Čtvrtek 30. října
K výsledkům hlasování ohledně toho, aby bylo z programu schůze PS vypuštěno projednávání smluv o radaru, je třeba dodat, že z ODS se zdržel hlasování jedině Tlustý (zdržení se ovšem znamená, že nepodpořil návrh ČSSD). Jeho souputníci Raninec a Schwippel tentokrát hlasovali se zbytkem klubu proti návrhu. Jiří Paroubek je toho názoru, že by se jednání mělo přerušit na půl roku, protože dojde ke změně americké zahraniční politiky. „Spojené státy musí reagovat na změny ve světě, že svět se dříve z dvojpolárního změnil na unipolární a teď se mění na multipolární.“ Další chytrák, který USA nařizuje, co musí. To je zbožné přání Kremlu a není náhoda, že ho pan Paroubek papouškuje. Ve skutečnosti – aspoň pro nás ve střední Evropě – se svět z unipolárního intermezza změnil zpátky na bipolární.

Senátorský klub ODS se rozhodl nezařazovat na program dnešní schůze smlouvy o radaru. Reagoval tak na zuřivé výpady sociálních demokratů. Vzniká podezření, že v pozadí návrhu i jeho odvolání je přetahování o funkci předsedy Senátu. Věcně nejde o problém, ODS má s KDU-ČSL i v novém Senátu většinu a smlouvy bez problému projdou.

V PS provádí podivuhodný balet ministr Liška. Při hlasování o vyřazení bodu se zdržel (což je jakási jemná distance od vlády, i když formálně o nic nejde, návrh ČSSD nepodpořil), jinak ovšem chce, aby smlouvy schvalovala až nová Poslanecká sněmovna po příštích volbách, protože není jisté, zda radar bude podléhat výlučně vedení NATO a věc dosud neprojednala Rada EU. Možná by bylo poctivější, kdyby byl rovnou proti, jenže to by Topolánkovi nezbylo, než ho z kabinetu vykopnout.

Podle Jiřího Paroubka (řekl to v rozpravě ohledně vyřazení smluv o radaru z programu schůze PS) byly tyto volby mimo jiné taky referendem o radaru. Možná, že se nakonec dozvíme, že byly i referendem o tom, že by Paroubek měl být nejprve příštím premiérem, a až skončí Klaus, příštím prezidentem. Nebo o tom, že ČSSD bude od nynějška vyhrávat všechny volby bez ohledu na jejich výsledky. Atd.

Exministryně Kuchtová má nový job: bude pomáhat „kontroverznímu“ starostovi Prahy 5 Jančíkovi „navázat dialog mezi koalicí a opozicí“ a navíc se má „podílet na některých projektech“. Ve Straně zelených to způsobilo jakési rozpaky. Nevím proč, důvody jsou zjevně zcela prozaické - vypadá to, že paní Kuchtové došly peníze.

Jiří Hanák v Právu mj. píše, že Topolánkova vláda „mlžila a blábolila, místo aby řekla: Radar je pro ČR důležitý, protože stálá přítomnost sebemenší americké posádky je stopka pro pokušení mocného východního dubiska zahrát si s naším územím nějaký mocenský ping-pong.“ Pan Hanák kecá, Topolánek to několikrát zdůrazňoval. Tento komentátor trpí soustavným nadměrným vztekem, a v tomto rozpoložení se mu dělají mžitky před očima i ušima.

Ruští propagandisté předpovídali USA v druhé polovině padesátých let, že do dvaceti let klesne na úroveň rozvojové země. Tenkrát se to nepovedlo, dnes mají jejich nástupci, konkrétně pan Balabán v Právu, podobnou vizi: „americká“ finanční krize prý naplno obnažila zárodky budoucího oslabení USA, pochopitelná kritika americké vlády zaznívá z úst řady politiků na celém světě (rozuměj z úst pánů Medvěděva a Putina), zvládnutí krize je nemožné bez dalších vlivných globálních aktérů, k nimž patří především Evropská unie, Rusko, Indie a Brazílie. To je ruská ideologie dalšího vývoje světa. Ruský imperialismus je velice vynalézavý, dovede se šikovně maskovat (v minulosti např. „internacionalismem“, ale to je dnes už profláknuté), a jak vidno, kdekdo v postkomunistickém světě to po Rusech rád opakuje.

