Úterý 23. září
Jak se dalo očekávat, místní sdružení ODS v Rakovníku nevyloučilo Vlastimila Tlustého ze strany, a tak zůstává pevně zahnízděn v Topolánkově kožichu. Bude hlasovat v zásadních věcech vždycky proti vládě, jenom pokud opozice navrhne vyslovit jí nedůvěru, ten požadavek nepodpoří. Vláda tak může být do budoucna v podobném stavu jako Ariel Šaron. Bude sice žít, ale sotva získá nějaké politické preference.

Zároveň vedení ODS uzavřelo po dobu předvolební kampaně jakési příměří, čímž vlastně vyšlo vstříc panu Bémovi: ten se nepotřebuje kvůli Topolánkovi rozčilovat před televizními kamerami, může si dovolit zaujímat státnické pozice, vlastní práci vykonává pan Tlustý, a s ním on přece zásadně nesouhlasí. Spor byl označen za “komunikační šum“ a je zjevné, že ten, kdo šuměl, byl Topolánek (mimochodem, vždycky, když jsem v poslední době slyšel mluvit pana Béma, vzpomněl jsem si na plastický portrét řečnění jakéhosi politika z Poláčkova Okresního města, pokud ten román ve své knihovně najdu, ocituji to). Do sporu zasáhl i europoslanec Zahradil, který varoval před rozdělováním ODS na starou a novou, na klausovce a topolánkovce. To by se panu Zahradilovi jako známému Klausovu podržtaškovi samozřejmě vůbec nehodilo do krámu.

Krize v ODS z důvodů pochopitelných znepokojila taky regionální politiky, může poškodit jejich volební vyhlídky. I u těchto lidí si musel první místopředseda strany se svými smířlivými prohlášeními šplhnout. Předsedova situace je obtížná, zanedbal věci, které by teď potřeboval dohnat, ale už to nějak nejde, situace to nedovolí.

V průzkumu popularity politiků, který vyhotovilo CVVM, si nejvíc polepšil ministr školství Ondřej Liška, probil se na páté místo. Má všechny předpoklady pro další postup na žebříčku: sympatický mladý muž, který veřejnost příliš neobtěžuje nějakou moc viditelnou činností.

Podle informací Lidových novin nabírá místní organizace ČSSD v Teplicích velké množství členů z romské komunity. Vzhledem k početnosti romských rodin je to výhodná akce (jde o přírůstek přes sto lidí), na druhé straně vznikají problémy, protože řada lidí v té komunitě se jmenuje stejně. Tak se např. stalo, že jeden novopečený člen (souhlasí jméno a adresa, má sice syna stejného jména, ale ten bydlí jinde) prohlásil, že o svém členství ve straně vůbec neví a nemá o ně zájem. Teplickou organizaci řídí Paroubkův blízký spolupracovník Petr Benda. Proti této formě náboru temně brblá jeho severočeský konkurent Foldyna, ten má tu smůlu, že ho to táhne spíš na Balkán a na širou Rus, kde zatím nábor členů pro severočeskou ČSSD dělat dost dobře nemůže. V rozhovoru pro LN prohlásil předseda strany Paroubek: „Když si bude někdo stěžovat, určitě to přešetříme. Ať se obrátí na kontrolní komisi.“ Z toho se dá soudit, že když dotyčný bude mít štěstí, bude ze strany buď vyškrtnut, nebo vyloučen. Když bude mít smůlu, budou jeho argumenty shledány lehkými a v ČSSD bude muset zůstat, ať chce či nechce. Pan Paroubek ukončil rozhovor šarmantně: „A řekněte panu šéfredaktorovi, že jestli mě s tím ještě budete otravovat, tak mu nedám rozhovor do vašich novin, o který se tolik klepete.“ K tomu musím dodat: nevadí mi, že musím žít v jedné zemi s takovými hulváty. Za skoro sedmdesát let jsem si zvykl. Vadí mi, když veřejnosti takové chování zjevně imponuje (viz páté - šesté místo pana Paroubka na žebříčcích popularity) a když je tu reálná vyhlídka, že se dotyční v krátké době propracují do čela vlády (a jednou možná státu). Když jsem byl mladší (v letech po roce 1969), říkal jsem si v podobných případech: jen se předvádějte, stejně vás přežiju. A taky že jo. Teď už to nejde, a ani utéct už není kam.

Středa 24. září
Premiér Topolánek a ještě pár poslanců ODS pomohlo nakonec opozici protlačit návrh na zřízení sněmovní komise, která by se měla zabývat politickou korupcí obecně a kauzou Morava zvlášť. Velká většina klubu ODS, skoro všichni lidovci (až na nepřeběhlíka Hovorku) a loajální část klubu zelených byla proti. Vznikne komise v paritním složení koalice – opozice. Topolánek se až do poslední chvíle vzniku komise snažil zabránit. Musím se přiznat, že mi to připadá nepochopitelné. Buď měla koalice jako celek návrh komise podpořit, nebo držet basu a být proti, i když by komise zřejmě nakonec díky kverulujícím poslancům vznikla. Takhle to vypadá jen jako signál rozkladu koalice. Navíc bude komise vhodným fórem pero skandalizování koalice (opozice se vždycky skandalizuje daleko hůř už jen proto, že je v postavení slabšího).

