Čtvrtek 23. října
Jiří Paroubek vyhlásil s velkou pompou, že jeho strana nehodlá vstupovat do krajských koalicí s ODS. Přitom řada krajských organizaci ČSSD už (mimo jiné, také) s ODS jedná a ozvalo se jakési slabé brblání. Zdá se, že si sociálně demokratický předseda chce trochu šplhnout u komunistických voličů, jejich hlasy v druhém kole nutně potřebuje. Filip sice vázal svou výzvu komunistickým voličům k podpoře kandidátů ČSSD na výslovnou žádost či prosbu sociálních demokratů, ale řekl bych, že komunističtí voliči v mnoha případech podpoří kandidáty ČSSD zcela spontánně a nikdo je nemusí navádět.

Hlasování o důvěře skončilo 97 ku 96 pro koalici. Z toho plyne, že koalice má většinu jednoho hlasu, ale ani jí, ani ČSSD nejsou jejich jisté hlasy nic platné, protože všechno rozhodne nakonec vždycky zbývajících sedm poslanců. A protože se koalice s opozicí nedokážou domluvit (Paroubek vysloveně nechce), je to situace, kdy v každé spořádané banánové republice přichází na řadu vojenský převrat. U nás to samozřejmě nejde, jsme demokraté a co by tomu řekla Evropská unie.

Paroubek se omluvil za slova o stupiditě těch, co nevolí ČSSD. Hned k tomu dodal, že by si Topolánek z něho měl vzít příklad a omluvit se za své vládnutí. Jiřímu Paroubkovi se přes můj instruktivní článek (za nějž mne chtěl žalovat) pořád nedaří zvládnout techniku omluvy. Jeho poslední omluva vlastně zní: „Já, na rozdíl od toho čuněte Topolánka, se umím dokonce i omluvit, to koukáte, že?“ V Právu to obdivně nazvali „vrácením úderu“. Je to spojení nepříjemného (omluva je nepříjemná) s užitečným (udělá se z ní klacek na nenáviděného soka). Což je školácká chyba, omluva doprovázená „vracením úderu“ není žádná omluva.

Poté, co Jiří Paroubek prohlásil „nechceme krev, ale…“, následoval ho místopředseda Škromach výrokem “Kdyby to bylo v občanské válce, takoví lidé se stavěli ke zdi as stříleli se…“ Poučení: pokud by papaláši z ČSSD došli k závěru, že není jiné řešení než revoluční (zatím se mu ještě brání), je pan poslanec Wolf, na něhož Škromach narážel, mrtvý muž.

Milan Kundera žádá omluvu od týdeníku Respekt. Podle toho, co řekl ředitel agentury Dilia, která spisovatele zastupuje, se ovšem s žádostí obrátil rovnou na majitele časopisu. Věci se týká naše dnešní glosa.

Rakouský list Kurier přinesl zprávu, že v EU „sílí hlasy“ pochybující o účelnosti toho, aby ČR Unii předsedala. Místo toho by se prý měl o půl roku prodloužit mandát Francie. Pochybnosti o ČR jsou na místě, politická situace u nás je nedefinovaná, současná vláda je Unii nakloněná tak napůl, prezident vůbec ne. Na druhé straně očividné napoleonské sklony prezidenta Sarkozyho (českému předsednictví asi nelze formálně zabránit, ale Sarkozy organizuje „eurozónu“ jakousi vnitřní EU, řečeno orwellovským termínem) mohou vést k dost velké mele. Sarkozy zřejmě využívá finanční krize k tomu, aby uskutečnil to, o co jeho větší (přinejmenším postavou) předchůdce de Gaulle marně usiloval. Taková politika (pokud by ji doprovázela vstřícnost k Rusku a ostražitost vůči Americe) není nic, u čeho bychom měli asistovat. (Mimochodem, pokud by se snad nakonec realizovala osa Paříž – Berlín – Moskva, budeme v dost veliké rejži, protože s tak obrovitým „přepsáním výsledků druhé světové války“ si naši zahradilovští šovinisté sotva budou vědět rady.

Všude se teď kolem dokola vykládá, že vláda (a ministr Julínek) nedokázali vysvětlit své nepopulární kroky. To je naprostý nesmysl. Nepopulární kroky se nedají vysvětlit, jen prosadit a čekat, až se vysvětlí samy od sebe. Nepopulární kroky není třeba vysvětlovat (tj. okecávat), nýbrž především tak říkajíc vysedět. Vládě k tomu bohužel chybí síla a asi i trpělivost.