„Hulvátským a idiotským způsobem atakujete vládu, komunistický tisk byl vstřícnější k disidentům než vy k nám,“ nechal se slyšet slovenský premiér Fico. Zřejmě cítí, že si podobné výrazivo může dovolit. Má veřejnou podporu, podobně jako u nás Paroubek. Paroubek a Fico jsou dvojčata. Opravdu zle ovšem na Slovensku bude teprve tenkrát, až bude pan Fico s tiskem spokojen.

Jiří Paroubek, rovněž v LN, zase řekl: „Tato vláda se vždy upne k nějakému problému, který je namnoze spojen s fundamentalistickým viděním světa. Ať už šlo o nesmyslnou konstrukci vyrovnání s církvemi, či nyní radar.“ Kdyby se tato vláda v podobných případech řídila průzkumy veřejného mínění jako pan Paroubek, byla by jistě daleko úspěšnější. Že to nedělá (resp. když to nedělá), jí slouží ke cti.

Šéfredaktor LN Vačkov píše v LN o Topolánkově politice. Považuje to, co premiér řekl v rozhovoru pro LN o otevření politiky ODS středovým a pravostředým koalicím, za zpětnou racionalizaci jeho jednání. Nebyl bych tak přísný, je jistě Topolánkovou chybou, že to zformuloval až teď, ale dělal to (pravda, z počátku nedůsledně a s peripetiemi) už od voleb v roce 2006, jen to z nepochopitelných důvodů nepojmenoval. A ta politika je správná z jednoho prostého důvodu: v naší zemi probíhá dělící čára mezi občanským táborem a rudým blokem. Tak se situace vyvinula po ztroskotání Špidlova pokusu o nekomunistickou levici, poté, co se ČSSD pod Paroubkovým vedením přimknula ke KSČM. Občanský tábor může nad rudým blokem převážit jen tenkrát, když získá na svou stranu voliče z havlovského okruhu, kteří volby zpravidla ignorují. Je to podle mého odhadu nanejvýš 10% lidí, ale těch 10% je důležitých. A jen když občanský tábor převáží, může se do něho po Paroubkově intermezzu vrátit i ČSSD, KSČM bude marginalizována a začne normální politická soutěž, která nestojí na sublimované třídní nenávisti.

Pátek 31. října
Dalším adeptem na předsedu ODS se stal Jan zahradil. Přihlásil se sám, funkci by vzal na přechodnou dobu, aby překlenul propast mezi Bémovým a Topolánkovým táborem, protože má blízko k oběma z nich. Kromě toho má blízko ke Klausovi, a to hodně. Pan Zahradil je jediný člověk, který by mne, pokud bych byl delegátem kongresu ODS a musel si vybírat mezi Bémem a jím, donutil, abych dal svůj hlas Bémovi. Pan Zhradil už delší dobu nedělá ostudu u nás, ale v Bruselu a Štrasburku. Je to šťastné řešení: na své si přijde on (má za to víc peněz) i Česká republika (má míň ostudy, protože jeden europoslanec, co dělá ostudu, se mezi 785 poslanci víceméně ztratí, zvlášť když celá ta instituce neoplývá přílišnou významností; nicméně neztratí se docela, jak o tom svědčí poslední nervózní reakce europoslanců CSU). Myslím, že by tam pan Zahradil měl být českými voliči delegován doživotně. Resp. nedalo by se to řešit zákonem, podobným jako „prezident Beneš se zasloužil o stát“? nebo prezidentským dekretem, Klaus by s tím jistě neměl problém? Pan Zahradil taky udílí pokyny svým kolegům z vedení strany, např. ministru Nečasovi vzkázal, aby držel hubu a nepřiléval oleje do ohně (kušnit smějí podle něho jen Bém a Topolánek). Doufám, že se pan Nečas nenechá okřikovat. Ostatně zdá se, že Zahradilova kandidatura nevzbudila v ODS žádné velké nadšení. Miroslava Němcová prohlásila, že by to bylo odložení problému o rok. Je třeba jen dodat „a pak by se ODS zhroutila“.

