Pátek 3. října
První místopředseda ODS Bém sdělil v rozhovoru pro Hospodářské noviny veřejnosti, že si usilovně přeje, aby vláda vydržela a považuje ji za dobrou, vůbec se netlačí na Topolánkovo místo, nicméně je otázka, zda vláda vydrží, a pokud by náhodou nevydržela, situace se samozřejmě zásadně změní (a on se na uprázdněné místo tlačit začne). Vláda podle pana Béma nevydrží, když neprosadí ve sněmovně reformní zákony, neprosadí návrh státního rozpočtu na příští rok, nepřežije hlasování v parlamentu o nedůvěře a „nepřežije“ kongres ODS (k čemuž může mohutně přispět právě pan první místopředseda). A kongres nepřežije mj. i tenkrát, když nedopadnou jakž takž volby (jakž takž je sedm hejtmanů a aspoň jeden senátor). Pak se může stát, že enormně vroste napětí v členské základně ODS (a toto silové pole může pana Béma, ačkoli on pro to ani prstem nehýbá, vynést do čela strany – to tam není řečeno, ale každý, kdo si rozhovor přečte, si to bez problémů doplní). Pan Bém rovněž předpovídá boj o post předsedy (odpovídá tak na otázku, proč se v ODS kromě r. 2002 po Klausově odchodu nikdy o post předsedy nebojovalo). Zbývá doplnit, že boj bude tentokrát o Klausův návrat, i když třeba jen tak říkajíc symbolický. Pan Bém nastavil Topolánkovi laťku pořádně vysoko, kromě hlasování o nedůvěře má premiér malou šanci splnit jeho ultimátum. Pak se podle Bémových slov stane nelegitimním. Myslím, že Pavel Bém má všechny předpoklady k tomu, aby se stal důstojným partnerem pana Paroubka. Zatímco Jiří Paroubek je politik typu Trepifajxl, pan Bém spíš něco jako elegantní Arsene Lupin. Budou se znamenitě doplňovat. K tématu se ještě vrátíme.

Pan Bém ovšem hraje dvojroli, je taky primátor a jako primátor jede tvrdě po ministru Langrovi: nyní jde o jmenování Martina Červíčka pražským policejním ředitelem. Bém dosáhl toho, že se bezpečnostní výbor magistrátu v této věci sjednotil proti vládě (což svědčí mj. o intimních vztazích pana místopředsedy-primátora s ČSSD). Pokud bude pan Bém ve svém ostřelování vlády hodně úspěšný, bude pak jeho boj o předsednictví ODS něco podobného, jako kdyby na potápějícím se Titaniku vypukl zápas o post kapitána.

Chorvatští fotbaloví rabiáti protáhli Prahou, házeli na její obyvatele dlažební kostky, zmlátili několik policajtů a jednoho Rusa. České slovanské sympatie, které paradoxně rozhořčení chorvatských rowdies vyvolaly, jsou tak vystaveny tvrdé zkoušce. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Topolánkovu vládu pstihla další rána: své sympatie a podporu jí v Právu veřejně vypověděl Jiří Hanák. Nevím nevím, zda se s tím Topolánek dokáže vnitřně vyrovnat.

Tamtéž píše exministr Bublan, že nechápe, proč by se ruské bezpečnostní služby měly zabývat ovlivňováním českého veřejného mínění ve věci radaru, když odpor vůči radaru v česku je všeobecný a nikoli jen např. 25%. Jenže historická zkušenost je jiná: „mírové hnutí“ evropských Mnichovanů na počátku osmdesátých let taky nemělo jen 25% podporu evropské veřejnosti, a přesto ho Rusové, tehdy překabátění na tzv. Sověty, mohutně podporovali, mj. i prostřednictvím svých tajných služeb.