Pozoruhodné přitom je, že při schvalování programu schůze se koalici podařilo prosadit všechno, co chtěla (odložení hlasování antidiskriminačního zákona, znemožnění jednat o radaru a referendu ad.). Pokud jde o antidiskriminační zákon, je ČR zatím jedinou zemí Unie, která podobný zákon nepřijala. Zákon vetoval Klaus a PS musí nyní prezidentské veto přehlasovat, opozice s tím koalici nepomůže a Tlustý a spol. zákon nepodpoří. Pokud by neprošel, musela by vláda předložit zákon nový, to by trvalo pár měsíců a byl by problém s EU. Topolánek má velký problém, měl by se prosadit proti Klausovi a nemá na to dost síly, opozice ho v tom ráda nechá vymáchat.

Předseda ČSSD Paroubek vyzval ministra Langra k odstoupení slovy: „Jediný, kdo z vládních činitelů má skutečné kontakty na organizovaný zločin, je současný ministr vnitra, Měl by z toho vyvodit závěry – odstoupit ze své funkce. Je to neslýchaná věc. Nestoudné zdůvodňování je nehodné i tohoto zkompromitovaného politika.“ Mně připadá neslýchaný způsob vyjadřování pana Paroubka (podobá se způsobu, jakým psali v Právu o amerických imperialistech). Navíc Langrův případ je jiný než Tlustého, nejednal s prostředníkem, ale přímo s podnikatelem, o jeho dalších kontaktech nemusel nic vědět a pravděpodobně ani nevěděl. Jiná věc je, má-li se politik takhle angažovat v soukromých ekonomických iniciativách, a důvod, který pan Langer uvádí, totiž vlastenecká podpora českých podnikatelů, je legrační jednak sám o sobě a jednak vzhledem k okolnostem: zdá se totiž, že se to moc nepovedlo.

Václav Klaus odmítl udělit milost bývalé prokurátorce Polednové-Brožové. Jeho odmítnutí vypadá velmi důstojně, ale jen na první pohled. K tématu se vrátíme.

Na šedesátých narozeninách Miroslava Šloufa se sešla velmi pestrá společnost: od poslance Petrušky z ODS přes Miloše Zemana a Jiřinu Bohdalovou až po Miroslava Štěpána. Zdá se, že pan Šlouf je integrující osobnost se širokým záběrem. Promítne se tato šíře i do sdružení „Přátelé Miloše Zemana“, které teď zahajuje činnost a jehož cílem je kultivace české politiky? Kolik kozlů se bude ucházet o místo zahradníka v české politické zahradě?

Jiný čelný představitel sdružení, exministr Grégr, se podle zveřejněných odposlechů v kauze Krakatice nechal vylákat na neformální schůzku s Vlastimilem Tlustým do vinného sklípku, kterou zorganizovala Mrázkova spojka Šafranko. Akce byla pečlivě naaranžována a nešlo prý jen o víno (cituji z odposlechu: „Sežeňte dvě hostesky a je po prdeli“) a tehdejšímu ministrovi se podle Šafrankových slov o jedenácté večer už opletl jazyk. Grégr to dnes rezolutně popírá: je prý o něm všeobecně známo, že je téměř abstinent.“ Co to znamená, „téměř abstinent“? Velmi relativní vymezení. U člověka méně úctyhodného než exministr by bylo možné říci: je vždycky střízlivý, pokud zrovna není nametený.

Mladá fronta Dnes vystavila vysvědčení neposkvrněnosti Jiřímu Paroubkovi. Člověk by byl skoro náchylný věřit, že policejní odposlechy z případu Krakatice (podle slov ministra Langera se ztratila asi půlka krabice s dokumentací zamrzlého případu, o hodně víc než tisíc stránek) je nyní deponována v redakci MfD. V jednom odposlechnutém telefonátu Paroubek podnikateli Sekyrovi říká, že se mohou sejít, v druhém Sekyra informuje Mrázka, že Paroubka kontaktoval v záležitosti koupě IPS a že Paroubek mu slíbil jakousi pomoc. Paroubek je do toho tedy namočen stejně málo jako Langer, a spíš ještě daleko méně. Vůbec není jasné, zda pro Sekyru něco udělal. Zdá se, že všechny ty odposlechy jsou jen jakýsi mediální ohon za kometou, kterou představuje případ Morava, aby bylo o trochu méně vidět, o co vlastně jde, tj. o diskreditaci Topolánkova vedení ODS (upřímně řečeno, zdá se bohužel, že to není zrovna nadlidský úkol).

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.