UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Premiér Topolánek na poslední chvíli navštívil francouzského prezidenta Sarkozyho. Schůzka měla rozptýlit obavy, že Česká republika bude v příštím období v EU během svého předsednictví pro „euroskepičnost“ svých představitelů odstavena na vedlejší kolej. Přitom eruskepticismus je problém Topolánkových oponentů v ODS, premiér zaujímal v minulosti podstatně umírněnější postoj, ale nebylo mu to nic platné, protože ČSSD používá výtku „euroskepticismu“ především jako klacek na Topolánka a v zahraničí o tom nic nervědí. Sarkozy si zjevně nechal situaci u nás vysvětlit a zachoval se vůči Topolánkovi vstřícně (schůzky eurozóny nebudou „systematické“, představitel ČR jako předsednické země bude přizván, Sarkozy je ochoten vzít k jednání světových mocností ohledně finanční krize i ministra financí Kalouska). Jiný postoj zaujali europoslanci za CSU, kteří k velké radosti Paroubka a spol. tepou ODS a vládu za názory prezidenta Klause a vnitřní opozice v ODS. Těm se zjevně nedá vysvětlit nic, je těžké se zbavit dojmu, že je to odveta za Benešovvy dekrety (jistě, vysvětlovat tak neurovnané politické poměry, jako jsou ty naše současné, může být dosti obtížné).
Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně skončil s prací soudního znalce v posuzování extremismus. Mj. i proto, že se necítí bezpečně. Asi k tomu má své důvody. Z toho plyne, že situace v ČR je dost nesnesitelná: politicky bezvýznamná uskupení čítající stovky lidí si mohou dovolit terorizovat společnost (a společnost se zjevně terorizovat dá). Tím se pro tyto aktivity těch uskupení otvírá širší prostor.
Paroubek i Topolánek potvrdili, že v rozhovorech o českém předsednictví v EU (a nejen o něm) budou pokračovat. Paroubek k tomu dodal, že v ODS „v tuto chvíli“ není optimální konstelace k nějakým jednáním. Zjevně čeká na Béma.
Jednání o krajských koalicích míří k různým řešením: v Ústí nad Labem není vyloučena koalice s ODS (ústecká ODS, a nejen ona, by byla ochotna ustoupit ve věci poplatků ve zdravotnictví, to je ovšem jakási dost nemravná distance od vlády). V Karlovarském kraji se ČSSD dohodla na koalici s komunisty, lákají i uskupení s kuriózním názvem „Doktoři za uzdravení společnosti“ (asi jakási rathovská iniciativa, nechtějí mít zásadně nic společného s ODS, pokud jde o účast v radě s KSČM, musejí zatím překonávat panický stud, tipl bych si, že se jim to rychle povede). Na Vysočině, kde odmítly podpořit sociální demokraty ODS a KDU-ČSL, chopí se této úlohy KSČM. V Plzni se schyluje ke koalici nebo opoziční smlouvě za účasti KSČM a ČSSD (návrh „duhové“ koalice všech zvolených stran ODS a Koalice pro kraj odmítly). Na jižní Moravě prý sociální demokraté uvažují o koalici s lidovci nebo s ODS, na Liberecku o koalici s SOS a starosty pro Liberecký kraj, v Pardubicích o spolupráci s Koalicí pro Pardubický kraj (páteř těchto koalic pro kraj tvoří lidovci). V Hradci Králové to vypadá rovněž na Koalici pro kraj a přidá se SNK-ED. V jižních Čechách a na Zlínsku může vzniknout koalice s lidovci a ODS. Je zjevné, že kvetou všechny formy povolební spolupráce, a jak by ne, ČSSD má všechny trumfy v rukou. Ve Středočeském kraji se KSČM zatím zdráhá přistoupit na podporu z opozice a dr. Rath chystá rozsáhlé čistky v krajském aparátu (má prý jít řádově o desítky lidí z 670 zaměstnanců, přičemž „drtivá většina se nemá čeho obávat, pokud nedělali nějaké nepravosti“ – totéž říkával jiný dr., totiž dr. Husák v letech 1969-70).
