Pondělí 20. října
Tématem dne jsou výsledky krajských voleb. Jiří Paroubek vyzval Miloše Zemana, aby se jako někdejší úspěšný předseda strany vrátil do jejího lůna. Chce na něm maličkost: přesvědčit poslance Melčáka a Pohanku, aby ve středu v Poslanecké sněmovně vládu položili. Zeman prohlásil, že to není v jeho moci, a nemusí to být jenom výmluva. Paroubkova výzva je dobře vymyšlená. Předsedu ČSSD to nic nestojí a může si být jistý, že Zemanovi poraněná ješitnost na sto procent nedovolí této výzvy uposlechnout (což už ostatně dal najevo), zvlášť když se Paroubek nijak netají s tím, že to je od něho akt velkorysosti (přesněji velkodušnosti) - nelze přehlédnout (kdosi to už ostatně napsal), že Zeman patří nepřímo k těm, kteří ve volbách prohráli. Paroubkův triumf znamená pro spolek Zemanvých přátel přehození výhybky na slepou kolej.

Jiří Paroubek mobilizuje pro druhé kolo a straší ústavní většinou ODS v Senátě. Ta by jednak měla vzhledem k omezeným kompetencím horní komory spíš symbolický význam a jednak ODS není schopna jí dosáhnout – potřebovala by vyhrát v 16 z dvaceti senátních obvodů, kde má své kandidáty. Bude ráda, když se jí podaří uhájit prostou většinu (k tomu potřebuje 9 senátorských křesel, které obhajuje).

Jak se dalo čekat, výsledek voleb má destruktivní vliv na špičky ODS. Mnozí přímo či nepřímo žádají Topolánkovu hlavu. Ministr Gandalovič se vyjadřuje opatrně, zjevně zhrzený zdravotní expert Boris Šťastný žádá hlavu ministra Julínka, nejspíš si dělá zuby na jeho křeslo, a mluví o znásobené Topolánkově odpovědnosti. Odstavení hejtmani jsou očividně rozhořčeni. Přitom právě oni projevili už před volbami poněkud skunkovskou snahu vykroutit se ze zodpovědnosti za politiku strany. Proti Paroubkovu frontálnímu útoku na vedení ODS a koalici postavili defétismus a alibismus: my nic, to vláda. A Paroubek ovládl pole, protože neměl protivníka. Strana, ve které je tak málo solidarity – vnitřní opozice, která se pro svatý cíl, smetení nenáviděného předsedy, je ochotna podílet na vážném poškození něčeho, co by mělo být společným zájmem všech členů, hejtmani, kteří zvolili pštrosí politiku a ještě před bitvou v panice vyklízejí pole a zříkají se svého vedení – nemůže dopadnout dobře.

Předseda KSČM Filip znovu zopakoval, že odmítá podporu menšinového vládnutí ČSSD v krajích. KSČM se nehodlá spokojit s politickým suterénem. Moc vyskakovat si ovšem nemůže, sociální demokraté mají všude ještě v záloze ODS. Dali sice potenciálním koaličním partnerům podmínku, že budou souhlasit se zákazem privatizace krajských nemocnic a že kraje musí uhradit pacientům poplatky za ošetření, což na první pohled vypadá jako dveře přibouchnuté ODS před nosem. Jenomže např. jihočeský (odvolený) hejtman Zahradník se už nechal slyšet, že je ochoten na to jít (a není údajně sám). Nejen že to není racionální, ale chybí tu aspoň špetka hrdosti, kterou by měl mít dokonce i politik ODS. Pokud se v ODS rozmůže takové kapitulantství, bude její sešup pokračovat.

Jiří Paroubek prohlásil v rozhovoru pro Právo: „…myslím si, že ty koalice (v krajích, bd) budou různobarevné, neumím si představit, že by byly jenom s jedním partnerem.“ Což zní rozumně. A v rozhovoru pro MfD „ale ty koalice by měly být konzistentní, a tak je lepší, když je ta koalice ve dvou“, což zní taky rozumně. Bohužel první vylučuje druhé a naopak.

