboš Palata vytýká maďarské vládě, že si neporadí s maďarskými neonacisty. Já bych s označením neonacista šetřil, naši Národní stranu u nás nikdo za neonacistickou organizaci neoznačuje, taky jí není, jen navazuje na ty nejhnusnější tradice českého šovinismu. A jako občan země, která si s vlastní Národní gardou, jež se té maďarské nejen podobá jako vejce vejci, ale ještě se k ní hlásí, neví rady úplně stejně, bych si řeči o tom, s čím si kdo neumí poradit, raději odpustil.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.