Václav Klaus letí na státní návštěvu do Srbska. To bude zase demonstrace slovanských sympatií!
Petr Uhl útočí v Právu na „kádrování minulostí“ jako na „českou pitominu“. „Pro mnohé lidi na Západě“, píše, „jsou lustrátoři a antikomunisté v lepším případě nešťastníci či cvoci, v horším lumpové, bažící po kariéře či politické moci na úkor jiných.“ Jednak na tom, co si myslí „mnozí lidé na Západě“, houbeles záleží, záleží na tom, co je správné. A jednak se musím přiznat, že tentýž problém, který mají s „lustrátory a antikomunisty“ „mnozí lidé na Západě“ mám já s panem Uhlem. Petr Uhl vyčítá Petru Pithartovi „ztrátu vlastní integrity“, protože ač bývalý komunista, hlasoval v Senátě pro návrh přezkoumat ústavnost činnosti KSČM. Myslím si, že v některých případech je „ztráta vlastní integrity“ pozitivní věc, bez níž do nejde – např. tenkrát, když se člověk chce přerodit např. ze zloděje v něco slušnějšího. (S Mejstříkovou senátní iniciativou nesouhlasím, ale z úplně jiných důvodů než pan Uhl, psal jsem o tom v této rubrice včera).
Podle pana Miotrofanova (taktéž v Právu) se pro české „objevitele pravicové ideologie“ vžilo už počátkem 90. let označení „tržní komsomolci“. Do věty je třeba doplnit „vžilo se v Právu“ (tehdy ještě Rudém).
A ještě k Právu: Jan Mládek reaguje v rozhovoru na tvrzení „Prezident Václav Klaus předsednictví (české v EU, bd) podceňuje, říká, že o nic nejde, že o všem rozhodují velké státy, jako je Německo nebo Francie“ slovy: „Podle mého názoru vláda má obavu z vlastního selhání. Není to bezvýznamná role, vysvětlila by jim to například rakouská politická elita, která uměla svoje předsednictví využít.“ Otázka se týkala Klause, odpověď je o vládě. Protože předpokládám, že pan Mládek není nedoslýchavý nebo blb, nezbývá mi konstatovat, že je to dost průhledná demagogie.
Ministr Schwarzenberg prohlásil (cituji z Práva), že se Rusko snaží „vytvořit ve východní Evropě jakousi neutrální zónu, v níž by klasické bezpečnostní záruky západních obranných uskupení platily jen na papíře“ . To je velmi hezky řečeno. Ruské ministerstvo zahraničí rozhořčeně protestovalo (očekávali v Právu, že s tím bude souhlasit?). Do ministrovy formulace by bylo třeba pro spravedlnost jen doplnit „za mohutné podpory převážné většiny českého obyvatelstva“.
Britská vláda prý „promýšlela“ od začátku války „odsun“ Němců. Věnuje se tomu zpráva ČTK, kterou přetisklo několik novin. I kdyby tomu tak bylo, nedělá to z vyhnání Němců nic přijatelnějšího (ostatně Británie a USA tu hnusnou akci v Postupimi dodatečně požehnaly). Kromě toho, to promýšlení vypadalo tak, že se jakási polovládní instituce obrátila na nějakého historika, který to uvedl jako jedno z možných řešení. Ve zprávě se také praví, že se to nedělo jen ve dvacátém století a že to dělali i jiní. To ale není žádné alibi.
V ODS se bude o funkci předsedy ucházet kdekdo. Kromě Béma ještě (možná) Tošenovský, dále Vojíř, Němcová, Zahradil (ten ale svou kandidaturu zase trochu znejistil). Bém si nejspíš během Topolánkova pobytu v Paříži zajistil podporu odvolených hejtmanů a poskytl (Mladé frontě Dnes a Lidovým novinám) v jeden den dva velmi podobné rozhovory, jimiž se budu zabývat zvlášť.
Exministryni Kuchtové neprošel pokus nechat se zaangažovat na radnici v Praze 5. Zatrhla jí to údajně (podle LN) pražská organizace její strany. Řekl bych, že se tím ta osoba dosti shodila.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