V Právu analyzují postoje vítězné sociální demokracie v krajích. Řekl bych, že na to je trochu brzy, jasno bude po druhém kole senátních voleb. Paroubek drží nůž na krku křesťanských demokratů: když budou před volbami vstřícní (tj. zařídí v druhém kole podporu svých voličů kandidátům ČSSD nebo aspoň jim nedoporučí podpořit ODS), mohou počítat se vstřícností, na niž se, co si budeme povídat, bezpochyby třesou. A kdyby pomohli ve středu vládu svrhnout, koukal by z toho možná i nějaký hejtman. Je zajímavé, že taková otevřená výzva ke kuhandlu, kterou by se trochu distinguovaný politik styděl vůbec vyslovit, se u nás bere jako normál. Paroubek nejspíš aspoň někde udělá koalici s komunisty – je to něco, jako když člověk leze do studené vody, jakési osmělování. A zároveň varovný signál pro politické trpajzlíky a ODS, že to s komunisty myslí opravdu vážně. A s ODS se ČSSD spojí opravdu jen výjimečně, protože ti jsou na rozdíl od komunistů jejich úhlavními nepřáteli. Jiří Hanák (výsadek Pravdy a Lásky v Právu) Paroubka varuje, aby to s těmi komunisty nepřeháněl, a vyzývá ho k velkorysosti vůči KDU-ČSL. Je to trochu, jako když ve Schillerově Donu Carlosovi vyzývá markýz Posa Filipa II., aby dal svobodu Flandrům.

V LN si kdosi stěžuje, že Klaus se k výsledkům voleb zatím nevyjádřil tak jasně jako v roce 2004, když taky prohrála vládní koalice, jenže levostředá. Prezident zřejmě Lidovky pozorně čte, protože se vzápětí (dnes) polepšil a prohlásil, že volby „přinesly jasný signál všem, kteří o tyto signály stojí… Volič promluvil a doufám, že mu politici naslouchali" . Voliči si přáli změnu, ale bohužel na to doplatí kvalitní, dobře pracující hejtmani (místo aby učet platil Topolánek a jeho z hlediska klaunovské ideologie nečistě splácaná vláda, podotýkám já). Jasněji se prezident k neúspěchu vlastní strany vyjádřit dost dobře nemůže, vypadalo by to divně. Takhle to divně aspoň na první pohled nevypadá.

Podle MfD i LN měl Paroubek prohlásit v sobotu večer, bv opojení z triumfálního vítězství: „jen stupidní člověk by volil proti ČSSD“. Pak to v neděli v ČT popřel. Řekl to, nebo ne? Existuje nějaký záznam?

Historici z Ústavu pro studium totalitních režimů se budou dále zabývat údajným udáním Milana Kundery. Je to výsledek senátního kartáče a je tomu třeba rozumět tak, že bude utvořen jakýsi tribunál zasloužilých badatelů v oboru dějin, který bude Kunderu na základě všeobecného rozhořčení slavnostně rehabilitovat?

Vedlejší pozitivní efekt vcelku negativního vyznění prvního kola senátních voleb je, že propadli kandidáti toho typu, díky němuž se horní komora parlamentu v minulosti občas připodobňovala cirkusu (tzv. osobnosti). V politickém propadlišti skončil senátor Mejstřík, neuspěli písničkách Dobeš a showman Kocáb, Svatopluk Karásek dostal v Lounech necelé tři procenta hlasů. Je to ovšem jen slabý flastr na celkovou pohromu.

Úterý 21. října
Sociální demokraté začali v krajích jednat o koalicích a někde nevynechávají ani ODS. Paroubek nejspíš nemá regiony natolik pod kontrolou, aby je mohl řídit ve všem všudy, a navíc, i jemu se jedna či dvě koalice s ODS (spíše jedna) bude hodit, aby dal najevo, že nebude váhat, pokud ho partneři zklamou, spojit se i s třídním nepřítelem.

Paroubkovy námluvy se Zemanem je třeba chápat jako taktický tah. Zeman byl v roce 2006 vystaven ponížení, které lidé jeho typu nikdy nezapomínají. Dal si tři podmínky, z nichž poslední je veřejná Paroubkova omluva za kauzu Altner. Dobře ví, že to Paroubek neudělá a udělat nemůže (ostatně kdyby se omluvil, vymyslil by si Zeman nepochybně další, ještě potupnější podmínku).

Architekt Jan Kaplický odmítl cenu ministra kultury za přínos výtvarnému umění a architektuře. Čouhá z ní snaha poskytnou mu jakési cukrlátko náhradou za odmítnutí návrhu Národní knihovny, který se nelíbil panu prezidentovi. Byl by blázen, kdyby na tu hru přistoupil.