Dále (rovněž podle Práva) to má McCainova kandidátka na viceprezidentku Palinová nahnuté, protože prý byla svému muži nevěrná s jakýmsi panem Hansonem. Pozoruhodné na věci je, že to potvrdili tři členové Hansonovy rodiny. Zřejmě byli přitom a dívali se. Nepochopím, jak může někdo klesnout tak hluboko, aby na veřejnosti svým svědectvím podepíral podobné zprávy, i kdyby to byla nakrásně pravda.

Komise německých historiků se shodla na tom, že při spojeneckém náletu na Dráždany zahynulo prokazatelně osmnáct tisíc, nanejvýš však 25 tisíc lidí. (Doposud uváděly i seriózní zdroje, pokud se dobře pamatuji, přes 40 tisíc lidí.) Na jednu stranu je pravda, že následky podobných kataklysmat bývají většinou zejména těmi, co je museli zažít na vlastní kůži, přeceňovány. Na druhé straně stojí před německými historiky celosvětová (resp. celozápadní a celostředoevropská) objednávka: těch mrtvých by mělo být co nejméně, s tím, že si to pokud možno všichni zasloužili. A řekl bych že německá historická věda je v těchto věcech dosti flexibilní, i když z jiných důvodů než ta česká.

Zajímavý je (rovněž v Právu) i článek Františka Mrázka o Mnichovu. Historické poučení z Mnichova je prý třeba uvést v kontextu přemíry tehdejšího a současného zbrojení. To je divné, řekl bych, že problém byl naopak v tom, že západní státy po Hitlerově nástupu dost nezbrojily a pak jim nezbylo nic jiného než appeasement. Američané tuto chybu vůči Rusku v době studené války nezopakovali a jen díky tomu se pak Rusko samo na čas zhroutilo, muselo se vzdát svých evropských kolonií, a u nás se tak otevřel prostor např. pro publikování nejrůznějších názorů, z nichž jeden je i ten pana Mrázka.

Sobota 4. října
„Zemědělci“, jak píše Právo, tj. přesněji řečeno Agrární komora, hodlá v pondělí 13. října zablokovat na dvě hodiny silnice v celé ČR s výjimkou dálnic (tam zemědělské stroje smějí jen se zvláštním povolením). Protestují proti tomu, jak vypadá státní rozpočet. Další postkomunistická instituce s takřka neomezenými možnostmi – s minimálním nasazením se při současném stavu silniční cítě v ČR dá zorganizovat pořádný chaos, který bude „bolet“ většinu obyvatel: a ti pak budou tlačit na vládu, aby jejich mučitelům vyhověla. Podobné protesty se dějí sice všude v Evropě, ale v té civilizovanější části mají aspoň trochu spontánní charakter, nejde jen o rozhodnutí několika papalášů, kteří mají k dispozici dostatečné instrumentárium – to je specifika zemí jako ČR.

Chomutovská primátorka byla – aspoň podle toho, co tvrdí – před časem vystavena nátlaku ze strany premiéra Topolánka a vicepremiéra Bursíka, aby přehodnotila odvolání poslance Rabase z funkce ředitele chomutovské ZOO. Vláda prý byla v úzkých, protože hrozilo, že Rabas případně nebude hlasovat pro smlouvy o americkém radaru. Musela slíbit, že nebude mluvit s médii až do doby, kdy se Rabas vrátí ze zahraničí, a že mu dá nabídku, aby zůstal. Pokud byla paní primátorka přesvědčena o správnosti své věci, měla oba pány poslat do háje a celou věc si až na další nechat loajálně pro sebe. Paní primátorka jim podle toho, co píše Právo, aspoň částečně vyhověla, a teď, když je vláda v ouzkých, Topolánka a Bursíka prostě a důkladně práskla. Z toho je vidět především, že spoléhat na nepatrnou, improvizovanou většinu se vládě nevyplácí, vydává se šanc svým oponentům. Nevěřím totiž tomu, že by paní primátorka přišla s celou věcí teď před volbami jen tak čistě náhodou: ODS je první strana v krátkých dějinách ČR, která si cílevědomě připravuje porážku ve volbách jen proto, aby se zbavila nenáviděného předsedy, který zradil odkaz velikého Klause. A je příznačné, že o věci informuje z českých deníků nejpodrobněji Právo.