Pátek 24. října
Podle zákona o soudech a soudcích, schváleného parlamentem v létě, mají být napříště předsedové a místopředsedové soudů jmenováni ministrem spravedlnosti, a to na dobu určitou. Soudcovská unie se proti tomu brání s poukazem na soudcovskou nezávislost, a brání se právem: exekutiva dostává účinný nástroj, jak nepřímo zasahovat do záležitostí soudní moci, která má být i na ní nezávislá. Prezident v tomto případě zjevně neměl důvod, proč zákon nepodepsat: je to přesně to, o co mu jde, potlačování „soudcokracie“. Jistě si v koutku duše představuje, že soudit by měl jako poslední instance on.

Poté, co předseda ČSSD Paroubek vyloučil možnost krajských koalicí ČSSD s ODS, zrušil středočeský hejtman Bendl schůzku se svým nástupcem Rathem (údajně dvě minuty před tím, než měla začít). Ratha to rozzuřilo do běla, prý to odporuje elementárním pravidlům politické kultury, je to neslušné a hulvátské. Jednak se obávám, že pan Rath není směrodatný, protože má, aspoň podle toho, jak vystupuje na veřejnosti, poněkud posunutá kritéria pro hulvátství, a jednak, Bendl se zachoval racionálně, o čem by se měl s Rathem bavit? O tom, že ho bude podporovat z opozice pro jeho neodolatelnou politickou přitažlivost?

Václav Klaus podpořil účastí v České Lípě tamějšího kandidáta ODS pro senátní volby. Není divu. Je jím odvolený liberecký hejtman Skokan, který jde jednoznačně Topolánkovi po krku a podle vlastních slov spolu s Klausem podporuje Béma. Zároveň Klaus na dálku podpořil i lidoveckého kandidáta Kalbáče, který proslul tím, že se mu během prvního kola prezidentské volby zjevilo na hradním záchodě strašidlo. Nešťastníka to tenkrát natolik rozhodilo, že z Hradu utekl, pak se však vzmužil, vrátil se a v druhém kole přispěl ke Klausovu znovuzvolení. Neměl by rovnou dostat na 28. října medajli za odvahu? Vždyť kdo z nás obyčejných čičmundů by byl schopen obstát s v konfrontaci s říší duchů! Pan Skokan poodhalil, co se chystá po (zajisté prohraných) senátních volbách: V neděli vystoupí v televizi Klaus se „zásadním projevem“, v pondělí se do akce kamenujte satana Topolánka zapojí zhrzení hejtmani. Možná, že pan Skokan trochu moc mluví. Taky bych si velmi přál, aby tento vyčůraný a lehce podlý plán nevyšel. Topolánkovi slouží ke cti, že se proti Klausovým zásahům do politické situace bez rozpaků ohradil. Bohužel mu to asi bude málo platné a potichu se zavede další precedens ve vymezení oblasti, do níž smí prezident strkat svůj všetečný nos. (Vykopání Topolánka se dnes v ODS označuje opisem „hluboká sebereflexe“, naposled tak učinil Topolánkův hlavní konkurent Bém. To je zvláštní byzantsko-bolševická květnatá mluva, připomíná pojmy jako glasnosť, perestrojka, politika mnoha květů, velký skok apod.)

Jiří Paroubek se zastal svého místopředsedy Škromacha, který by zřejmě byl ochoten „odpadlíka“ Wolfa postavit ke zdi (ovšem jenom tenkrát, pokud by vypukla občanská válka). Škromach prý podle předsedy ČSSD řekl jen to, co si myslí příznivci ČSSD, a ti se prý na mítincích vyjadřovali „ještě expresivněji“. Když politik vyjadřuje to, co cítí lid, je to přece legitimní. Jak vidno, až tito lidé v ČR ovládnou pole, máme se na co těšit.

Premiér Topolánek chce pozvat prezidenta i opozici k debatě o českém předsednictví EU. Debata bude mít jakousi naléhavost v situaci, kdy se mocné země eurozóny pokoušejí udělat samy pro sebe a odstavit nové členy (ale taky např. Velkou Británii) na vedlejší kolej. Nadšeně reagoval prezident Klaus. Byl by prý dokonce ochoten takovou debatu zorganizovat (a dodejme, že jistě i moderovat). To by tak ještě scházelo.