Lidovecký předseda Čunek prohlásil, že mu podmínka ČSSD pro přizvání do koalice (souhlas se zrušením poplatků, krajské nemocnice jako neziskové organizace) nedělá potíže, protože je v souladu s programem KDU-ČSL. Topolánek se kdysi namáhal až příliš, aby ho dostal z bryndy, a Čunek reaguje pragmaticky. Nebylo by bývalo lepší nechat ho, aby se ve svém případu (který se věcně vlády nijak netýkal) pořádně vymáchal? Nevěřím, že by pak lidovci odešli z koalice, jsou na to příliš vyčůraní: viz jejich nynější vstřícnost vůči Paroubkovi.

ODS teď straší oranžovo-rudými koalicemi všude po Česku. Nebudou, Paroubek není blázen. Ale jednu, dvě (stejně jako v případě ODS) dopustí, aby bylo vidět, že se dovede dohodnout i s komunisty. ODS, KDU-ČSL i zelení jsou proti němu v nevýhodě, nemají tak širokou kompatibilitu se všemi ostatními politickými subjekty.

Další obětí Paroubkova úspěšného tažení je dosavadní ústecký lídr Foldyna. Neoctnul se v týmu ČSSD pro dojednání koalice na Ústecku. Svou práci ve volbách odvedl, pomohl straně vyhrát, teď může jít jako před dvěma lety jeho guru Zeman. Zemanovi lidé jsou zjevně nepoučitelní.

Jinak se zdá, že první obětí porážky bude ministr Julínek, jednak za to, že zdravotní reformu rozjel, a jednak za to, že ji nedovedl do konce. Je to hrozně laciné, ostatně poplatky ve zdravotnictví nebyly to základní, to základní bylo, že vláda se čím dál tím víc projevovala jako neakceschopná vzhledem k rozporům v koalici a vnitřnímu konfliktu v ODS. Podíl na tom mají koaliční partneři, Klaus, Bém a hejtmani přinejmenším stejný jako Topolánek. (Hejtmani už takřka sborem volají po Topolánkově hlavě.)

Ke kritice se přidal (v Klausově duchu) i Miroslav Macek. Bude zajímavé, jak tihle lidé teď ODS obrodí a rehabilitují v očích voličů návratem k vyčpělým ideologickým schématům z počátku devadesátých let.

„Společenská „nebezpečnost“ KSČM vyprchává, návrat k totalitním poměrům nehrozí“, píše v Právu Lukáš Jelínek. KSČM byla vždycky proruská lobby v ČR. Rusko dnes sice není totalitní, ale autoritativní, výrazně nedemokratické a pokud jde o politické uspořádání o dost zaostalejší než ČR. Spojenectví není schopno brát jinak než jako diktát, v tom se od carských a komunistických dob nezměnilo. Lidé jako pan Jelínek to nevidí, nejspíš protože by jim „víc Ruska“, ruský vliv a ruské „spojenectví“ vůbec nevadily.

Václav Havel se zastal Kundery. Jak by ne, když s „komunisty s lidskou tváří“ navázal v Chartě 77 spojenectví. Útok na Kunderu cítí proto i on aspoň trochu jako útok na sebe.

V Mladé frontě Dnes, vlajkové lodi hradního tažení proti Topolánkovi, už sestavili kandidátku pro volbu předsedy ODS. Je to sice s velkým předstihem, ale tím výmluvnější. Zároveň publikují i hlasy prostých pracujících, kteří volili ČSSD proto, že jim Topolánkova vláda vadí (asi tak stejně jako braintrustu MfD).

Václav Klaus se dnes zúčastnil mítinku ODS na Staroměstském náměstí, jehož smyslem bylo podpořit pražské senátní kandidáty ODS. Prohlásil, že je to jakási oplátka za podporu, kterou mu ODS poskytla v prezidentské volbě. I tak je to nehorázné, prezident se nemá co zaplétat do volebních kampaní politických stran. ČSSD to ale zase až tak vadit nebude, protože jednak Klaus podporuje kandidáty z Bémovy Prahy, potenciální posily vnitřní opozice v ODS, jejíž je, co si budeme povídat, nekorunovanou hlavou, a Paroubkovi zatím vadí hlavně Topolánek. A za druhé je velmi pravděpodobné, že v Praze ODS uspěje, mítink sem, mítink tam. Na Prahu zatím ČSSD nemá. Opozice proti Topolánkovi v ODS nejspíš uspěje, a tak se zlomyslnou radostí očekávám, jak s ní (a s panem prezidentem) pak Paroubek vyběhne.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.