A rovněž Právo přináší zprávu o kritice Miroslava Macka na adresu ministra Langera: ten totiž nekonzultoval jmenování Martina Červíčka šéfem pražských policistů se zástupci pražských občanů, rozuměj s primátorem Bémem. Jistě že by to měl konzultovat, bylo by to věcně v pořádku a navíc by nedával panu Bémovi a panu Mackovi záminku k tomu lacině útočit ne na něho, ale (nepřímo) na celou vládu a na Topolánka. Aktivity ODS proti sobě samé jsou přitom sebevražedné a sotva mohou skončit jinak než katastrofou – v tomto případě nejen pro ODS, ale pro celou ČR.

Po severních Čechách se i na jižní Moravě chystá ČSSD po vítězství ve volbách uzavřít koalici s KSČM. Tj. budou ochotni jednat se všemi, ale protože jejich kategorický požadavek je zákaz privatizace nemocnic a zrušení poplatků ve zdravotnictví, počítají, že s ODS se neshodnou: nebo si ty požadavky postavili schválně, aby se s ODS nemuseli bavit?

Premiér Topolánek se v této situaci zjevně snaží vyjít vstříc Klausovi a v debatě se studenty plzeňské právnické fakulty napadl soudce: že si nárokují absolutní moc, že vytvářejí nerozbitný monolit a že jsou (neprávem) považováni za symbol morálky. Podobné výroky by si měl nejmocnější představitel exekutivy odpustit, nehledě na to, že u Klause si už asi nešplhne. K tématu se ještě vrátíme.

Zato hlavní Topolánkův protivník zhodnocuje své zkušenosti z návštěvy USA. Když se přesunoval ze Seattlu do Arizony, musel překonat teplotní rozdíl 22° C. A napsal k tomu na svých internetových stránkách: „Přesto hodlám toto masivní oteplení přežít, i když někteří alarmisté globálního oteplování vidí vzestup průměrné globální teploty za posledních sto let o 0,47°C jako katastrofickou událost.“ Na Klausově kritice ideologie globálního oteplování jistě něco je, ale ta ideologie by se měla podrobit věcné odborné kritice a ne proti ní stavět jinou, opačnou a stejně praštěnou ideologii. Klaus nemůže sám netušit, že to, co napsal na svém webu, je nestydatá demagogie.

Odcházejícímu šéfovi protidrogové policie ČR Komorousovi vyčetli v MfD, že se „pyšní tetováním inspirovaným grafikou Albrechta Dürera Rytíř, smrt a ďábel“. Zdá se, že v MfD je Dürer na indexu, podobě jako byli díky hysterickým českým šovinistům na indexu bezprostředně po poslední válce Mozart a Beethoven. Tenkrát ale se to dalo chápat jako následek stresu z okupace (jen se mělo najít dost rozumných lidí, kteří by nazřeli, že je to sice pochopitelná, ale přece jen hovadina). Bylo by dobré nějaký čas nepouštět redaktory MfD do sbírky světového umění Národní galerie, aby nám zůstala zachována Růžencová slavnost.

Jiří Paroubek poskytl Mladé frontě Dnes rozhovor pozoruhodný svou formou. „Interviewující“ (Viliam Buchert) v něm dostal de facto a jistě nechtěně větší prostor než „interviewovaný“. Pan Paroubek se choval tak, jak bylo radno se chovat u výslechů na StB. Snažil se toho na sebe prozradit co nejméně a docela se mu to povedlo. Díky tomu je to příjemnější čtení než obvykle. Předseda ČSSD upřednostňuje koalice s komunisty a „středovými stranami“ před koalicí s extrémisty, tj. ODS. Jak by ne – cítí, že se mu naskytla možnost ODS zničit, protože vlivná část strany je zjevně ochotna na tom činně spolupracovat.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.