Podle průzkumu agentury Median chce sice Topolánkovu vládu do budoucna jen 21% voličů, ale Paroubkovu ještě míň, 14%. Průzkum hraje do karet tažení hradní lobby z MfD (viz dnešní servilní komentář Jiřího Kubíka, vyzývající Topolánka k pokání) za premiérovo svržení a jeho nahrazení Bémem. To bude zajímavé: poté co Topolánek případně dopadne jako Špidla, přijde na řadu Bém coby odéesácký Standa Gross. Doufejme, že má bydlení v pořádku. Podle zmíněného průzkumu jsou za čestné a slušné politiky považováni ještě tak nejspíš Klaus, Zeman a Paroubek. To, že je Klaus postaven do takového sousedství, je i pro něho potupné a poněkud nezasloužené. Jak může vůbec někdo v souvislosti s Paroubkem a Zemanem mluvit o slušnosti!

Kunderův zástupce, ředitel agentury Dilia Srstka, napsal do LN krátký filosoficko-poetický text na obranu svého klienta („Domnívám se, že člověk obecně uchová v paměti události, které pro něj měly hluboký niterný význam, jako smrt či utrpení svých blízkých nebo třeba i to, že výrazným způsobem poškodil někoho jiného… paměť člověka, rozmlžující se v uplývajícím čase, není ovšem jedinou pamětí“). Závěrem srovnává Kunderovo obvinění z udavačství s obviněním Salieriho ze zavraždění Mozarta. Salieri má ovšem kliku, protože se o jeho údajném skutku nezachoval žádný policejní zápis.

Britská královna navštívila Slovensko. Na snímcích mne (už po několikáté) zaujaly uniformy Hradní stráže v Grassalkovichově paláci. Jsou stejně jako ty české imaginární a fantastické, ale styl je docela jiný: zatímco ty pražské mají výrazně operetní charakter a hodily by se např. do inscenace Offenbachovy Velkovévodkyně z Gerolsteinu, ty slovenské mají charakter lyricky pohádkový a evokují atmosféru večerníčků o Křemílkovi a Vochomůrkovi. Musím říci, že je mi to sympatičtější. Je to sice taky fixlování, ale o hodně nevinnější než to české.

Sobota 25. října
Z dosavadního vyjednávání o krajských koalicích nelze usuzovat vůbec nic. Brzdí je taktické očekávání, jak dopadnou senátní volby. Zejména Paroubek by si velmi nerad rozzlobil komunisty, protože oni rozhodnou o osudu většiny jeho kandidátů.

Klausovo angažmá v předvolební kampani kritizoval i Jiří Paroubek. To není nic překvapivého a navíc má pravdu.

Premiér Topolánek dává najevo připravenost ke změnám ve vládě (obávám se, že je to jen synonymum pro vyhození Julínka, možná, že se někdo sveze s sebou, aby to nevypadalo tak blbě). Jinak je připraven do budoucna i na to, že zůstane jen ve funkci premiéra a předsedou strany se stane „někdo jiný“ (synonymum pro Béma). To bude zajímavá situace: jejich soužití bude konfliktní (Topolánek k tomu má dosti pádné důvody), přitom je pro ODS velmi obtížné zbavit se Topolánka jako premiéra (vláda by musela znovu žádat o důvěru). Poslanci ODS by v tom museli jednotní a hlavně by se museli dohodnout s Paroubkem, který je v situaci, že si může diktovat (v nejhorším případě budou předčasné volby a těch se nemusí bát).

Prezidentův senátní kandidát Skokan je pro referendum o radaru. Zřejmě je to předvolební tah, ale zároveň signál, že ten člověk je všeho schopný.

O smlouvách týkajících se radaru se má v prvním čtení hlasovat příští týden, pokud neprojdou, je s nimi konec. A pokud se Topolánkovi nepodaří výsledkem senátních voleb stabilizovat své postavení, vypadá to, že neprojdou. Radar je přitom naprosto zásadní záležitost a jeho neschválení je na demisi.

Na výtku, že prezident otevřeně podporuje na politické scéně jedny proti druhým, a není tedy nestranný, odpověděl jeho tajemník Ladislav Jakl: „Tenhle výklad skončil veřejnou volbou prezidenta. Předtím se zodpovídal všem volitelům, teď ví, kdo ho volil a kdo ne.“ To je nehorázná hloupost. Prezident je prezidentem i těch, kdo ho nevolili, a přes to, že ho v demokratické volbě někdo nevolil, by se měl umět přenést. Jinak ovšem pana Jakla obdivuji: takový argument bych si skutečně nedokázal vymyslet.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.