Zatímco premiér je na státní návštěvě ve Francii, jednal primátor Bém s hejtmany a nabízel jim, jak se zdá, korýtka ve vedení strany. Prý se nejedná o žádný sarajevský atentát. Jistě, o sarajevský v žádném případě. Pavel Bém je toho názoru, že Topolánek musí zůstat předsedou vlády. Topolánek by měl vědět, že naopak vůbec nemusí.

Mezi ministrem Langerem a primátorem Bémem zuří studená válka. Záminkou se stalo jmenování Martina Červíčka pražským policejním ředitelem. Bém měl jiného kandidáta a tvrdí, že ministr překročil své kompetence, když nezohlednil názor Prahy. Je pozoruhodné, že Klausova lobby si vybrala místo Topolánka jako fackovacího panáka Langera – asi oproto, že je ve špičkové politice déle a má horší pověst. Nicméně to, co na něho vytáhli v Mladé frontě Dnes, až tak přesvědčivé není.

Premiér Topolánek se sešel s předsedou ČSSD Paroubkem, jednali asi hodinu a půl, prý na téma české předsednictví EU. Paroubek zatím neoznámil (a to je zajímavé a nezvyklé), že jednání nebyla k ničemu a Topolánek je neschopný idiot. Co znamená ta nečekaná zdrženlivost?

Senát se ve starém složení nakonec ještě usnesl, že Nejvyšší soud by měl na návrh vlády posoudit činnost KSČM, existuje totiž důvodné porušení, že strana porušuje ústavu a zákony. Je to už jakýsi folklor. To, co zapomněli udělat po převratu, chtějí dohonit teď. Opětovně upozorňuji, že potrat je povolen jen do několika týdnů po početí ( přiznám se, že nevím přesně, do kolika). Když je dotyčnému devatenáct a je to poměrně silné chlapisko, je na potrat už pozdě. Přesněji řečeno: může se o tom populisticky žvanit, ale technicky je to neproveditelné.

Ernst Harrach neuspěl u Nejvyššího soudu se žádostí o zahájení dědického řízení po jeho otci. Jeho otci byl zkonfiskován majetek (podle Benešových dekretů, jak jinak) v době, kdy už byl několik týdnů po smrti. Olupování mrtvol bývá v civilizovaném světě považováno za dost nedůstojné povolání.

STEM sestavil žebříček oblíbených ministrů. Nejméně oblíbenými jsou Julínek, Topolánek, Čunek a Langer. Pavel Verner v Právu z toho vyvozuje, že premiér by měl „ctít hlas lidu“ a tyto lidi (když už ne sebe sama) z vlády vyhodit. Proč? Ministr nemusí být populární. Pokud dělá něco kloudného, tak ani nebývá. „Ctít hlas lidu“ v každém okamžiku není vůbec nutné. Stává se totiž často, že i „lid“ po čase nazře, že se mýlil. Ale jen tenkrát, když mu politik populisticky necouvne.

„Je obtížné věštit, ale představme si, že by na Hradě nyní seděl Jan Švejnar. I když protlačen hlavně sociálními demokraty, jen těžko by Topolánkův debakl zneužíval a v Paroubkův prospěch vystřeloval premiéra z křesla. Neměl by totiž jak, proč, a hlavně by mu to jako hlavě státu muselo být trapné.“ Panu Švejnarovi především nebylo trapné, přesněji řečeno nestyděl se kandidovat v situaci, kdy všem, i jemu, bylo jasné, že bez nejen paroubkovských, ale i komunistických hlasů nemá naději na úspěch. Takový člověk by jednak byl na těch hlasech závislý i nadále, a hlavně, takový člověk dává jednoznačně najevo, že je schopný úplně všeho. A volit nebo jen podporovat a takového člověka nelze, bylo by to nemravné.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.